杏MAP导航

HOMILIE SVATÉHO OTCE

Svatá m?e svatá k jubileu sportu

15. ?ervna 2025, Bazilika sv. Petra ve Vatikánu

Drazí brat?i a sestry

v prvním ?tení jsme sly?eli tato slova: ?Tak praví Bo?í moudrost: ?Hospodin mě vlastnil na po?átku svých plán?, odpradávna p?ed svými skutky. […] Byla jsem tam, kdy? rozpínal nebesa; […] tu jsem u něho p?ebývala jak nejmilej?í dítě, den co den jsem byla jeho potě?ením, p?ed ním jsem si v ka?dou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozko?í mi bylo stýkat se s lidmi.“ (P? 8,22.27.30-31). Pro svatého Augustina jsou Trojice a moudrost úzce spojeny. Bo?ská moudrost se zjevuje v Nejsvětěj?í Trojici a moudrost nás v?dy vede k pravdě.

A dnes, kdy? slavíme svátek Nejsvětěj?í Trojice, pro?íváme také dny Jubilea sportu. Spojení Trojice-sport není zrovna bě?né, ale p?esto není mimo. Ka?dá dobrá lidská ?innost toti? v sobě nese odraz Bo?í krásy a sport k nim jistě pat?í. B?h toti? není statický, není uzav?ený do sebe. Je spole?enstvím, ?ivým vztahem mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým, který se otevírá lidstvu a světu. Teologie tuto skute?nost nazývá perichoresis, tedy ?tanec“: tanec vzájemné lásky.

Z této bo?ské dynamiky pramení ?ivot. Byli jsme stvo?eni Bohem, který má zalíbení a radost z toho, ?e dává existenci svým stvo?ením, který ?si hraje“, jak nám p?ipomnělo první ?tení (srov. Pr 8,30-31). Někte?í církevní otcové dokonce odvá?ně hovo?í o Deus ludens, o Bohu, který se baví (srov. sv. Salonius z ?enevy, In Parabolas Salomonis expositio mystica; sv. ?eho? Naziánský, Carmina, I, 2, 589). Proto nám sport m??e pomoci setkat se s Trojjediným Bohem: proto?e vy?aduje pohyb jednoho já k druhému, jistě vněj?í, ale také a p?edev?ím vnit?ní. Bez toho by se sport stal pouhou sterilní soutě?í egoism?.

Vezměme si výraz, který se v ital?tině bě?ně pou?ívá k povzbuzování sportovc? během závod?: diváci k?i?í: ?Dai!“ (Do toho!). Mo?ná si toho nev?ímáme, ale je to krásný imperativ: je to imperativ slovesa ?dare“ (dát). A to nás m??e p?imět k zamy?lení: nejde jen o fyzický výkon, t?eba i mimo?ádný, ale o to, dát ze sebe v?e, ?hrát“. Jde o to dát se pro druhé – pro sv?j vlastní r?st, pro své p?íznivce, pro své blízké, pro trenéry, pro spolupracovníky, pro publikum, dokonce i pro soupe?e – a pokud je ?lověk opravdu sportovec, platí to i bez ohledu na výsledek. Svatý Jan Pavel II. – který byl, jak víme, sportovec – o tom mluvil takto: ?Sport je radost ze ?ivota, hra, oslava, a jako takový je t?eba ho oceňovat […] prost?ednictvím obnovení jeho nezi?tnosti, jeho schopnosti utvá?et p?átelské vazby, podporovat dialog a otev?enost v??i druhým, […] nad rámec tvrdých zákon? výroby a spot?eby a jakýchkoli jiných ?istě utilitárních a hedonistických úvah o ?ivotě“ (Homilie k Jubileu sportovc?, 12. dubna 1984).

V tomto světle zmíníme zejména t?i aspekty, které dnes ?iní sport cenným prost?edkem lidské a k?es?anské formace.

Za prvé, ve spole?nosti poznamenané osamělostí, kde p?ehnaný individualismus p?esunul tě?i?tě z ?my“ na ?já“ a nakonec ignoruje druhého, sport – zejména týmový – u?í hodnotě spolupráce, spole?né cesty, sdílení, které, jak jsme ji? ?ekli, je samým st?edem Bo?ího ?ivota (srov. Jan 16,14-15). M??e se tak stát d?le?itým nástrojem smí?ení a setkávání: mezi národy, v komunitách, ve ?kolách a na pracovi?tích, v rodinách!

Za druhé, ve stále více digitalizované spole?nosti, kde technologie sice sbli?ují vzdálené lidi, ale ?asto odcizují ty, kte?í jsou nám blízko, sport zd?razňuje konkrétnost spole?ného ?ivota, smysl pro tělo, prostor, námahu a reálný ?as. Proti poku?ení utéct do virtuálních svět? tak pomáhá udr?ovat zdravý kontakt s p?írodou a konkrétním ?ivotem, místem, kde se projevuje láska (srov. 1J 3,18). 

Za t?etí, v konkuren?ní spole?nosti, kde se zdá, ?e si ?ivot zaslou?í jen silní a vítězní, sport u?í také prohrávat a v umění porá?ky konfrontuje ?lověka s jednou z nejhlub?ích pravd o jeho stavu: k?ehkostí, omezeností, nedokonalostí. To je d?le?ité, proto?e právě zku?enost této k?ehkosti nás otevírá naději. Sportovec, který nikdy neudělá chybu, který nikdy neprohraje, neexistuje. ?ampioni nejsou neomylné stroje, ale mu?i a ?eny, kte?í i kdy? padnou, najdou odvahu se znovu postavit. V této souvislosti si p?ipomeňme slova svatého Jana Pavla II., který ?ekl, ?e Je?í? je ?pravý Bo?í atlet“, proto?e zvítězil nad světem ne silou, ale věrností lásky (srov. Homilie p?i m?i svaté k Jubileu sportovc?, 29. ?íjna 2000).

Není náhodou, ?e v ?ivotě mnoha svatých na?í doby hrál sport významnou roli, a to jak jako osobní zále?itost, tak jako cesta evangelizace. Vzpomeňme na blahoslaveného Piera Giorgia Frassatiho, patrona sportovc?, který bude 7. zá?í prohlá?en za svatého. Jeho jednoduchý a zá?ivý ?ivot nám p?ipomíná, ?e stejně jako se nikdo nerodí ?ampiónem, tak se nikdo nerodí svatým. Je to ka?dodenní trénink lásky, který nás p?ibli?uje k definitivnímu vítězství (srov. ?ím 5,3-5) a který nás ?iní schopnými pracovat na budování nového světa. To potvrdil i svatý Pavel VI. dvacet let po skon?ení druhé světové války, kdy? p?ipomněl ?len?m katolického sportovního sdru?ení, jak sport p?ispěl k návratu míru a naděje do spole?nosti rozvrácené následky války (srov. Projev k ?len?m C.S.I., 20. b?ezna 1965). ?ekl: ?Va?e úsilí smě?uje k vytvo?ení nové spole?nosti: […] ve vědomí, ?e sport, díky zdravým výchovným prvk?m, které podporuje, m??e být velmi u?ite?ným nástrojem pro duchovní povznesení ?lověka, co? je první a nezbytnou podmínkou pro spo?ádanou, pokojnou a konstruktivní spole?nost“ (tamté?).

Drazí sportovci, církev vám svě?uje krásné poslání: ve svých ?innostech být odrazem lásky Trojjediného Boha pro va?e dobro a dobro va?ich brat?í. Nechte se tímto posláním nadchnout: jako sportovci, jako trené?i, jako spole?nost, jako skupiny, jako rodiny. Pape? Franti?ek rád zd?razňoval, ?e Maria se v evangeliu jeví jako aktivní, v pohybu, dokonce ?spěchající“ (srov. Lk 1,39), p?ipravená, jak to umí matky, vyrazit na Bo?í pokyn na pomoc svým dětem (srov. Projev k dobrovolník?m 厂惫ě迟ových dn? mláde?e, 6. srpna 2023). Prosme ji, aby provázela na?e úsilí a na?e nad?ení a v?dy je vedla k tomu nejlep?ímu, a? k největ?ímu vítězství: k vě?nosti, ?nekone?nému h?i?ti“, kde hra nikdy neskon?í a radost bude úplná (srov. 1 Kor 9,24-25; 2 Tim 4,7-8).