杏MAP导航

Jean-Charles Putzolu, Vatikán

V Dama?ku, jen několik dní po pádu re?imu a útěku prezidenta Ba?ára Asada, scény radosti postupně ustupují návratu k normálnímu ?ivotu, proto?e nové vedení se ujímá vlády a uji??uje obyvatelstvo o svých záměrech a budoucnosti země. Abú Mohammad al-D?olání, v?dce povstalc? Haját Tahrír a?-?ám (HTS) a nový v?dce země, navzdory úzké historické vazbě své skupiny na radikální islamismus tvrdí, ?e chce vybudovat ?pluralitní“ Sýrii, kde budou mít v?echny komunity své místo.

P. Vincent de Beaucoudrey SJ strávil několik let v Homsu a nyní je v hlavním městě, kde vede syrskou pobo?ku JRS, Jezuitské slu?by pro uprchlíky.

Nabízí nám své svědectví o prvních hodinách rodící se nové Sýrie plné naděje a nejistoty.

Ot?e Vincente de Beaucoudrey, setkali jsme se p?ed t?emi lety v Homsu a kontext byl úplně jiný. Ve světle nedávných událostí v celé Sýrii a nyní, kdy? jste v Dama?ku, jaké vidíte rozdíly mezi situací, v ní? jste byl p?ed t?emi lety v Homsu, a dne?ní v Dama?ku?

Je zde mnoho podstatných rozdíl?. Ale v hloubce je samoz?ejmě také mnoho podobností. Z politického hlediska je to úplně jiné. Obavy nejsou tyté?. Ale faktem z?stává, ?e země je v troskách, ekonomika je v troskách a mnoho lidí ode?lo. Dnes se nacházíme ve velké nejistotě. To je to, co definuje dne?ní Sýrii: nejistota - skute?nost, ?e ka?dý den musíte měnit své plány a nevíte, co p?inese zít?ek. Za deset dní se v?echno změnilo. Tato nejistota m??e vyvolávat naději, m??e vyvolávat ur?itou radost, proto?e věci se mění a my jsme chtěli, aby se změnily. Ale také vyvolává strach.

Vyjad?ují se Sy?ané, se kterými se denně setkáváte, v posledních dnech svobodněji?

Ano, jsou témata, ke kterým se lidé vyjad?ují svobodněji. Te? se dá bez problém? mluvit o Sednayi (věznice, kde byli dr?eni politi?tí vězni re?imu, pozn. red.). M??ete mluvit o odvodech do armády. M??ete se dokonce smát, i kdy? nervózně, policejním exces?m padlého re?imu. Ale jsou tu je?tě dal?í věci, které z?stávají komplikované. Stále je tě?ké mluvit o tom, jak být tak odli?ní a tvo?it spole?ně jeden národ. Stále je slo?ité ?e?it nábo?enské rozdíly... Trochu jako d?ív.

Kdy? u? mluvíme o těch nábo?enských rozdílech... V Sýrii je mnoho komunit, v?etně k?es?an?, a mnoho k?es?an? ode?lo. 

Někte?í se mohou pokusit o návrat, jak to v posledních dnech u?inilo mnoho Sy?an?. Máme v?ak nějakou jistotu nebo alespoň naději, ?e k?es?ané budou moci nap?íklad za několik dní v klidu slavit Vánoce?

Ano, pokud mluvíme v krátkodobém horizontu, myslím, ?e m??eme ?íci ano. To, co ?íkají nové ú?ady, je, ?e chtějí vytvo?it Sýrii s k?es?any a ?e ka?dý má své místo. V Aleppu, kde jsou u? deset dní, povolili váno?ní výzdobu v kostelech, na fasádách atd. Tak?e z krátkodobého hlediska ano. Znepokojení spo?ívá v dlouhodobém horizontu, v tom, jakým směrem se země vydá. Tato úzkost existuje, proto?e země je?tě není stabilizovaná. Ale pokud jde o mo?nost slavit Vánoce, existují náznaky, které nazna?ují, ?e ano.

Myslíte si, ?e je dnes více d?vod? k naději ne? k obavám?

Nejsem si tím úplně jistý. Ale jsme k?es?ané, tak?e je výzvou vsadit na naději. Kdybychom v?echno chladně sepsali na papír, po?ád to není hotová věc. Ale to není smyslem naděje.

Ot?e Vincente, p?ed t?emi lety, kdy? jsme se setkali v Homsu, jste mi ?ekl, ?e kdy? za vámi p?i?li mladí lidé, neměl jste je ?ím povzbudit, aby z?stali. 

?ekl byste toté? dnes?

Nikdy jsem jim neradil, aby ode?li, ale také jsem jim nikdy ne?íkal, aby neodcházeli. Kdo jsem já, abych za ně rozhodoval? A toté? dělám i dnes. Doufám, ?e změny, které jsme v posledních týdnech zaznamenali, by jim mohly dát d?vod z?stat. Ale je?tě je na ně trochu brzy.

Setkal jste se s nějakými uprchlíky, kte?í se vydali na cestu zpět a p?i?li do Dama?ku?

Týmy, se kterými pracuji, ano. Ale jsou to lidé, kte?í nep?i?li zdaleka. P?icházejí z Libanonu nebo Turecka, kde ?ili ve ?patných podmínkách v táborech. Byli v situaci, kdy se z politických d?vod? nemohli vrátit, ale jinde si ?ivot nevybudovali.

M??eme dnes doufat, ?e pokud budou mezinárodní sankce zru?eny, m??e se země za?ít obnovovat? Nebo tato obnova musí probíhat pod tíhou sankcí mezinárodního spole?enství?

Mezinárodní spole?enství mě trochu mrzí, proto?e p?ed zru?ením sankcí a otev?ením velvyslanectví v Sýrii ?íká, ?e návrat uprchlík? u? není problém. Pokud se domnívají, ?e je země bezpe?ná, měli by znovu otev?ít svá velvyslanectví, navázat styky, seznámit se se situací, zru?it sankce a teprve potom ?íci, ?e se uprchlíci mohou nebo musí vrátit. To je první věc. Druhá věc je, ?e zru?ení sankcí je skute?ně nezbytným krokem. Pot?ebujeme také, aby lidé investovali - nejen prost?ednictvím humanitární pomoci, ale také komer?ními investicemi, investicemi do o?ivení syrského pr?myslu a obchodu. Odtud je ?okující, ?e země staví zdi d?íve, ne? znovu otev?ou velvyslanectví a zru?í sankce.

Rád bych se vrátil k vysoké ceně, kterou zaplatili k?es?ané. Mnozí z nich se dostali pod nadvládu islamist?. Byla obě? k?es?an? marná, nebo ne?

Ne, je to obě? těch, kte?í ?íkají: ?Jsme tady a jsme solí země,“ tak?e nebyla marná. A nejde o to kalkulovat, zda bylo lep?í z?stat, nebo odejít. Je to obětovaný ?ivot. A ten, jak vidíte, se neztratí.

Jak se vy osobně cítíte jako někdo, kdo se v posledních měsících vrátil do Dama?ku?

M?j osobní pocit je, ?e se sna?ím p?ijmout strach a úzkost ze zít?ka a pro?ívat ho s lidmi, kte?í jsou někdy vydě?ení, v?etně izraelského bombardování, které je v poslední době velmi intenzivní. Zároveň si myslím, ?e musíme vě?it, ?e je mo?né, ?e to spole?ně zvládneme, a brát vá?ně nové v?dce - navzdory historii a islámskému p?ístupu -, kte?í ?íkají, ?e chtějí ?ít v pluralitní Sýrii. Berme to vá?ně. Pokusme se o to.