Domorodci, evangelizace a my
Andrea Tornielli
Jádrem ?kající pouti“ pape?e Franti?ka do Kanady je jeho osobní blízkost k p?vodním obyvatel?m a prosba o odpu?tění za katastrofy zp?sobené koloniální mentalitou, která se sna?ila zlikvidovat tradi?ní kultury, mimo jiné prost?ednictvím dramatického experimentu internátních ?kol, které si p?ála vláda a které provozovaly k?es?anské církve. Setkání s p?vodními národy provázela ka?dou etapu cesty a byla dojemná. Pochopitelné soust?edění na utrpení domorodých národ? a na nastoupenou cestu smí?ení zastínilo některé cenné náznaky roztrou?ené ve Franti?kových promluvách, které nabízejí u?ite?né cesty pro evangelizaci dnes a v ka?dé zeměpisné ?í?ce.
Pape? vyslovil zahandbení nad vě?ícími, kte?í ?zesvět?těli a namísto smí?ení vnucovali sv?j vlastní kulturní model“, a zd?raznil, ?e se ?tento postoj tě?ko odbourává, a to i z nábo?enského hlediska“. P?esunul tak své úvahy, které vycházely z minulých událostí, do sou?asnosti. To znamená, ?e je to mentalita, která je stále p?ítomná. ?Zdálo by se, ?e je pohodlněj?í v?těpovat lidem Boha, ne? jim umo?nit, aby se k němu p?iblí?ili. To v?ak nikdy nefunguje, proto?e Pán takto nejedná: nenutí, nedusí a neutiskuje, ale v?dy miluje a osvobozuje. Svým Duchem nepodporuje ty, kdo si podmaňují druhé, kdo si pletou evangelium smí?ení s proselytismem. Nelze toti? hlásat Boha zp?sobem, který mu proti?e?í“.
I dnes, ?íká Petr?v nástupce, existuje riziko záměny hlásání evangelia s proselytismem, proto?e poku?ení moci, snaha o spole?enskou a kulturní relevanci, stejně jako evangeliza?ní projekty zalo?ené na nábo?enských marketingových strategiích a technikách jsou aktuální jevy. ?Zatímco B?h se prostě a pokorně nabízí, my jsme v?dy v poku?ení vnucovat jeho jménem jeho i sebe. Je to světské poku?ení snést ho z k?í?e, aby se projevil mocí a vněj?kovým zdáním. Je?í? v?ak usmi?uje na k?í?i, nikoli tím, ?e sestoupí z k?í?e“. I dnes existuje poku?ení projevit Je?í?e mocí a vlivem instituce ?i jejích struktur, zdáním projekt?, o nich? se domníváme, ?e je m??eme uskute?nit ?bez Boha, pouze lidskými silami“.
Místo toho pape? navrhl jinou cestu: ?nerozhodovat za druhé, neza?katulkovávat v?echny do p?edem stanovených schémat, ale postavit se p?ed Uk?i?ovaného a p?ed svého bratra, abychom se nau?ili jít spole?ně“. Je to tvá? církve, která se sna?í stále více dr?et evangelia a která nemá soubor idejí a p?edpis?, je? by měla lidem v?těpovat, ale umí být pro v?echny p?ívětivým domovem a svěd?it o Je?í?i, ?jak si to On sám p?eje, ve svobodě a v lásce“.
Evangelizovat v době poznamenané sekularismem a lhostejností, p?ipomíná Franti?ek, znamená nabídnout prvotní zvěst. Proto?e radost z víry se nesděluje ?tím, ?e se těm, kte?í je?tě nep?ijali Pána do svého ?ivota, p?edkládají druhotné aspekty, nebo jen opakováním ur?itých praktik ?i replikováním pastora?ních forem minulosti“. Musíme hledat nové cesty, p?íle?itosti k naslouchání, dialogu a setkání a nechat prostor Bohu a jeho iniciativě, nikoliv na?emu protagonismu. A tím se vracíme ?k podstatě a nad?ení Skutk? apo?tol?“.
