杏MAP导航

V neděli 29. ?ervna, o slavnosti svatých Petra a Pavla, pape? Lev XIV. udělil pallium padesáti ?ty?em arcibiskup?m metropolit?m, jmenovaným v pr?běhu minulého roku. P?i m?i ve Vatikánské bazilice s pape?em koncelebrovali Stephen Brislin, arcibiskup Johannesburgu, a kardinál Robert Walter McElroy, arcibiskup Washingtonu. V bazilice byl p?ítomen také metropolita Emmanuel z Chalcedonu, zástupce Konstantinopolského patriarchátu a patriarchy Bartoloměje, a ?lenové synodu ukrajinské ?eckokatolické církve. V bazilice se liturgie ú?astnilo 5500 lidí, dal?ích 5000 ji sledovalo ze Svatopetrského náměstí. P?iná?íme homilii Svatého otce v plném znění.

Drazí brat?i a sestry,

dnes slavíme dva bratry ve ví?e, Petra a Pavla, které uznáváme jako pilí?e církve a uctíváme jako patrony ?ímské diecéze a města ?íma.

P?íběh těchto dvou apo?tol? se dotýká i nás, spole?enství Pánových u?edník? putujícího v na?í době. P?i pohledu na jejich svědectví bych chtěl zd?raznit zejména dva aspekty: církevní spole?enství a ?ivost víry.

V první ?adě církevní spole?enství. Liturgie této slavnosti nám toti? ukazuje, jak byli Petr a Pavel povoláni k naplnění stejného osudu, toti? mu?ednictví, který je nav?dy spojil s Kristem. V prvním ?tení nacházíme Petra, který ve vězení ?eká na vykonání rozsudku (srov. Sk 12,1-11); ve druhém ?tení apo?tol Pavel, rovně? v okovech, v jakési poslední v?li prohla?uje, ?e jeho krev bude prolita a obětována Bohu (srov. 2 Tim 4,6-8.17-18). Jak Petr, tak Pavel tedy obětují sv?j ?ivot za evangelium.

Tohoto spole?enství v jediném vyznání víry v?ak nebylo dosa?eno pokojně. Oba apo?tolové k němu dospěli jako k cíli, ke kterému do?li po dlouhé cestě, na ní? ka?dý p?ijal víru a ?il apo?tolát svým vlastním zp?sobem. Jejich bratrství v Duchu neru?í jejich p?vodní odli?nosti: ?imon byl rybá? z Galileje, Saul naopak strohý intelektuál nále?ející k farizejské straně; první z nich okam?itě opustil v?e, aby následoval Pána; druhý pronásledoval k?es?any, dokud ho neproměnil vzk?í?ený Kristus; Petr kázal p?edev?ím ?id?m; Pavel byl vedena touhou nést radostnou zvěst v?em národ?m.

Jak víme, nechyběly mezi nimi konflikty ohledně vztahu k pohan?m, a to do té míry, ?e Pavel prohlásil: ?Kdy? v?ak p?i?el Petr do Antiochie, p?ímo jsem proti němu vystoupil, proto?e si zaslou?il výtku.“ (Gal 2,11). Touto otázkou se, jak víme, zabýval Jeruzalémský koncil, na kterém se oba apo?tolové opět st?etli.

Nejdra??í, p?íběh Petra a Pavla nás u?í, ?e spole?enství, ke kterému nás B?h volá, je harmonií hlas? a tvá?í a nepopírá svobodu ka?dého jednotlivce. Na?i patroni ?li r?znými cestami, měli odli?né názory, někdy se spolu otev?eně a v duchu evangelia konfrontovali a st?etávali. To jim v?ak nebránilo v tom, aby ?ili concordia apostolorum, tedy ?ivou jednotu v Duchu, plodnou harmonii v rozmanitosti. Jak ?íká svatý Augustin: ?Jeden den je zasvěcen svátku obou apo?tol?. Ale také oni byli jedno. A?koli zem?eli mu?ednickou smrtí v r?zných dnech, byli jedno“ (Promluva 295, 7.7).

To v?e nás vede k zamy?lení nad cestou církevního spole?enství. Vzniká z podnětu Ducha, sjednocuje odli?nosti a vytvá?í mosty jednoty v rozmanitosti charismat, dar? a slu?eb. Je d?le?ité nau?it se pro?ívat spole?enství jako jednotu v rozmanitosti, aby rozmanitost dar?, propojená vyznáním jediné víry, p?ispívala k hlásání evangelia. Na této cestě jsme povoláni krá?et právě s pohledem up?eným na Petra a Pavla, proto?e takové bratrství pot?ebujeme v?ichni. Pot?ebuje je církev, pot?ebují je vztahy mezi laiky a kně?ími, mezi kně?ími a biskupy, mezi biskupy a pape?em; stejně jako je pot?ebuje pastora?ní ?ivot, ekumenický dialog a p?átelské vztahy, které chce církev udr?ovat se světem. Usilujme o to, abychom z na?ich rozdíl? u?inili dílnu jednoty a spole?enství, bratrství a smí?ení, aby se ka?dý v církvi se svým osobním p?íběhem nau?il krá?et spole?ně s ostatními.

Svatí Petr a Pavel se nás také dotazují na ?ivost na?í víry. Ve zku?enosti u?ednictví toti? v?dy existuje riziko, ?e upadneme do zaběhnutých zvyk?, ritualismu, pastora?ních schémat, která se opakují, ani? by se obnovovala a p?ijímala výzvy sou?asnosti. V p?íběhu těchto dvou apo?tol? nás naopak inspiruje jejich ochota otev?ít se změnám, nechat se oslovit událostmi, setkáními a konkrétními situacemi ve spole?enstvích, hledat nové cesty evangelizace vycházející z problém? a otázek, které kladou na?i brat?i a sestry ve ví?e.

A v samém st?edu evangelia, které jsme vyslechli, je právě otázka, kterou Je?í? klade svým u?edník?m a kterou dnes klade i nám, abychom mohli rozeznat, zda cesta na?í víry zachovává dynamiku a vitalitu, zda stále ho?í plamen vztahu s Pánem: ?A za koho mě pokládáte vy?“ (Mt 16,15).

Ka?dý den, v ka?dé hodině dějin, musíme věnovat pozornost této otázce. Pokud nechceme, aby se na?e k?es?anství stalo pouhým dědictvím minulosti, jak nás tolikrát varoval pape? Franti?ek, je d?le?ité vyvarovat se rizika unavené a statické víry a ptát se: Kdo je pro nás dnes Je?í? Kristus? Jaké místo zaujímá v na?em ?ivotě a v ?innosti církve? Jak m??eme vydávat svědectví o této naději v ka?dodenním ?ivotě a hlásat ji těm, s nimi? se setkáváme?

Brat?i a sestry, z těchto otázek vycházející rozli?ování umo?ňuje na?í ví?e a církvi neustále se obnovovat a zkou?et nové cesty a nové zp?soby hlásání evangelia. To musí být spolu s jednotou na?ím prvo?adým p?áním. Zvlá?tě dnes bych se chtěl obrátit na církev v ?ímě, proto?e ona je více ne? kterákoli jiná povolána, aby se stala znamením jednoty a spole?enství, církví ho?ící ?ivou vírou, spole?enstvím u?edník?, kte?í ve v?ech lidských situacích svěd?í o radosti a útě?e z evangelia.

V radosti z tohoto spole?enství, k jeho? pěstování nás vybízí cesta svatých Petra a Pavla, zdravím bratry arcibiskupy, kte?í dnes p?ijímají pallium. Drazí brat?i, tento symbol p?ipomíná pastora?ní úkol, který vám byl svě?en, a vyjad?uje spole?enství s ?ímským biskupem, aby ka?dý z vás mohl v jednotě katolické víry tuto jednotu posilovat v místních církvích, které vám byly svě?eny.

Rád bych také pozdravil ?leny synodu ukrajinské ?eckokatolické církve: děkuji vám za va?i p?ítomnost zde a za va?i pastora?ní horlivost. A? B?h daruje mír va?emu národu!

S ?ivou vdě?ností zdravím delegaci ekumenického patriarchátu, která je zde a byla vyslána mým drahým bratrem, Jeho Svatostí Bartolomějem.

Drazí brat?i a sestry, utvrzeni svědectvím svatých apo?tol? Petra a Pavla, krá?ejme spole?ně ve ví?e a ve spole?enství a vzývejme jejich p?ímluvu za nás v?echny, za město ?ím, za církev a za celý svět.