PODCAST - Pape?: Národy chtějí mír - setkejme se, mluvme spolu, vyjednávejme!
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, pokoj vám!
Bla?enosti, Eminence, Excelence,
drazí kně?í, zasvěcené a zasvěcení,
brat?i a sestry,
Kristus vstal z mrtvých. Opravdu vstal! Zdravím vás slovy, která v tomto velikono?ním ?ase k?es?anský Východ v mnoha regionech neustále opakuje a vyznává tak jádro víry a naděje. Je krásné vidět vás zde právě p?i p?íle?itosti Jubilea naděje, její? nezni?itelným základem je Je?í?ovo vzk?í?ení. Vítejte v ?ímě! Jsem ??astný, ?e se s vámi mohu setkat a věnovat vě?ícím z Východu jedno z prvních setkání svého pontifikátu.
Jste vzácní. Kdy? se na vás dívám, myslím na rozmanitost va?eho p?vodu, na slavnou historii a na tě?ká utrpení, která mnoho va?ich spole?enství pro?ilo nebo pro?ívá. A rád bych zopakoval, co o východních církvích ?ekl pape? Franti?ek: ?Jsou to církve, které je t?eba milovat: uchovávají jedine?né tradice spirituality a moudrosti a mohou nám mnoho ?íci o k?es?anském ?ivotě, synodalitě a liturgii; pomysleme na církevní otce, na koncily, na mni?ství: jsou to pro církev neocenitelné poklady“ (Projev ú?astník?m shromá?dění ROACO, 27. ?ervna 2024).
Rád bych citoval také pape?e Lva XIII., který jako první věnoval d?stojnosti va?ich církví zvlá?tní dokument, vycházející p?edev?ím ze skute?nosti, ?e ?dílo lidského vykoupení za?alo na Východě“ (srov. apo?tolský list Orientalium dignitas, 30. listopadu 1894). Ano, máte ?jedine?nou a výsadní úlohu jako p?vodní prost?edí rodící se církve“ (sv. Jan Pavel II., apo?tolský list Orientale lumen, 5). Je významné, ?e některé z va?ich liturgií – které v těchto dnech podle r?zných tradic slavnostně slou?íte v ?ímě – stále pou?ívají jazyk Pána Je?í?e. Ale pape? Lev XIII. vyjád?il naléhavou výzvu, aby ?legitimní rozmanitost liturgie a východní kázně […] p?iná?ela […] velkou ?est a u?itek církvi“ (Orientalium dignitas). Jeho tehdej?í obava je velmi aktuální, proto?e v dne?ní době mnoho východních bratr? a sester, mezi nimi i někte?í z vás, kte?í byli nuceni opustit své rodné země kv?li válce a pronásledování, nestabilitě a chudobě, riskují, ?e po p?íjezdu na Západ p?ijdou kromě své vlasti i o svou nábo?enskou identitu. A tak se s postupem generací vytrácí neocenitelné dědictví východních církví.
P?ed více ne? stoletím Lev XIII. poznamenal, ?e ?zachování východních ob?ad? je d?le?itěj?í, ne? se domníváme“, a za tímto ú?elem dokonce na?ídil, aby ?ka?dý latinský misioná?, a? u? sekulárního nebo ?eholního kléru, který by radami nebo poskytováním podpory p?ivedl někoho z východního k latinskému ob?adu“, byl ?zbaven hodnosti a vylou?en ze svého ú?adu“ (ibid.). P?ijměme tuto výzvu k ochraně a podpo?e k?es?anského Východu, zejména v diaspo?e; zde je kromě z?ízení územních obvod? východních církví, kde je to mo?né a vhodné, t?eba zvý?it povědomí latinských vě?ících. V tomto smyslu ?ádám Dikasterium pro východní církve, kterému děkuji za jeho práci, aby mi pomohlo definovat zásady, normy a pokyny, podle nich? budou moci latin?tí pastý?i konkrétně podporovat východní katolíky v diaspo?e, zachovávat jejich ?ivé tradice a obohacovat jejich specifikou prost?edí, v něm? ?ijí.
Církev vás pot?ebuje. Jak velký p?ínos nám dnes m??e dát k?es?anský Východ! Jak velmi pot?ebujeme znovuobjevit smysl tajemství, který je tak ?ivý ve va?ich liturgiích, které zahrnují ?lověka v jeho celistvosti, zpívají o kráse spásy a vzbuzují ú?as nad bo?skou velikostí, která objímá lidskou nepatrnost! A jak je d?le?ité znovuobjevit i na k?es?anském Západě smysl pro prvenství Boha, hodnotu mystagogie, neutuchající p?ímluvy, pokání, p?stu, plá?e nad vlastními h?íchy a nad h?íchy celého lidstva (penthos), které jsou tak typické pro východní spiritualitu! Proto je zásadní, abyste zachovali své tradice, ani? byste je rozmělňovali, t?eba kv?li prakti?nosti a pohodlí, aby nebyly zka?eny konzumním a utilitaristickým duchem.
Va?e spirituality, starodávné a v?dy nové, jsou blahodárné. Dramatický smysl pro lidskou bídu se v nich mísí s ú?asem nad Bo?ím milosrdenstvím, tak?e na?e ubohost nevyvolává zoufalství, ale vybízí k p?ijetí milosti toho, ?e jsme stvo?ení, která byla uzdravena, zbo??těna a pový?ena do nebeských vý?in. Za to musíme Boha bez ustání chválit a vzdávat mu díky. M??eme se s vámi pomodlit slovy svatého Efréma Syrského a ?íci Je?í?i: ?Sláva tobě, který jsi svým k?í?em p?eklenul smrt. […] Sláva tobě, který sis oblékl tělo smrtelného ?lověka a proměnil jsi je v pramen ?ivota pro v?echny smrtelníky“ (Rozprava o Pánu, 9). Je t?eba prosit o dar, abychom dokázali vidět velikono?ní jistotu v ka?dé ?ivotní zkou?ce a neztráceli odvahu, kdy? si p?ipomínáme, jak napsal jiný velký východní otec, ?e ?největ?ím h?íchem je nevě?it v sílu Vzk?í?ení“ (sv. Izák z Ninive, Sermones ascetici, I,5).
Kdo tedy m??e více ne? vy zpívat slova naděje v propasti násilí? Kdo více ne? vy, kte?í znáte zblízka hr?zy války, natolik, ?e pape? Franti?ek nazval va?e církve ?mu?ednickými“ (Projev p?ed ROACO, cit.)? Je to pravda: od Svaté země po Ukrajinu, od Libanonu po Sýrii, od Blízkého východu po Tigray a Kavkaz, kolik násilí! A nad v?ím tímto děsem, nad masakry tolika mladých ?ivot?, které by měly vyvolávat pobou?ení, proto?e ve jménu vojenského ovládnutí umírají lidé, zaznívá výzva: nikoli pape?ova, ale Kristova, který opakuje: ?Pokoj vám!“ (Jan 20,19.21.26). A up?esňuje: ?Pokoj vám zanechávám, sv?j pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám.“ (Jan 14,27). Krist?v pokoj není hrobovým tichem po konfliktu, není výsledkem nadvlády, ale darem, který hledí na lidi a o?ivuje jejich ?ivot. Modleme se za tento pokoj, který je smí?ením, odpu?těním, odvahou obrátit list a za?ít znovu.
Vynalo?ím ve?keré úsilí, aby se tento mír roz?í?il. Svatý stolec je k dispozici, aby se nep?átelé setkali a podívali se navzájem do o?í, aby národ?m byla vrácena naděje a d?stojnost, kterou si zaslou?í, d?stojnost míru. Národy chtějí mír a já se srdcem na dlani ?íkám těm, kte?í jsou za ně zodpovědní: setkejme se, mluvme spolu, vyjednávejme! Válka nikdy není nevyhnutelná, zbraně mohou a musí ml?et, proto?e problémy ne?e?í, ale zhor?ují; proto?e do dějin se zapí?e ten, kdo zasévá mír, a ne ten, kdo sklízí oběti; proto?e druzí nejsou v první ?adě nep?átelé, ale lidské bytosti: nikoli ti zlí, které je t?eba nenávidět, ale lidé, s nimi? je t?eba mluvit. Vyhýbejme se manichejským vizím typickým pro násilné narativy, které rozdělují svět na dobré a zlé.
Církev nikdy nep?estane opakovat: a? ml?í zbraně. A chtěl bych poděkovat Bohu za v?echny, kte?í v tichosti, v modlitbě, za obětování utvá?ejí mír; a k?es?an?m – východním i latinským –, kte?í zejména na Blízkém východě vytrvávají a odolávají ve svých zemích a jsou silněj?í ne? poku?ení je opustit. K?es?an?m musí být dána mo?nost, a to nejen slovy, aby mohli z?stat ve svých zemích se v?emi právy nezbytnými pro bezpe?ný ?ivot. Prosím, zasazujte se o to!
A děkuji, děkuji vám, drazí brat?i a sestry z Východu, odkud vze?el Je?í?, Slunce spravedlnosti, abyste byli ?světlem světa“ (srov. Mt 5,14). A? i nadále zá?íte vírou, nadějí a láskou a ni?ím jiným. A? jsou va?e církve p?íkladem a pastý?i spravedlivě podporují spole?enství, zejména v biskupských synodech, aby byly místy kolegiality a autentické spole?né odpovědnosti. Pe?ujte o transparentnost ve správě majetku, vydávejte svědectví pokorné a úplné oddanosti svatému Bo?ímu lidu, ani? byste lpěli na poctách, světské moci a vlastním obrazu. Svatý Simeon Nový teolog uváděl krásný p?íklad: ?Jako kdy? někdo hodí prach na plamen roz?havené pece a uhasí jej, tak i starosti tohoto ?ivota a jakékoli p?ipoutání k malicherným a bezcenným věcem ni?í ?ár srdce zapáleného na po?átku“ (Praktické a teologické kapitoly, 63). Sláva k?es?anského Východu dnes více ne? kdy jindy vy?aduje odpoutanost od ve?keré světské závislosti a od v?ech tendencí, které jsou v rozporu se spole?enstvím, aby bylo mo?né zachovat věrnost v evangelijní poslu?nosti a svědectví.
Děkuji vám za to a ze srdce vám ?ehnám a prosím vás, abyste se modlili za církev a vznesli své mocné p?ímluvy za mou slu?bu. Děkuji!
