V jádru hmoty
Paolo Trianni – L´Osservatore Romano
V závěru m?e, kterou pape? Franti?ek slou?il 3. zá?í 2023 během apo?tolské cesty do Mongolska v ulánbátarské Stepní aréně, poděkoval těmito slovy:
?M?e je dík?vzdáním, eucharistií. Skute?nost, ?e jsem ji mohl slavit na této p?dě, mi p?ipomněla modlitbu jezuitského otce Pierra Teilharda de Chardin, kterou p?esně p?ed stovkou let vznesl k Bohu nedaleko odsud, v pou?ti Ordos. Tehdy ?ekl: ?Klaním se, ó Pane, p?ed tvou P?ítomností ve ?hnoucím Vesmíru a tou?ím po Tobě, o?ekávám Tě v podobě v?eho, s ?ím se tohoto dne setkám, co se mi stane a co uskute?ním.“ Otec Teihard, který se zabýval geologickým bádáním, vroucně tou?il po slavení m?e svaté, ale neměl s sebou chléb ani víno. Tehdy slo?il svou ?M?i nad světem“, kde své obětování vyjad?uje takto: ?P?ijmi, Pane, tuto celou hostii, kterou ti za ?ervánk? nového dne p?edná?í stvo?ení, hýbající se, proto?e je k sobě p?itahuje?“. Podobná modlitba se v něm zrodila ji? za první světové války, kdy? p?sobil na frontě jako nosi? raněných. Tento mnohdy nepochopený kněz vytu?il, ?e se ?Eucharistie v?dy v ur?itém smyslu vysluhuje na oltá?i světa“ a je to ??ivý st?ed ve?kerenstva, p?ekypující st?ed lásky a nevy?erpatelného ?ivota“ (Laudato si’, 236), a to té? v ?ase napětí a válek, jako je ten ná?. Modleme se tedy dnes slovy otce Teilharda: ?Jisk?ivé Slovo, horoucí Sílo, Ty, který utvá?í? mnohost, abys do ní vlil sv?j ?ivot, sna?ně Tě prosím, rozest?i nad námi své mocné, pe?ující, v?udyp?ítomné ruce“.
Tolik pape? Franti?ek v Mongolsku, nad jeho? citací uva?uje italský teolog následovně:
Pape?, který cituje Teilharda de Chardin, v?dy vzbudí rozruch. Pokud v?ak něco takového udělá pape? Franti?ek, p?ekvapí to méně, nebo? zaprvé u? tak u?inil citací v encyklice Laudato si´. P?edev?ím se v?ak takovému odkazu v?bec nemusíme divit, proto?e sou?asného pape?e bychom dokonce mohli ozna?it za ryze ?teilhardovského“. Spí?e ne? p?íslu?nost k Tovary?stvu Je?í?ovu jej ov?em s Teilhardem spojuje univerzalistický náhled na svět, pozornost k sou?asné době a víra, skloňovaná podle konkrétních pot?eb lidstva. Nemálo vě?ících v?ak p?ekvapilo, kdy? Teilhardovo jméno zaslechli během pape?ovy m?e v Mongolsku a zaujal je ?ivot tohoto nev?edního kněze, který neměl chléb a víno nezbytné ke ka?dodenní m?i. Existuje ostatně ?ada katolík?, kte?í dosud neznají tohoto jezuitu, jeho? ?ivot by vydal na filmové zpracování, vědce, výzkumníka a hrdinu, vyznamenaného ?ádem ?estné legie. Pokud ho ji? někdo znal, byl pape?ovou citací rovně? p?ekvapen, nebo? je známo, ?e se nad Teilhardem klene Monitum (Kongregace pro nauku víry, pozn. red.). Do dne?ka platí za zakázaného jezuitu, nebo? jako geolog a paleontolog p?istupoval ke Genezi z vědeckého úhlu pohledu. Pokud se tudí? někdo dotazoval, pro? se jej pape? Franti?ek rozhodl citovat, je t?eba p?ipomenout, ?e se k tomu naskytla vhodná p?íle?itost. Mongolské stepi, kde pape? slou?il m?i, byly nedaleko od těch, kde toté? u?inil de Chardin. Kromě toho lze Teilharda de Chardin pova?ovat za misioná?e v moderní ?íně, kde pro?il dvacet let, by? tak p?sobil spí?e z poslu?nosti ne? z povolání. Poukaz na Teilhardova slova v?ak p?edev?ím pape?ovi umo?nil, aby se zamyslel nad eucharistií a válkou.
Polo?me si tedy otázku, jaký smysl má ona pape?em zmíněná ?m?e nad světem“. Teilhard de Chardin, kdy? se ocitl v pou?ti Ordos bez chleba a vína, obětoval Bohu celou zemi, ve?kerou práci a strasti tohoto světa. Proměnil tak liturgický ob?ad v hymnus, který se obrací k ve?kerenstvu v jeho porodních bolestech, putujícímu ke svému novému slo?ení a kone?nému dovr?ení. Jestli?e chceme teologicky pochopit tuto neobvyklou celebraci, je t?eba p?ipomenout nauku o panchristické vizi světa, kterou p?ejal od Blondela a ?eckých otc?, p?isvojil si ji a nově vylo?il jako Anima Mundi.
Logika panchristismu, která u?í, ?e Kristus je v?ude a ve vláknech v?eho, opravňuje k obětování Bohu nejenom pod zp?sobami chleba a vína, ale té? ve?keré jeho p?ítomnosti a kosmického díla. Pro Teilharda de Chardin nebyla eucharistie pouze st?edem světa, byla jeho podstatou, zvěcněním, posvěcením. Podle p?esvěd?ení tohoto francouzského kněze vesmír dospěje ke svému dovr?ení právě prost?ednictvím eucharistie, poněvad? skrze ni Kristus vstupuje do ?lověka a jeho prost?ednictvím vchází do vesmíru a dějin. Eucharistii lze tudí? pova?ovat za ?jádro hmoty“, jí? je, dalo by se ?íci, pulsujícím st?edem. Jestli?e nyněj?í ni?ení spole?ného domova povstává ze skute?nosti, ?e sou?asný ?lověk postrádá smysl pro posvátnost vesmíru, Teilhardova vize naopak napomáhá k novému výkladu posvátnosti p?írody, která je odu?evňována Kristovým duchem a rozhýbána vnit?ní silou, která ji pohání směrem k Bohu.
Teilhardovská m?e u?í, ?e existuje nějaké Omega, ?e je zde nějaký návrat, kone?ný bod spojující nebe se zemí. V asijských stepích se ale Teilhard de Chardin neocitl poprvé v situaci, kdy měl slavit eucharistii tak?íkajíc s holýma rukama. Toté? se mu p?ihodilo také na západní frontě, v bahnech zákop? a mezi znetvo?enými těly svých druh?, které odná?el do bezpe?í jako zjevně nezodpovědný sani?ák, pohrdající nebezpe?ím. Toto je druhý d?vod, který pape?e Franti?ka p?iměl k Teilhardově citaci. Nikdo toti? není vět?í pacifista ne? ?lověk, který na vlastní k??i za?il vále?né hr?zy. Teilhardovo svědectví je navíc o to významněj?í, ?e byl schopen vidět Boha a evoluci světa také za nelidského bombardování, a to nikoli kv?li naivnímu optimismu, nýbr? ve ví?e, ?e Omega nakonec nade v?ím zvítězí.
Tento zcela jistě nepochopený teolog, jak se o něm vyjád?il pape? Franti?ek, nepochybně podepsal stránky děl, nad kterými se budeme muset je?tě dlouho zamý?let a které zcela jistě p?edstavují zdroj pro k?es?anství t?etího tisíciletí. Z mnoha ohled? je toti? nejenom aktuální, ale dokonce je v p?edstihu ve své teologii, která není pouhou teologií, nýbr? novým pohledem na k?es?anství a nový humanismus. Jeho inovativní pohled na svět toti? smi?uje hmotu s Duchem a Bibli s vědou. Jeho spiritualita vývoje je navíc neobvyklá, proto?e klade d?raz na vtělenou hodnotu bytí natolik, jak to v církvi neu?inil ?ádný jiný duchovní autor.
Teilhard de Chardin tudí? z?stává emblémem p?esvěd?eně vtěleného k?es?anství. Dokazují to té? jeho slova ur?ená jednomu ze spolubratr?, kterému se na p?eplněných ulicích Park Avenue krátce p?ed osudovým infarktem svě?il, ?e stále ?ije v Bo?í p?ítomnosti.
Tento jezuita, který vyslovil p?ání, ?e by chtěl zem?ít v den Vzk?í?ení a zem?el právě na Hod Bo?í velikono?ní, je rovně? symbolem k?es?anství jako proměnění, kontinuity mezi pozemskými a absolutními hodnotami, ?ivota, kterým se nemá opovrhovat, ale který je nutno p?eměnit v cosi vy??ího. A právě toto je d?vod, kv?li němu? m??e k?es?an obětovat Bohu svou ka?dodennost, vzhledem k tomu, ?e Kristus je v ka?dé věci, v?etně těch zdánlivě bezvýznamných. Kněz, který Bohu p?iná?í Kristovu obě?, mu tedy jistě m??e p?edlo?it celý vesmír, nebo? B?h je celým vesmírem.
Paolo Trianni je italský teolog a indolog. Vyu?uje na ?ímské univerzitě Tor Vergata a pape?ských univerzitách Urbaniana a Gregoriana. Ve svém výzkumu se zamě?uje zejména na filozofickou, teologickou a duchovní konfrontaci mezi k?es?anstvím a indickými nábo?enstvími (mezinábo?enským dialogem, gándhíovským nenásilím, ekologií a vegetariánstvím).
