T?i pape?ova slova adresovaná diplomatickému sboru: mír, spravedlnost, pravda
PAPE? LEV XIV.
Eminence,
Excelence,
dámy a pánové!
Pokoj vám!
Děkuji Jeho Excelenci panu Georgi Poulidesovi, velvyslanci Kyperské republiky a děkanovi diplomatického sboru, za srde?ná slova, která mi adresoval jménem vás v?ech, a za jeho neúnavnou práci, kterou vykonává s energií, nad?ením a srde?ností, které jsou pro něj charakteristické a díky nim? si získal úctu v?ech mých p?edch?dc?, s nimi? se setkal během svého p?sobení u Svatého stolce, a zejména zesnulého pape?e Franti?ka.
Rád bych také vyjád?il vdě?nost za ?etná blahop?ejná poselství, která následovala po mém zvolení, jako? i za projevy soustrasti k úmrtí pape?e Franti?ka, které jim p?edcházely a které p?i?ly i ze zemí, s nimi? Svatý stolec neudr?uje diplomatické vztahy. Jedná se o významné vyjád?ení úcty, které povzbuzuje k prohlubování vzájemných vztah?.
Tou?ím po p?ekra?ování hranic, abych se setkával s r?znými lidmi a kulturami
Byl bych rád, kdyby v na?em dialogu v?dy p?evládal pocit, ?e jsme rodina – diplomatická komunita toti? p?edstavuje celou rodinu národ? –, která sdílí radosti i strasti ?ivota a lidské a duchovní hodnoty, jimi? je naplněna. Pape?ská diplomacie je toti? vyjád?ením samotné katolicity církve a Svatý stolec je ve své diplomatické ?innosti veden pastora?ní naléhavostí, která ho vede nikoli k hledání privilegií, ale k prohlubování jeho evangeliza?ního poslání ve slu?bě lidstvu. Zápasí s jakoukoli lhostejností a neustále probouzí svědomí, jak to neúnavně ?inil m?j ctěný p?edch?dce, který byl v?dy pozorný k volání chudých, pot?ebných a marginalizovaných, stejně jako k výzvám, které provázejí na?i dobu, od ochrany stvo?ení po umělou inteligenci.
Va?e dne?ní p?ítomnost je pro mě nejen konkrétním znamením pozornosti va?ich zemí v??i Apo?tolskému stolci, ale také darem, který mi umo?ňuje obnovit touhu církve – a mou osobní touhu – oslovit a obejmout ka?dý národ a ka?dého ?lověka na této zemi, který tou?í po pravdě, spravedlnosti a míru a pot?ebuje je! V jistém smyslu je moje vlastní ?ivotní zku?enost, která se odvíjela v Severní Americe, Ji?ní Americe a Evropě, reprezentativní pro tuto touhu po p?ekra?ování hranic, abych se setkával s r?znými lidmi a kulturami.
Prost?ednictvím neustálé a trpělivé práce Státního sekretariátu hodlám prohlubovat poznání a dialog s vámi a s va?imi zeměmi, z nich? mnohé jsem ji? měl tu milost nav?tívit v pr?běhu svého ?ivota, zejména kdy? jsem byl generálním p?evorem augustinián?. Vě?ím, ?e Bo?í proz?etelnost mi poskytne dal?í p?íle?itosti setkat se s realitou, z ní? pocházíte, a umo?ní mi p?ijmout p?íle?itosti, které se naskytnou, abych upevnil víru mnoha bratr? a sester rozptýlených po celém světě a vybudoval nové mosty se v?emi lidmi dobré v?le.
Rád bych, abychom v na?em dialogu měli na paměti t?i klí?ová slova, která tvo?í pilí?e misijní ?innosti církve a diplomatické práce Svatého stolce.
Pokoj se utvá?í v srdci a vychází ze srdce
Prvním slovem je mír. P?íli? ?asto ho pova?ujeme za ?zamítavé“ slovo, tedy za pouhou absenci války a konfliktu, proto?e protiklad je sou?ástí lidské p?irozenosti a v?dy nás provází, p?íli? ?asto nás nutí ?ít v neustálém ?stavu konfliktu“: doma, v práci, ve spole?nosti. Mír se pak jeví jako pouhé p?ímě?í, chvíle oddechu mezi jednotlivými spory, proto?e jakkoli se sna?íme, napětí je v?dy p?ítomno, trochu jako ?havé uhlíky pod popelem, p?ipravené kdykoli znovu vzplanout.
Z k?es?anského pohledu – stejně jako z pohledu jiných nábo?enských zku?eností – je mír p?edev?ím darem: prvním darem Krista: ?Sv?j pokoj vám dávám“ (Jan 14,27). Je to v?ak dar aktivní, zapojující, který se týká a zavazuje ka?dého z nás, bez ohledu na kulturní p?vod a nábo?enskou p?íslu?nost, a který vy?aduje p?edev?ím práci na sobě samém. Pokoj se utvá?í v srdci a vychází ze srdce, pokud z něj vyko?eníme pýchu a nárokování a budeme mírní ve slovech, proto?e i slova, nejen zbraně, mohou zranit a zabít.
Z tohoto hlediska pova?uji za zásadní p?ínos, který mohou k vytvá?ení pokojného prost?edí poskytnout nábo?enství a mezinábo?enský dialog. To samoz?ejmě vy?aduje plné respektování nábo?enské svobody v ka?dé zemi, proto?e nábo?enská zku?enost je základním rozměrem ?lověka, bez něho? je obtí?né, ne-li nemo?né, dosáhnout o?i?tění srdce nezbytného pro budování mírových vztah?.
Odstranit p?í?iny v?ech konflikt? a destruktivní touhy po dobývání
Na základě této práce, ke které jsme v?ichni povoláni, lze odstranit p?í?iny v?ech konflikt? a destruktivní touhy po dobývání. To vy?aduje také up?ímnou v?li k dialogu, podnícenou touhou po setkání, nikoli po st?etu. V této perspektivě je nutné znovu o?ivit multilaterální diplomacii a mezinárodní instituce, které byly vytvo?eny a koncipovány p?edev?ím za ú?elem ?e?ení spor?, které by mohly vzniknout v rámci mezinárodního spole?enství. Samoz?ejmě je také t?eba v?le k zastavení výroby nástroj? ni?ení a smrti, proto?e, jak p?ipomněl pape? Franti?ek ve svém posledním poselství Urbi et Orbi, ??ádný mír není mo?ný bez skute?ného odzbrojení [a] pot?eba ka?dého národa zajistit si vlastní obranu se nesmí proměnit ve v?eobecný závod ve zbrojení“[1].
Druhým slovem je spravedlnost. Snahy o mír vy?adují uplatňování spravedlnosti. Jak jsem ji? zmínil, své jméno jsem si vybral zejména s ohledem na Lva XIII., pape?e, který vydal první velkou sociální encykliku Rerum novarum. V době, kterou právě pro?íváme, nem??e Svatý stolec ml?et tvá?í v tvá? ?etným nerovnováhám a nespravedlnostem, které vedou mimo jiné k ned?stojným pracovním podmínkám a k ?ím dál rozděleněj?í a konfliktněj?í spole?nosti. Je také t?eba usilovat o nápravu globálních nerovností, které vytvá?ejí hluboké propasti mezi kontinenty, zeměmi a dokonce i uvnit? jednotlivých spole?ností.
Investovat do rodiny, podporovat d?stojnost ka?dého ?lověka
Úkolem těch, kte?í nesou vládní odpovědnost, je usilovat o vytvá?ení harmonických a mírových ob?anských spole?ností. Toho lze dosáhnout p?edev?ím investováním do rodiny, zalo?ené na stálém svazku mu?e a ?eny, ?malé, ale skute?né spole?nosti, která p?edchází ka?dé ob?anské spole?nosti“[2]. Kromě toho se nelze vyhnout podpo?e prost?edí, v něm? by byla chráněna d?stojnost ka?dého ?lověka, zejména těch nejzranitelněj?ích a nejbezbranněj?ích, od nenarozených dětí po seniory, od nemocných po nezaměstnané, a? u? se jedná o ob?any nebo p?istěhovalce.
Jsem potomkem p?istěhovalc?, který se sám stal p?istěhovalcem
M?j vlastní p?íběh je p?íběhem ob?ana, potomka p?istěhovalc?, který se sám stal p?istěhovalcem. Ka?dý z nás se v pr?běhu ?ivota m??e ocitnout ve zdraví nebo v nemoci, v zaměstnání nebo v nezaměstnanosti, ve své vlasti nebo v cizí zemi: jeho d?stojnost v?ak z?stává v?dy stejná, je to d?stojnost stvo?ení, které si B?h p?ál a které miluje.
T?etím slovem je pravda. Bez pravdy nelze utvá?et skute?ně mírové vztahy, a to ani v rámci mezinárodního spole?enství. Tam, kde slova nabývají dvojzna?ných a rozporuplných význam? a kde virtuální svět se svým pozměněným vnímáním reality nabývá nekontrolovatelné p?evahy, je obtí?né rozvíjet autentické vztahy, proto?e chybí objektivní a reálné p?edpoklady komunikace.
Církev nem??e upustit od pravdy o ?lověku a o světě
Církev ze své strany nem??e nikdy upustit od pravdy o ?lověku a o světě, a pokud je to nutné, musí pou?ít i p?ímo?arý jazyk, který m??e zpo?átku vyvolat nepochopení. Pravda v?ak nikdy není oddělena od lásky, jejím? ko?enem je v?dy starost o ?ivot a dobro ka?dého mu?e a ?eny. Z k?es?anského pohledu není pravda tvrzením abstraktních a nevtělených princip?, ale setkáním s osobou samotného Krista, který ?ije ve spole?enství vě?ících. Pravda nás tedy neoddaluje, ale naopak nám umo?ňuje s vět?í silou ?elit výzvám na?í doby, jako je migrace, etické vyu?ívání umělé inteligence a ochrana na?í milované Země. Jsou to výzvy, které vy?adují úsilí a spolupráci v?ech, proto?e nikdo nem??e myslet na to, ?e je zvládne sám.
Vá?ení velvyslanci,
moje slu?ba za?íná vprost?ed jubilejního roku, který je zvlá?tě zasvěcen naději. Je to ?as obrácení a obnovy a p?edev?ím p?íle?itost, abychom zanechali spor? a vydali se na novou cestu, povzbuzeni nadějí, ?e m??eme spole?nou prací, ka?dý podle své vnímavosti a odpovědnosti, vytvo?it svět, v něm? ka?dý bude moci realizovat své lidství v pravdě, spravedlnosti a míru. P?eji si, aby se tak stalo ve v?ech kontextech, po?ínaje těmi nejvíce zkou?enými, jako je Ukrajina a Svatá země.
Děkuji vám za v?echnu práci, kterou vykonáváte pro stavbu most? mezi va?imi zeměmi a Svatým stolcem, a z celého srdce ?ehnám vám, va?im rodinám a va?im národ?m.
顿ě办耻箩颈!
[Po?ehnání]
A děkuji za v?echnu va?i práci!
[1] Poselství Urbi et Orbi, 20. dubna 2025.
[2] Lev XIII., Encyklika Rerum novarum (15. května 1891), 9.
