Lev XIV.: Naslouchejme volání těla, sly?me, jak nás bolest druh?ch oslovuje jménem
1 Jan 2,24-25
Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Pokoj vám!
Drazí brat?i a sestry,
Dnes dopoledne pokra?ují zvlá?tní jubilejní audience, které pape? Franti?ek zahájil v lednu a které jsou v?dy věnovány jednomu konkrétnímu aspektu teologální ctnosti naděje a duchovní osobnosti, která jej ztělesňovala. Pokra?ujme tedy v zapo?até cestě jako poutníci naděje!
Spojuje nás naděje, kterou nám od po?átku p?edali apo?tolové. Apo?tolové viděli v Je?í?i spojení země s nebem: svýma o?ima, u?ima a rukama p?ijali Slovo ?ivota. Jubileum je otev?enou branou k tomuto tajemství. Jubilejní rok radikálněji spojuje Bo?í svět s na?ím. Vyzývá nás, abychom brali vá?ně to, o co se ka?dý den modlíme: ?Jako v nebi, tak i na zemi“. To je na?e naděje. To je aspekt, který bychom dnes chtěli prohloubit: doufat znamená propojovat.
Jeden z největ?ích k?es?anských teolog?, biskup Irenej z Lyonu, nám pom??e rozpoznat, jak krásná a aktuální je tato naděje. Irenej se narodil v Malé Asii a vyr?stal mezi těmi, kte?í p?ímo poznali apo?toly.
Poté p?i?el do Evropy, proto?e v Lyonu ji? vznikla komunita k?es?an? pocházejících z jeho rodné země. Jak je dobré si to p?ipomenout zde, v ?ímě, v Evropě! Evangelium bylo na tento kontinent p?ineseno zven?í. A také dnes jsou komunity migrant? p?ítomností, která o?ivuje víru v zemích, které je p?ijímají. Evangelium p?ichází zven?í. Irenej spojuje Východ a Západ. To samo o sobě je znamením naděje, proto?e nám p?ipomíná, jak se národy navzájem obohacují.
Irenej nám v?ak dává je?tě vět?í poklad. Rozpory v nauce, s nimi? se setkal v k?es?anské komunitě, vnit?ní konflikty a vněj?í pronásledování ho neodradily. Naopak, v rozděleném světě se nau?il lépe myslet a stále hlouběji se soust?edit na Je?í?e. Stal se pěvcem jeho osoby, ba dokonce jeho těla. Uznával toti?, ?e v Je?í?i se to, co se nám jeví jako protikladné, spojuje v jednotu. Je?í? není ze?, která odděluje, ale brána, která nás spojuje. Je t?eba z?stat v něm a rozli?ovat realitu od ideologií.
Drazí brat?i a sestry, i dnes mohou my?lenky ze?ílet a slova zabíjet. Tělo je v?ak to, z ?eho jsme v?ichni u?iněni; je to, co nás spojuje se zemí a s ostatními stvo?eními. Je?í?ovo tělo je t?eba p?ijímat a rozjímat o něm v ka?dém bratrovi a sest?e, v ka?dém stvo?ení. Naslouchejme volání těla, sly?me, jak nás bolest druhých oslovuje jménem. P?ikázání, které jsme dostali od po?átku, je p?ikázání vzájemné lásky. Je vepsáno do na?eho těla je?tě d?íve ne? do jakéhokoli zákona.
Irenej, u?itel jednoty, nás u?í, abychom nevytvá?eli protiklady, ale spojovali. Inteligence není tam, kde se rozděluje, ale kde se spojuje. Rozli?ovat je u?ite?né, ale nikdy nerozdělovat. Je?í? je vě?ný ?ivot uprost?ed nás: sjednocuje protiklady a umo?ňuje spole?enství.
Jsme poutníci naděje, proto?e mezi lidmi, národy a stvo?eními je t?eba, aby se někdo rozhodl vykro?it směrem ke spole?enství. Jiní nás budou následovat. Stejně jako Irenej v Lyonu ve druhém století, tak i v ka?dém z na?ich měst znovu stavme mosty tam, kde dnes stojí zdi. Otevírejme dve?e, spojujme světy a bude zde naděje.
