杏MAP导航

V sobotu 7. ?ervna ve?er p?edsedal pape? Lev svatodu?ní vigilii na Svatopetrském náměstí za ú?asti asi sedmdesáti tisíc zástupc? nových hnutí, sdru?ení a spole?enství, kte?í p?ijeli do ?íma na svou jubilejní pou?. P?iná?íme pape?ovu homilii v plném znění:

Nejdra??í sestry a brat?i!

Duch Stvo?itel, kterého jsme vzývali v hymnu – Veni creator Spiritus –, je Duch, který sestoupil na Je?í?e. Je to tichý protagonista jeho poslání: ?Duch Páně je nade mnou“ (Lk 4,18). Prosili jsme, aby nav?tívil na?e mysli, rozmno?il, roznítil smysly, vlil lásku, posílil těla, daroval pokoj, a tak jsme se otev?eli Bo?ímu království. Toto je obrácení podle evangelia: obrátit se ke Království, které je ji? blízko.

V Je?í?i vidíme a od Je?í?e sly?íme, ?e v?e se mění, proto?e B?h vládne, proto?e B?h je blízko. V tento p?edve?er Letnic jsme hluboce zapojeni do Bo?í blízkosti, do jeho Ducha, který spojuje na?e ?ivoty s ?ivotem Je?í?e. Jsme zapojeni do nových věcí, které B?h koná, aby se naplnila jeho v?le k ?ivotu a zvítězila nad v?lí k smrti.

?Duch Páně mě pomazal, poslal mě, abych p?inesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propu?tění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně“ (Lk 4,18-19). Cítíme zde v?ni k?i?ma, kterým byla ozna?ena i na?e ?ela. K?est a bi?mování, drazí brat?i a sestry, nás spojily s proměňujícím posláním Je?í?e, s Bo?ím královstvím. Tak jako nám láska umo?ňuje rozeznat v?ni milované osoby, tak i dnes ve?er rozpoznáváme v sobě navzájem v?ni Krista. Je to tajemství, které nás udivuje a nutí k zamy?lení.

O Letnicích byli Maria, apo?tolové, u?ednice a u?edníci, kte?í byli s nimi, naplněni Duchem jednoty, který nav?dy upevnil jejich rozmanitost v jediném Pánu Je?í?i Kristu. Ne?lo o mnoho poslání, ale o jediné poslání. Nebyli introvertní a svárliví, ale extrovertní a zá?ící. Toto náměstí svatého Petra, které je jako otev?ené a p?ívětivé objetí, nádherně vyjad?uje spole?enství církve, které ka?dý z vás pro?ívá v r?zných asociativních a komunitních zku?enostech, z nich? mnohé jsou plody druhého Vatikánského koncilu.

Kdy? jsem ve?er v den svého zvolení s dojetím hleděl na shromá?děný Bo?í lid, vzpomněl jsem si na slovo ?synodalita“, které výsti?ně vyjad?uje zp?sob, jakým Duch formuje církev. V tomto slově zaznívá syn – s – které tvo?í tajemství Bo?ího ?ivota. B?h není osamělost. B?h je ?s“ v sobě samém – Otec, Syn a Duch svatý – a je Bohem s námi. Sou?asně nám synodalita p?ipomíná cestu – odós – proto?e kde je Duch, tam je pohyb, tam je cesta. Jsme lid na cestě. Toto vědomí nás nevzdaluje, ale no?í nás do lidstva jako kvas do těsta, které celé prokvasí. Milostivé léto Páně, jeho? výrazem je jubileum, má v sobě tento kvas. V rozervaném světě postrádajícím mír nás Duch svatý u?í krá?et spole?ně. Země si odpo?ine, spravedlnost zvítězí, chudí se budou radovat, mír se vrátí, pokud se nebudeme chovat jako dravci, ale jako poutníci. U? nikdo nebude ?ít sám pro sebe, ale sladíme své kroky s kroky druhých. Nebudeme svět nenasytně spot?ebovávat, ale budeme ho pěstovat a chránit, jak nás u?í encyklika Laudato si’.

Nejdra??í, B?h stvo?il svět, abychom byli spolu. ?Synodalita“ je církevní název pro toto vědomí. Je to cesta, která vy?aduje, aby ka?dý uznal sv?j dluh a sv?j poklad a cítil se sou?ástí celku, mimo který v?e vadne, i to nejoriginálněj?í charisma. V?echno stvo?ení existuje pouze ve zp?sobu spole?ného bytí, někdy nebezpe?ného, ale v?dy spole?ného (srov. Laudato si’, 16; 117). A to, co nazýváme ?historií“, nabývá tvaru pouze prost?ednictvím shroma??ování, spole?ného ?ivota, ?asto plného neshod, ale v?dy spole?ného. Opak je smrtelný, ale bohu?el ho vidíme ka?dý den. A? jsou tedy va?e sdru?ení a spole?enství ?kolami bratrství a spoluú?asti, nejen jako místa setkávání, ale jako místa spirituality. Je?í??v Duch mění svět, proto?e mění srdce. Inspiruje toti? onen kontemplativní rozměr ?ivota, který popírá prosazování sebe sama, reptání, ducha sváru, ovládání svědomí a zdroj?. Pán je duch a kde je duch Páně, tam je svoboda (srov. 2 Kor 3,17). Skute?ná spiritualita proto zavazuje k v?estrannému lidskému rozvoji a zp?ítomňuje mezi námi Je?í?ovo slovo. Kde se to děje, tam je radost. Radost a naděje.

Evangelizace, drazí brat?i a sestry, není lidským podmaněním světa, ale nekone?nou milostí, která se ?í?í ze ?ivot? proměněných Bo?ím královstvím. Je to cesta blahoslavenství, cesta, kterou krá?íme spole?ně, v napětí mezi ?ji?“ a ?dosud ne“, la?nící a ?íznící po spravedlnosti, chudí duchem, milosrdní, ti?í, ?istého srdce, tv?rci pokoje. Abychom následovali Je?í?e na této cestě, kterou si zvolil, nepot?ebujeme mocné podporovatele, světské kompromisy ani emocionální strategie. Evangelizace je Bo?í dílo a pokud někdy prochází skrze nás, je to díky vazbám, které nám umo?ňuje. Bu?te tedy hluboce spojeni s ka?dou místní církví a farní komunitou, kde sytíte a uplatňujete svá charismata. Takto se svými biskupy a v sou?innosti se v?emi ostatními údy Kristova Těla pak budeme jednat v harmonické shodě. Výzvy, p?ed nimi? lidstvo stojí, budou méně děsivé, budoucnost méně temná, rozli?ování méně obtí?né. Pokud budeme spole?ně naslouchat Duchu svatému!

Ké? se za nás p?imlouvá Maria, Královna apo?tol? a Matka církve.