Parolin s pot?ebn?mi v Kinshase: "P?e?li jste ze smrti do ?ivota”
Salvatore Cernuzio - Kinshasa, Demokratická republika Kongo
P?ed mnoha lety na?ly sestry Nejsvětěj?ího Srdce Je?í?ova na Bílou sobotu ráno p?ed svými dve?mi le?et mu?e jménem Guy. Jeho tělo bylo pokryté mouchami a v?edy; rodi?e ho opustili na ulici a obvinili ho z ?arodějnictví poté, co jeho dva brat?i zem?eli během několika málo dní. Guye zbili do krve a polili va?ící vodou. Nyní Guy u?í mladé lidi francouz?tinu a prosí o modlitby za obrácení své rodiny.
P?íběhy o odmítnutí a utrpení
V neděli odpoledne bylo mo?né vidět Guye jak se usmívá, kdy? se na apo?tolské nunciatu?e v Kinshase setkal s kardinálem státním sekretá?em Pietrem Parolinem a se skupinou místních ?eholních kongregací a těch, kterým pomáhají.
Po ranní m?i v hlavním městě DRK věnoval kardinál Parolin své poslední setkání v zemi chudým a nemocným a vyjád?il pape?ovu pé?i a starost o seniory, děti, svobodné matky, páry a dospívající, kte?í za?ívají utrpení.
Ka?dý z nich sná?í nějakou formu odmítání a spole?enského stigmatu, nemoci, posti?ení nebo opu?tění, a to i ze strany vlastní rodiny, jako Guy.
Kardinál se sna?il nabídnout podporu církve pro ně a pro ?eholníky a ?eholnice, kte?í jim nabízejí jídlo, léka?skou pé?i a lásku.
"Od smutku k radosti"
Kardinál Parolin p?ítomným ?ekl, ?e v?ichni tito lidé jsou lidské bytosti, které "p?e?ly od smrti k ?ivotu, od poní?ení k d?stojnosti, od smutku k radosti".
Mu??m a ?enám na invalidních vozících věnoval úsměv, stisk ruky a po?ehnání a mladé lidi pohladil po tvá?ích.
Na oplátku se mu dostalo vdě?nosti, písně a náhrdelníku z fialových r??í - typického indického daru -, který mu na krk navlékly misioná?ky lásky.
P?íběhy o slu?bě chudým
V rámci setkání se k mikrofonu postavili zástupci r?zných ?eholních kongregací, aby vyprávěli své p?íběhy o slu?bě chudým.
Jako první promluvila sestra Marie Chimene z Kongregace dcer svatého Josefa z Genoni, která vyprávěla o tom, jak její ?eholní kongregace pomáhá místním dětem ulice, které raději nazývají "Bo?ími dětmi".
Jepti?ky chodí tyto děti hledat do ulic Kinshasy a p?ivádějí je s sebou zpět, aby jim nabídly domov.
"Tito mladí lidé ji? nemají domov ani rodinu, proto?e byli vyhozeni nebo z jiných d?vod?, které ne v?dy známe, proto?e je provází velké utrpení, které jim brání mluvit. Někte?í byli dokonce uneseni a pak opu?těni," vysvětluje sestra Marie. "Sna?íme se jim nabídnout pravidelnou teplou stravu, ?kolení v hygieně a slu?ném chování a u?íme je modlit se."
Vyprávěla p?íběh Mordechaje, který za?al ?ít na ulici v 11 letech, ale nyní, ve 14 letech, sní o tom, ?e se stane pilotem, a p?íběhy Marthe a Nathalie, dvou pokrevních sester, které matka nechala na chodníku.
Pomoc lidem obviněným z ?arodějnictví
Dal?í kongregací, který pomáhá lidem na ulici, jsou ?pitální sestry Nejsvětěj?ího Srdce Je?í?ova, které se ujímají tzv. "?aroděj?". Tito "?arodějové" jsou obviněni z ú?asti na ?arodějnictví, a to i za tak nepatrné provinění, jako je neschopnost správně chodit, a ?asto jsou opu?těni svými rodinami.
Sestry zalo?ily centrum Telema, jeho? hostem je vý?e zmíněný Guy. Dal?í je Josephine, která po nervovém zhroucení skon?ila na ulici, léta se nekoupala, nosila roztrhané oble?ení a jedla z popelnic.
"Jednoho dne ji potkala jedna z na?ich sester, vzala ji do na?í komunity Betánie, postarala se o ni a pak ji p?ivedla do Telemy. O měsíc později se jí vrátil úsměv a d?stojnost. Po t?ech měsících byla znovu za?leněna do rodiny; nyní má malý podnik."
"Prarodi?e" Sester chudých
Sestra Claudia Nicoliová, ?eholnice italského p?vodu, hovo?ila o Sestrách chudých, které v Demokratické republice Kongo slou?í od roku 1952.
Vyprávěla, jak ?est jejích ?eholních sester zem?elo v roce 1995 v Kikwitu na ebolu.
"Kdy? epidemie za?ala, dvě z nich, které byly v Kinshase, odjely do 500 km vzdáleného Kikwitu, a to s plným vědomím, ?e mohou zem?ít. Personál jim ?ekl: 'Kdy? pojedete, m??ete zem?ít'. Odpověděli: 'Co pro nás Pán udělal?'".
Sestry chudých také ji? 46 let provozují domov, kde p?ijímají ty, které ostatní odmítají, zejména podvy?ivené děti, sirotky, bezdomovce a staré lidi.
"Chudoba odlid??uje spole?nost," ?íká sestra Claudia. "Mladí lidé, nemocní a sta?í lidé, kte?í nemají rodinám co nabídnout, jsou zavr?eni a opu?těni. V na?em domě jsou p?ijímáni jako p?íbuzní."
Svědectví misioná?ek lásky
Misioná?ky lásky byly do Demokratické republiky Kongo vyslány v roce 1987 Matkou Terezou, která byla hluboce zasa?ena bídou, s ní? se v zemi setkala, a otev?ela t?i domy pro ty, kte?í trpí "v?emi druhy chudoby".
Misioná?ky seznámily kardinála Parolina s mladíkem, kterého na?ly, kdy? mu bylo 18 let, jak se nahý prochází po ulicích a jeho tělo je pokryto ranami. "Byl násilnický, rozbíjel lavi?ky a v?echny děsil. Postupně se zklidnil a za?al mluvit."
Ujal se ho jeden ?eholní bratr a nyní je "úplně jiný", ?ije doma, hraje na nedělní m?i, pracuje v realitní kancelá?i a brzy se o?ení.
Kardinál p?ivítal a po?ehnal jemu, Martině, kterou misioná?ky na?li v kartonové krabici, a Kizitovi, hyperkinetickému chlapci, kterému je nyní 14 let, ale byl p?ijat ve věku 9 let: "D?íve mluvil bez p?estání celé hodiny a bylo tě?ké ho ovládat. Nyní je schopen vykonávat některé domácí ?innosti."
Centrum "Sen" komunity Sant'Egidio
Nakonec zástupci komunity Sant'Egidio vyprávěli vatikánskému státnímu sekretá?i o svém projektu Dream (Sen, pozn. red.) pro pacienty s HIV. Díky charitativnímu centru, které bylo zalo?eno v roce 2011, se zde bezplatně lé?í více ne? 1 700 lidí trpících AIDS, podvý?ivou, hypertenzí, cukrovkou, malárií a tuberkulózou.
V době vrcholící pandemie Covid-19 z?stalo centrum otev?ené a jeho laborato? slou?ila k diagnostice viru nebo odběru vzork?. V sou?asné době se dobrovolníci spole?ně se zdravotnickým personálem podílejí na rozsáhlé osvětové a o?kovací kampani na trzích, v p?ístavech a zdravotnických st?ediscích.
Viditelné dojetí kardinála Parolina
Kardinál Parolin se ujal slova a s viditelným dojetím v?em těmto lidem ?ekl, ?e jejich p?íběhy zprost?edkuje pape?i.
"Ur?itě va?e jména a tvá?e p?inesu pape?i Franti?kovi a poprosím ho, aby vás nosil ve svých modlitbách a děkoval Bohu za zázraky, které pro vás udělal."
"V?eobecná církev vám děkuje a povzbuzuje vás, abyste vytrvali ve svém úsilí i za cenu obtí?í a zdánlivých neúspěch?," dodal kardinál. "Ve svém ka?dodenním ?ivotě zakou?íte, jak se rozdávaná láska nerozděluje a nevy?erpává, ale rozmno?uje a roste."
"Va?e jména znějí jako tolik krásných hudebních tón? v děkovné písni, kterou musíme ka?dý den p?edkládat Bohu," dodal kardinál. "Právě kdy? jste si mysleli, ?e je v?e ztraceno, ve va?í bolesti povstalo světlo a ?ivot a v?e proměnily. Samoz?ejmě, ?e ne v?echno je r??ové a stále ?elíte tě?kým chvílím, mo?ná i mnoha obavám a strachu ze zít?ka. B?h v?ak ka?dému z vás otev?el novou cestu, postavil vás zpět na nohy a zve vás, abyste s ním krá?eli dál. Natáhl k vám svou ruku, nepou?tějte ji."
(pb)
