杏MAP导航

Drazí brat?i a sestry,

v prvním ?tení jsme sly?eli otázku: ?Kdo poznal tvou v?li, kdy? jsi mu nedal moudrost a z vý?in neposlal svého svatého ducha?“ (Mdr 9,17). Sly?eli jsme ji poté, co byli dva mladí blahoslavení, Pier Giorgio Frassati a Carlo Acutis, prohlá?eni za svaté, a to je proz?etelnostní. Tato otázka je toti? v Knize moudrosti p?ipisována právě mladému ?lověku, jako byli oni: králi ?alomounovi. Po smrti svého otce Davida si uvědomil, ?e má mnoho věcí: moc, bohatství, zdraví, mládí, krásu, království. Ale právě tato velká hojnost prost?edk? v něm vyvolala otázku: ?Co mám udělat, aby nic nebylo ztraceno?“ A pochopil, ?e jediným zp?sobem, jak najít odpově?, je po?ádat Boha o je?tě vět?í dar: jeho moudrost, aby poznal jeho plány a věrně se jich dr?el. Uvědomil si toti?, ?e jen tak v?echno najde své místo ve velkém plánu Hospodinově. Ano, proto?e největ?ím rizikem ?ivota je promarnit ho mimo Bo?í plán.

I Je?í? nám v evangeliu hovo?í o plánu, který je t?eba d?sledně dodr?ovat. ?íká: ?Kdo nenese sv?j k?í? a nejde za mnou, nem??e být mým u?edníkem“ (Lk 14,27); a dále: ?Kdo se nez?ekne v?eho, co má, nem??e být mým u?edníkem“ (v. 33). Volá nás tedy, abychom se bez váhání vrhli do dobrodru?ství, které nám nabízí, s inteligencí a silou, které pocházejí z jeho Ducha a které m??eme p?ijmout v mí?e, v jaké se oprostíme sami od sebe, od věcí a my?lenek, ke kterým jsme p?ipoutáni, abychom naslouchali jeho slovu.

Mnoho mladých lidí v pr?běhu staletí muselo ?e?it tuto ?ivotní k?i?ovatku. Vzpomeňme na svatého Franti?ka z Assisi: stejně jako ?alomoun byl i on mladý a bohatý, ?íznil po slávě a věhlasu. Proto ode?el do války v naději, ?e bude pasován na rytí?e a zahrnován poctami. Ale Je?í? se mu zjevil na cestě a p?iměl ho, aby se zamyslel nad tím, co dělá. Kdy? se vzpamatoval, polo?il Bohu jednoduchou otázku: ?Pane, co chce?, abych udělal?“ A odtud, kdy? se vrátil ve svých stopách, za?al psát jiný p?íběh: nádherný p?íběh o svatosti, který v?ichni známe. Z?ekl se v?eho, aby následoval Pána (srov. Lk 14,33), ?il v chudobě a up?ednostňoval lásku k bratr?m, zejména k těm nejslab?ím a nejmen?ím, p?ed zlatem, st?íbrem a drahými látkami svého otce.

A kolik dal?ích světc? a světic bychom mohli p?ipomenout! Někdy je zobrazujeme jako velké osobnosti a zapomínáme, ?e pro ně v?e za?alo, kdy? je?tě jako mladí lidé ?ekli ?ano“ Bohu a plně se Mu odevzdali, ani? by si něco nechali pro sebe. Svatý Augustin v této souvislosti vypráví, ?e ve ?spletitém a za?modrchaném uzlu“ jeho ?ivota mu hlas v hloubi du?e ?ekl: ?Chci tebe“. A tak mu B?h dal nový směr, novou cestu, novou logiku, v ní? nic z jeho bytí nebylo ztraceno.

V tomto kontextu dnes nahlí?íme na svatého Piera Giorgia Frassatiho a svatého Carla Acutise: mladíka z po?átku dvacátého století a dospívajícího z na?í doby, oba zamilované do Je?í?e a p?ipravené obětovat pro něj v?e.

Pier Giorgio se setkal s Hospodinem prost?ednictvím ?koly a církevních skupin – Katolické akce, Konferencí svatého Vincence, Italské katolické univerzitní federace (FUCI), t?etího dominikánského ?ádu – a svěd?il o něm svou radostí ze ?ivota a tím, ?e byl k?es?anem v modlitbě, p?átelství a lásce. A? do té míry, ?e kdy? ho p?átelé viděli, jak jezdí po ulicích Turína s vozíky plnými pomoci pro chudé, p?ejmenovali ho na ?Frassati Impresa Trasporti“ (?Frassatiho p?epravní spole?nost“)! I dnes je Pier Giorgi?v ?ivot světlem pro laickou spiritualitu. Víra pro něj nebyla soukromou zále?itostí: byl poháněn silou evangelia a skrze p?íslu?nost k církevním sdru?ením se velkoryse anga?oval ve spole?nosti, p?ispíval k politickému ?ivotu a s nad?ením se věnoval slu?bě chudým.

Carlo se s Je?í?em setkal v rodině díky svým rodi??m, Andreovi a Antonii, kte?í jsou dnes zde p?ítomni se dvěma Carlovými sourozenci, Francescou a Michelem, a poté také ve ?kole a p?edev?ím p?i svátostech, které se slavily ve farním spole?enství. Takto vyr?stal a p?irozeně za?leňoval do svého dětského a chlapeckého ?ivota modlitbu, sport, studium a dobro?innost.

Pier Giorgio i Carlo pěstovali lásku k Bohu a k bratr?m prostými prost?edky, dostupnými pro v?echny: ka?dodenní m?í svatou, modlitbou, zejména eucharistickou adorací. Carlo ?íkával: ?Na slunci se ?lověk opálí. P?ed eucharistií se ?lověk stává svatým!“ a dále: ?Smutek je pohled up?ený na sebe sama, ?těstí je pohled up?ený na Boha. Obrácení není nic jiného ne? p?esun pohledu zespodu nahoru, sta?í jednoduchý pohyb o?í.“ Dal?í podstatnou věcí pro ně byla ?astá zpově?. Carlo napsal: ?Jediná věc, které se musíme opravdu bát, je h?ích“; a divil se, pro? – to jsou opět jeho slova – ?se lidé tak starají o krásu svého těla a nestarají se o krásu své du?e“. A kone?ně oba měli velkou úctu ke svatým a k Panně Marii a velkoryse se věnovali charitativní ?innosti. Pier Giorgio ?íkal: ?Kolem chudých a nemocných vidím světlo, které my nemáme“. Milosrdenství nazýval ?základem na?í víry“ a stejně jako Carlo ho projevoval p?edev?ím malými konkrétními, ?asto skrytými gesty, ?ím? pro?íval to, co pape? Franti?ek nazval ?svatostí ?odvedle““ (Apo?tolská exhortace Gaudete et exsultate, 7).

Ani kdy? je postihla nemoc a ukon?ila jejich mladé ?ivoty, nezastavilo je to a nezabránilo jim to milovat, obětovat se Bohu, dobro?e?it mu a modlit se za sebe a za v?echny. Jednoho dne Pier Giorgio prohlásil: ?Den smrti bude nejkrásněj?ím dnem mého ?ivota“ a na poslední fotografii, která ho zachycuje p?i výstupu na jednu horu v údolí Val di Lanzo, s tvá?í obrácenou k cíli, napsal: ?K vý?inám“. Carlo, který byl je?tě mlad?í, rád ?íkával, ?e nebe na nás ?eká odjak?iva a ?e milovat zít?ek znamená vydat ze sebe dnes to nejlep?í.

Nejdra??í, svatí Pier Giorgio Frassati a Carlo Acutis jsou výzvou pro nás v?echny, zejména pro mladé, abychom nemrhali ?ivotem, ale nasměrovali ho vzh?ru a u?inili z něj mistrovské dílo. Povzbuzují nás svými slovy: ?Nikoli já, ale B?h“, ?íkával Carlo. A Pier Giorgio: ?Pokud bude? mít Boha ve st?edu ka?dého svého ?inu, pak dojde? a? na konec.“ To je jednoduchý, ale vítězný recept jejich svatosti. A je to také svědectví, které jsme povoláni následovat, abychom si ?ivot vychutnali a? do konce a ?li vst?íc Bohu na nebeskou hostinu.

Legenda o t?ech druzích, kap. II: Franti?kánské prameny, 1401.

Vyznání, II, 10, 18.

Nicola Gori, Al prezzo della vita: ?L’Osservatore romano“, 11. února 2021.

Irene Funghi, I giovani assieme a Frassati: un compagno nei nostri cammini tortuosi: ?Avvenire“, 2. srpna 2025.

Tamté?.