杏MAP导航

ANDREA TORNIELLI - Vatican News 

Ve věku 67 let pro?íval sv?j "noviciát" jako prefekt Dikasteria pro biskupy: Robert Francis Prevost, rodák z Chicaga (USA), nejprve misioná? a poté biskup v Chiclayo (Peru), je augustiniánským ?eholníkem, kterého pape? Franti?ek vybral jako nástupce kardinála Marca Ouelleta. V tomto rozhovoru pro vatikánská média vykresluje ná?rt biskupa pro dobu, v ní? ?ijeme.

Co pro vás znamenalo p?ejít od misijního biskupa v Latinské Americe k vedení dikasteria, které pomáhá pape?i vybírat biskupy?

Stále se pova?uji za misioná?e. Mým povoláním, stejně jako povoláním ka?dého k?es?ana, je být misioná?em, hlásat evangelium v?ude, kde se ?lověk nachází. M?j ?ivot se jistě hodně změnil: mám mo?nost slou?it Svatému otci, slou?it církvi dnes, zde, z ?ímské kurie. Je to zcela jiné poslání ne? d?íve, ale také nová p?íle?itost pro?ívat rozměr mého ?ivota, který byl prostě v?dy odpovědí "ano", kdykoli jsem byl po?ádán o slu?bu. V tomto duchu jsem po osmi a p?l letech biskupské a témě? dvacetileté misioná?ské slu?by ukon?il svou misii v Peru, abych zahájil novou v ?ímě.

Mohl byste na?rtnout identikit biskupa pro církev na?í doby?

Je t?eba být p?edev?ím "katolickým": někdy hrozí, ?e se biskup zamě?í pouze na místní rozměr. Je v?ak dobré, aby biskup měl mnohem ?ir?í pohled na církev a realitu a aby tuto univerzalitu církve pro?íval. Pot?ebuje také schopnost naslouchat bli?nímu a hledat radu, stejně jako má disponovat psychologickou a duchovní zralostí. Základním prvkem identifikace je být pastý?em, který je schopen být nablízku ?len?m spole?enství, po?ínaje kně?ími, pro které je biskup otcem a bratrem. Pro?ívat tuto blízkost ke v?em, ani? by někoho vylu?oval. Pape? Franti?ek hovo?í o ?ty?ech blízkostech: blízkost k Bohu, k bratr?m biskup?m, ke kně?ím a ke v?emu Bo?ímu lidu. ?lověk nesmí podlehnout poku?ení ?ít izolovaně, odděleně v paláci, spokojit se ur?itým spole?enským postavením nebo ur?itým postavením v církvi. A nem??eme se schovávat za p?edstavu autority, která dnes ji? nedává smysl. Autorita, kterou máme, je slou?it, doprovázet kněze, být pastý?i a u?iteli. ?asto se zabýváme vyu?ováním doktríny, zp?sobem, jak ?ít svou víru, ale riskujeme, ?e zapomeneme, ?e na?ím prvo?adým úkolem je u?it, co znamená znát Je?í?e Krista a svěd?it o na?í blízkosti Hospodinu. To je na prvním místě: p?edávat krásu víry, krásu a radost z poznání Je?í?e. Znamená to, ?e ji sami pro?íváme a sdílíme tuto zku?enost. 

Jak d?le?itá je biskupská slu?ba pro jednotu kolem Petrova nástupce v době, kdy i v církevním spole?enství roste polarizace? 

Odpově? nám dávají t?i slova, která pou?íváme p?i práci synody - ú?ast, spole?enství a poslání. Biskup je povolán k tomuto charismatu, aby ?il v duchu spole?enství, aby podporoval jednotu v církvi, jednotu s pape?em. To také znamená být katolíkem, proto?e kde je církev bez Petra? Je?í? se za to modlil p?i Poslední ve?e?i: "Aby v?ichni byli jedno", a právě tuto jednotu chceme v církvi vidět. Dne?ní spole?nost a kultura nás od této Je?í?ovy vize vzdalují, a to p?sobí mnoho ?kody. Nedostatek jednoty je rána, kterou církev trpí, a to velmi bolestná. Rozdělení a polemiky v církvi ni?emu nepomáhají. Zvlá?tě my biskupové musíme urychlit tento pohyb směrem k jednotě, ke spole?enství v církvi.

Lze zlep?it proces jmenování nových biskup?? V "Praedicate Evangelium" se uvádí, ?e je t?eba zapojit "také ?leny Bo?ího lidu". Děje se tak?

Na toto téma proběhla mezi ?leny dikasteria zajímavá reflexe. Ji? nějakou dobu nasloucháme nejen některým biskup?m nebo některým kně?ím, ale i dal?ím ?len?m Bo?ího lidu. To je velmi d?le?ité, proto?e biskup je povolán ke slu?bě konkrétní místní církvi. Proto je d?le?ité naslouchat také Bo?ímu lidu. Pokud kandidáta nikdo z jeho lidu nezná, je obtí?né - ne nemo?né, ale obtí?né - aby se skute?ně stal pastý?em nějakého spole?enství, místní církve. Proto je d?le?ité, aby byl proces trochu otev?eněj?í naslouchání r?zným ?len?m spole?enství. To neznamená, ?e je to místní církev, kdo si má vybrat svého pastý?e, jako by povolání za biskupa bylo výsledkem demokratického hlasování, témě? "politického" procesu. Je zapot?ebí mnohem ?ir?ího pohledu a apo?tolské nunciatury v tom velmi pomáhají. Domnívám se, ?e je t?eba se postupně více otev?ít, více naslouchat ?eholnicím, laik?m a lai?kám.

Jednou z novinek, kterou pape? zavedl, bylo jmenování t?í ?en mezi ?leny dikasteria pro biskupy. Co m??ete ?íci o jejich p?ínosu?

Několikrát jsme se p?esvěd?ili, ?e jejich pohled je obohacením. Dvě z nich jsou ?eholnice a jedna je lai?ka a jejich pohled se mnohokrát dokonale shoduje s tím, co ?íkají ostatní ?lenové dikasteria, zatímco jindy jejich názor p?iná?í dal?í perspektivu a stává se d?le?itým p?íspěvkem k procesu. Myslím, ?e jejich jmenování je víc ne? jen pape?ovo gesto, kterým chce ?íci, ?e jsou zde nyní i ?eny. Je to skute?ná, smysluplná ú?ast, kterou nabízejí na na?ich setkáních, kdy? projednáváme spisy kandidát?.

Nové p?edpisy pro boj proti zneu?ívání zvý?ily odpovědnost biskup?, kte?í jsou povoláni jednat rychle a zodpovídat se za p?ípadná zpo?dění a opomenutí. Jak je tento úkol ze strany biskupa pro?íván?

I v této oblasti jsme na cestě. Jsou místa, kde se ji? léta odvádí dobrá práce a normy se uvádějí do praxe. Zároveň si myslím, ?e se máme stále co u?it. Mluvím o naléhavosti a odpovědnosti za doprovázení obětí. Jednou z obtí?í, které se mnohokrát objevují, je to, ?e biskup musí být nablízku svým kně?ím, jak jsem ji? ?ekl, a musí být nablízku i obětem. Někte?í doporu?ují, aby to nebyl p?ímo biskup, kdo p?ijímá oběti, ale my nem??eme zavírat svá srdce, dve?e církve p?ed lidmi, kte?í trpěli zneu?íváním. Odpovědnost biskupa je velká a myslím, ?e musíme je?tě vyvinout velké úsilí, abychom reagovali na tuto situaci, která v církvi zp?sobuje tolik bolesti. Bude to trvat dlouho, sna?íme se spolupracovat s ostatními dikasterii. Domnívám se, ?e je sou?ástí poslání na?eho dikasteria doprovázet biskupy, kte?í nedostali pot?ebnou p?ípravu na ?e?ení tohoto problému. Je naléhavé a nutné, abychom k tomu p?istupovali zodpovědněji a citlivěji.

Zákony jsou ji? nyní k dispozici. Změnit mentalitu je obtí?něj?í...

Samoz?ejmě je velký rozdíl mezi jednotlivými kulturami v tom, jak kdo v těchto situacích reaguje. V některých zemích se ji? tabu mluvit o tomto tématu poněkud prolomilo, zatímco jinde by oběti nebo jejich rodiny o zneu?ívání, kterému byly vystaveny, nikdy mluvit nechtěly. V ka?dém p?ípadě ml?ení není odpovědí. Ml?ení není ?e?ením. Musíme být transparentní a up?ímní, doprovázet oběti a pomáhat jim, proto?e jinak se jejich rány nikdy nezhojí. V tom spo?ívá velká odpovědnost nás v?ech. 

Církev je zapojena do cesty, která povede k synodě o synodalitě. Jaká je role biskupa? 

V této neustálé obnově církve, k ní? nás vybízí pape? Franti?ek, je velká p?íle?itost. Na jedné straně jsou biskupové, kte?í otev?eně vyjad?ují své obavy, proto?e nechápou, kam církev smě?uje. Mo?ná dávají p?ednost jistotě odpovědí ji? za?itých v minulosti. Opravdu vě?ím, ?e Duch svatý je v této době v církvi velmi p?ítomen a podněcuje nás k obnově, a proto jsme povoláni k velké odpovědnosti ?ít to, co nazývám novým postojem. Není to jen proces, není to jen změna některých zp?sob? jednání, t?eba jen uspo?ádáním více setkání p?ed p?ijetím rozhodnutí. Je to mnohem víc. Ale je to také to, co mo?ná zp?sobuje ur?ité obtí?e, proto?e nakonec musíme být schopni naslouchat p?edev?ím Duchu svatému, co ?ádá od církve.

Jak toho dosáhneme?

Musíme si umět vzájemně naslouchat a uvědomit si, ?e nejde o to, abychom diskutovali o politické agendě nebo se jen sna?ili prosazovat témata, která zajímají mě nebo jiné. Někdy se zdá, ?e chceme v?e redukovat na to, ?e chceme hlasovat a pak udělat to, co bylo odhlasováno. Místo toho jde o něco mnohem hlub?ího a zcela jiného: musíme se nau?it skute?ně naslouchat Duchu svatému a duchu hledání pravdy, který ?ije v církvi. P?esunout se od zku?enosti, kdy promluví autorita a v?e je hotovo, ke zku?enosti církve, která si vá?í charismat, dar? a slu?eb, které v církvi jsou. Biskupská slu?ba vykonává d?le?itou funkci, ale pak to v?e musíme dát do slu?eb církve v tomto synodálním duchu, který jednodu?e znamená, ?e jdeme spole?ně, v?ichni, a spole?ně hledáme, co od nás Hospodin ?ádá v této na?í době.

Jak moc ovlivňují ekonomické problémy ?ivot biskup?? 

Po biskupovi se také ?ádá, aby byl dobrým administrátorem nebo alespoň schopnost najít dobrého administrátora, který mu pom??e. Pape? nám ?ekl, ?e chce církev chudou a pro chudé. Existují p?ípady, kdy struktury a infrastruktura z minulosti ji? nejsou pot?ebné a je obtí?né je udr?ovat. Zároveň i v místech, kde jsem pracoval, je církev zodpovědná za vzdělávací a zdravotnické instituce, které poskytují základní slu?by lidem, proto?e stát je mnohdy nedoká?e zajistit. Osobně nejsem toho názoru, ?e by církev měla v?echno prodat a "jen" hlásat evangelium na ulicích. Je to v?ak velmi velká zodpovědnost, neexistují univerzální odpovědi. Je t?eba více podporovat bratrskou pomoc mezi místními církvemi. Tvá?í v tvá? nutnosti udr?ovat struktury slu?eb s p?íjmy, které ji? nejsou takové, jaké bývaly, musí být biskup velmi praktický. Klausurní ?eholnice v?dy ?íkají: "Je t?eba d?vě?ovat a svě?it v?e Bo?í Proz?etelnosti, aby se na?el zp?sob, jak odpovědět". D?le?ité je také nikdy nezapomínat na duchovní rozměr na?eho povolání. Jinak riskujeme, ?e se staneme mana?ery a budeme uva?ovat jako mana?e?i. Někdy se to stává.

Jak vnímáte vztah biskupa a sociálních médií?

Sociální média mohou být d?le?itým nástrojem pro p?edávání poselství evangelia, který osloví tisíce lidí. Musíme se na jejich pou?ívání dob?e p?ipravit Obávám se, ?e někdy tato p?íprava chybí. Sou?asně dne?ní svět, který se neustále mění, p?iná?í situace, kdy se opravdu musíme několikrát zamyslet, ne? promluvíme nebo ne? napí?eme zprávu na Twitter, ne? odpovíme nebo i jen polo?íme otázku ve?ejnou formou, p?ed o?ima v?ech. Někdy hrozí, ?e tím rozdmýcháme rozpory a kontroverze. Existuje velká odpovědnost za správné vyu?ívání sociálních sítí, komunikace, proto?e je to p?íle?itost, ale také riziko. A m??e to po?kodit spole?enství církve. Proto je t?eba být p?i pou?ívání těchto prost?edk? velmi obez?etný.