杏MAP导航

Massimiliano Menichetti – Vatican News

Mongolsko je p?ipraveno poprvé ve své historii p?ijmout pape?e. ?O?ekávání je velké“, ?íká kardinál státní sekretá? Pietro Parolin v rozhovoru pro vatikánská média a hovo?í o nad?ení, s jakým se malá katolická komunita této asijské země p?ipravuje na p?ijetí Svatého otce.

Franti?ek bude na své t?ia?ty?icáté apo?tolské cestě od 31. srpna do 4. zá?í v Ulánbátaru, hlavním městě Mongolska, země pětkrát vět?í ne? Itálie a s p?ibli?ně t?emi miliony t?emi sty tisíci obyvateli, země, která sousedí s Ruskem a ?ínou. Úst?edním mottem cesty je heslo: ?Doufat spole?ně“, proto?e, jak vysvětluje kardinál Parolin, pot?ebujeme ?naději, která není prázdným o?ekáváním, ale která se zakládá, alespoň pro nás k?es?any, na ví?e, tedy na p?ítomnosti Boha v na?ich dějinách, a která se zároveň proměňuje v osobní a kolektivní závazek“.

Va?e Eminence, jaká jsou o?ekávání Svatého otce?

Tato cesta do srdce Asie je odpovědí na pozvání tamních ú?ad? a katolické komunity. O?ekávání jsou jistě velká, a to jak ze strany Svatého otce, tak ze strany Mongolska, které vidí Petrova nástupce ve své zemi poprvé. Pape??v zájem je setkat se s tímto spole?enstvím, spole?enstvím sice po?etně omezeným, ale mladým, ?ivým, fascinujícím svou zvlá?tní historií a slo?ením. V zemi, která má velkou buddhistickou tradici, bude navíc velmi významný mezinábo?enský rozměr.

Pape? utvrdí ve ví?e asi p?ldruhého tisíce katolík? p?ítomných v Mongolsku. Jak d?le?itá je Franti?kova p?ítomnost pro tuto malou misijní komunitu?

Nad?ení, s jakým se katolíci p?ipravují na p?ivítání Svatého otce, je zde p?ímo hmatatelné. Jeho p?ítomnost je o?ekávána jako potvrzení a povzbuzení na cestě k?es?anského ?ivota, na cestě víry, naděje a lásky; ale také jako potvrzení tohoto naplnění fascinujícího období misijní inkulturace. Zamyslíme-li se nad p?íběhem této církve, nem??eme vlastně ne? obdivovat a ?ekl bych, ?e by nás to mělo vést a? k pohnutí, ?e po staletích nep?ítomnosti, na po?átku devadesátých let, po pokojném p?echodu k demokracii v zemi, za?ala znovu prakticky od nuly. První misioná?i p?i?li jako pr?kopníci, nau?ili se jazyk, za?ali slavit bohoslu?by v domácnostech, cítili, ?e cesta vp?ed musí být cestou milosrdné lásky, a p?ijali místní obyvatelstvo jako sv?j vlastní národ. A tak ji? po několika desetiletích vzniká katolické spole?enství v pravém slova smyslu, ?univerzální“ spole?enství, tvo?ené jednak místními ?leny, ale také ?leny z r?zných zemí, kte?í s pokorou, mírností a pocitem sounále?itosti chtějí být drobnou setbou bratrství.

V centru pozornosti bude také ekumenické a mezinábo?enské setkání, které se uskute?ní v neděli 3. zá?í.

Ano, jak Svatý otec opakovaně p?ipomněl, mezinábo?enská cesta, cesta ekumenického dialogu nejsou volbou ú?elovosti nebo pohodlnosti, ale jsou to cesty, po kterých katolická církev od koncilu krá?í bez synkretismu. A z tohoto hlediska je setkání s p?edstaviteli jiných nábo?enství v?dy zamě?eno na budování míru a bratrství, a my víme, nakolik dnes pot?ebujeme právě toto úsilí o budování míru a bratrství! A jistě pak tato náv?těva znamená také d?le?itý moment setkání s buddhismem, který se v Mongolsku m??e pochlubit velmi významnou p?ítomností a historií, vyzna?ující se moudrým hledáním pravdy, ale také poznamenanou velkým utrpením v minulosti.

V posledních letech jsme vedle tradi?ního zp?sobu ?ivota svědky rostoucí urbanizace. Jakou roli m??e v kontextu těchto spole?enských změn sehrát náv?těva Svatého otce?

Pape? Franti?ek ?asto zd?razňuje d?le?itost hledání harmonie. Tímto výrazem chce nazna?it globální, totální r?st, tedy lidský, sociální a duchovní r?st, který se dr?í stranou od rizika nivelizace a umí naopak integrovat rozdíly a změny jako faktory r?stu, aby setkání protiklad? a rozdíl? p?evá?ilo nad st?etem a opozicí. Mongolská spole?nost nepochybně prochází náro?ným historickým obdobím, v něm? je moudrost dob?e zako?eněná v lidech vyzývána, aby spojila tradici a modernitu, ani? by ztratila své ko?eny a podpo?ila rozvoj v?ech. Pape?, který se na znamení p?átelství a s velkou úctou rád setká s mongolským lidem, bude jistě věnovat pozornost i těmto aspekt?m.

Dialog mezi Svatým stolcem a Mongolskem byl zahájen p?ibli?ně p?ed osmy sty lety, od dob Inocence IV. Jaké jsou vztahy dnes?

V návaznosti na historické precedenty, které jste právě zmínil, vedla shoda zájm? k formálnímu navázání diplomatických vztah? v roce 1992. A spolupráce, která byla tehdy navázána, ?ekněme i na formální úrovni, se nadále rozvíjí! Významného pokroku bylo dosa?eno v oblastech spole?ného zájmu, jak zd?raznila oficiální náv?těva arcibiskupa Paula Richarda Gallaghera, sekretá?e pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi, letos v ?ervnu. A v tomto duchu se bude pokra?ovat i nadále. Nadcházející apo?tolská cesta je proto vhodnou p?íle?itostí k dal?ímu posílení těchto vazeb, jejich? cílem je podpora spole?ného dobra, nábo?enské svobody, míru, integrálního lidského rozvoje, vzdělávání, kulturních výměn a také ?e?ení spole?ných výzev, které se týkají regionu a mezinárodního spole?enství.

M??eme v tomto smyslu od Svatého otce o?ekávat novou výzvu k míru v době, kdy je celý svět zmítán konflikty?

Svatý otec stále vyzývá k míru, pro?? Proto?e ve svém srdci nosí mu?ivou bolest zp?sobenou tím, co sám dlouho nazýval ?t?etí světovou válkou vedenou po ?ástech“. Kromě výslovných výzev k míru, které pape? p?i této p?íle?itosti m??e vyslovit, se mi zdá, ?e právě sama pape?ova p?ítomnost v Mongolsku p?edstavuje výzvu k míru. A to vzhledem k významnému místu, které tato země zaujímá ve velkém asijském kontextu. Tato náv?těva v sobě nese výzvu k úctě ke ka?dé zemi, a? u? malé ?i velké, k dodr?ování mezinárodního práva, k z?eknutí se principu síly p?i ?e?ení spor?, k budování vztah? zalo?ených na spolupráci, solidaritě a bratrství mezi sousedními státy a se v?emi zeměmi světa.

Velkou zemí, která sousedí s Mongolskem, je ?ína, národ, který Franti?ek vnímá s velkým zájmem. Uva?uje se o cestě do ?ínské lidové republiky, i kdy? ne v blízké budoucnosti?

V?ichni vědí, jaký zájem má pape? Franti?ek o ?ínu. A pokud jde o va?i otázku, mohu ?íci, ?e v srdci Svatého otce je tato velká touha, zcela pochopitelná touha, kterou ji? několikrát ve?ejně projevil, jet do této u?lechtilé země, aby nav?tívil katolickou komunitu a zároveň ji povzbudil na cestě víry a jednoty, a setkat se s politickými autoritami, s nimi? Svatý stolec ji? dlouho navazuje dialog, v d?vě?e, ?e navzdory obtí?ím a p?eká?kám na této cestě lze právě cestou dialogu a setkání, a nikoli cestou ideologického st?etu, dosáhnout dobrých plod? pro v?echny.

Svatý otec se nedávno vrátil ze 厂惫ě迟ových dn? mláde?e v Lisabonu, kde, jak zd?raznil, se naděje projevila v mladých lidech. Kam nás zavede tato cesta do Mongolska?

Jak víme, motto cesty zní ?Doufat spole?ně“, a tak se opět klade d?raz na naději, která bude také tématem Jubilea roku 2025. Pro? tolik d?razu na naději? Z?ejmě proto, ?e ji ná? svět tolik pot?ebuje! Na?emu světu chybí naděje tvá?í v tvá? mnoha osobním i kolektivním dramat?m, která pro?ívá. Naděje, která není prázdným o?ekáváním, ?ekáním na to, ?e se věci zlep?í, témě? v magické podobě, ale naděje, která je zalo?ena, alespoň pro nás k?es?any, na ví?e, tedy na p?ítomnosti Boha v na?ich dějinách, a která se zároveň proměňuje v osobní a kolektivní závazek, aktivní závazek, vedoucí ke zlep?ení světa, co? m??eme dělat spole?ně, vě?ící i laici, v?ichni, kdo jsou o této mo?nosti p?esvěd?eni. Zde se mi zdá, ?e skute?nost, ?e se pape? vydává do geograficky vzdálených zemí a ?elí i nep?íjemnostem, které s tím souvisejí, má znamenat právě jeho touhu aktivně svěd?it a konkrétně podporovat naději v dne?ním světě.

Va?e Eminence, jaká je va?e naděje, jaká jsou va?e o?ekávání?

Sdílím o?ekávání Svatého otce, ta, která jsem se právě pokusil popsat. Navíc se domnívám, ?e apo?tolské cesty pape?e, Petrova nástupce, mají velký význam a ú?innost v tom, ?e upozorňují celou církev na některá spole?enství, která tvo?í církev a která jsou, jako v p?ípadě Mongolska, po?etně malá, a proto trochu riskují, ?e mo?ná nebudou v?dy dostate?ně známa, ale také doceněna a brána v úvahu; a na druhé straně umo?ňují těmto spole?enstvím nabídnout sv?j p?íspěvek církvi jako celku a upozornit na to, co je pro její ?ivot a poslání zásadní. ?ekl bych, ?e jsou tak trochu jako první k?es?anské komunity, kterými se musíme inspirovat. Jsem p?esvěd?en, ?e se tak stane i p?i této p?íle?itosti. A také na to pamatuji ve svých modlitbách.