Rozhovor s arcibiskupem z Canterbury
ANDREA TORNIELLI - Vatican News
"Jako církve jsme si zvykli ?ít odděleně... ale pro církev je normou pracovat jako jeden celek". Canterburský arcibiskup Justin Welby byl v letadle, které se vracelo z D?uby, hlavního města Ji?ního Súdánu, do ?íma. Po tiskové konferenci se s Vatikánským rozhlasem - Vatican News podělil o několik my?lenek týkajících se právě ukon?ené cesty, kterou pro?il spole?ně s ?ímským biskupem a moderátorem shromá?dění Skotské církve.
Arcibiskupe Welby, jaké jsou va?e dojmy z této cesty do Ji?ního Súdánu, na kterou jste se vydal spole?ně s pape?em a moderátorem shromá?dění skotské církve, abyste podpo?il mír a smí?ení v zemi zmítané ob?anskou válkou a chudobou?
Myslím, ?e tato cesta má vliv na místní situaci v Ji?ním Súdánu, kam se je?tě vrátím, a také na celosvětové úrovni. Skute?nost, ?e se tito t?i nábo?en?tí p?edstavitelé vydali na spole?nou cestu v?bec poprvé od dob reformace, p?ed ní? dvě z na?ich církví neexistovaly, je podle mého názoru znamením naděje pro mír a smí?ení na celém světě. Pokud ti, kte?í se 150 let zabíjeli a dal?ích 300 let se vzájemně odsuzovali, mohou nyní spole?ně hledat mír a usmí?ení, pak to doká?e ka?dý. Obvykle ho nenosím, ale v tuto chvíli mám na ruce prsten, který pape? Pavel VI. daroval mému p?edch?dci Michaelu Ramseymu v 60. letech minulého století jako první znamení pouta mezi na?imi církvemi. A toto pouto - tento prsten - a pak pastý?ská berla, kterou mi dal pape? v roce 2016, nám spole?ně p?sobivě vypovídají o změně srdce. To mě p?ivádí k Ji?nímu Súdánu. Pot?ebujeme změnu srdce. Hnutí Ducha v církvích, zejména mnohá hnutí v rámci charismatického hnutí, ?ekl bych, a hnutí mezi sbory na místní úrovni, prolomila mnohé bariéry, které nás rozdělovaly, a umo?nila nám za?ít ekumenismus. Takto byl ekumenismus uveden do praxe. Druhá světová válka a po ní ?elezná opona a komunismus nám daly ekumenismus utrpení. T?etí věcí je ekumenismus, který p?iná?í evangelium míru, a to jak pro fyzický mír ve válce, tak pro mír v lidském srdci. V Ji?ním Súdánu volám a modlím se za změnu v lidském srdci v?dc?. Poka?dé, kdy? jsem tam v posledních dvou dnech mluvil, bylo sly?et výk?iky davu, kdy? se někdo z nás zmínil o míru, bezpe?nosti ?en a pot?ebě skoncovat s korupcí. Obyvatelé Ji?ního Súdánu ?ádají mír. Líd?i ho musí poskytnout.
Tato spole?ná pou? je velkým znamením pro svět, také pro ekumenismus, jak jste ?ekl. M??e to mít význam i pro budoucnost, pro jiné země a jiné situace? Je to nový zp?sob, jak mohou k?es?ané spolupracovat na míru a smí?ení, i kdy? jsou rozděleni do r?zných církví a denominací?
Kdyby to byla konverzace, a ne interview, odpověděl bych touto otázkou: "Kolik lidí vstalo z mrtvých o Velikono?ní neděli?" Jeden. Jak je mo?né, ?e máme tolik církví? Co s tím uděláme? Existuje jen jedno vzk?í?ení, které je zdrojem na?eho ?ivota. Existuje jeden uk?i?ovaný B?h, který je zdrojem na?eho odpu?tění. Jak ?íká Pavel v 1. listu Korintským, existuje jeden Duch, který je zdrojem ?ivota církve a na?ich dar?. B?h udělal v?e, co umo?ňuje na?e smí?ení. Brání se tomu pouze lidská pýcha. Do jisté míry to také není vědomá pýcha, ale je to podobné jako u pár? v man?elské poradně, které jsem potkal a které ?ijí odděleně u? mnoho let. A zvykli si být od sebe. Pova?ují to za normální. Je t?eba nám to neustále p?ipomínat a doufám, ?e tato cesta lidem p?ipomene, ?e normální je, aby církev pracovala jako jeden celek. Nenormální je být konkurenti. Nevím, jak hluboko se ekumenismus dostal. Je roz?í?ený, ale nejsem si jist, zda je dostate?ně hluboko v srdcích mnoha k?es?anských v?dc? na celém světě. V?ichni pot?ebujeme setkání s Kristem, který nás volá a ?íká: "Následuj mě", ne následuj tamtoho, tohoto a... a tak dále.
