Pape?ova homilie: Velikono?ní víra není usazením v nábo?enské jistotě
HOMILIE SVATÉHO OTCE
Velikono?ní m?e svatá
20. dubna 2025
Kdy? Marie z Magdaly uviděla, ?e kámen od hrobu byl odvalen, bě?ela to oznámit Petrovi a Janovi. Také oba u?edníci po p?ijetí ?okující zprávy vy?li ven a - jak ?íká evangelium - ?oba spole?ně bě?eli“ (J 20,4). V?ichni protagonisté velikono?ních p?íběh? bě?í! A tento ?běh“ vyjad?uje na jedné straně obavu, ?e někdo odnesl Je?í?ovo tělo, na druhé straně v?ak běh Má?í Magdalény, Petra a Jana vypovídá o touze, pohnutce srdce, vnit?ním postoji těch, kte?í se vydali Je?í?e hledat. On toti? vstal z mrtvých, a proto u? není v hrobě. Je t?eba ho hledat jinde.
To je hlásání Velikonoc: ?lověk ho musí hledat jinde. Kristus vstal z mrtvých, je ?ivý! Nez?stal vězněm smrti, u? není zahalen v rubá?i, a proto ho nelze uzav?ít do krásného p?íběhu, který se má vyprávět, nelze z něj dělat hrdinu minulosti nebo o něm p?emý?let jako o so?e umístěné v muzejním sálu! Naopak, musíme ho hledat, a proto nem??eme z?stat stát na místě. Musíme se dát do pohybu, vyjít ho hledat: hledat ho v na?em ?ivotě, hledat ho ve tvá?ích na?ich brat?í, hledat ho v na?em ka?dodenním ?ivotě, hledat ho v?ude, jen ne v tom hrobě.
Hledejte ho stále. Proto?e pokud vstal z mrtvých, pak je p?ítomen v?ude, p?ebývá mezi námi, skrývá se a zjevuje i dnes v sestrách a bratrech, které potkáváme na cestě, v těch nejanonymněj?ích a nejnep?edvídatelněj?ích situacích na?eho ?ivota. On je ?ivý a stále z?stává s námi, plá?e slzy těch, kdo trpí, a rozmno?uje krásu ?ivota v malých projevech lásky ka?dého z nás.
Proto je velikono?ní víra, která nás otevírá setkání se zmrtvýchvstalým Kristem a disponuje nás k tomu, abychom ho p?ijali do svého ?ivota, ně?ím úplně jiným ne? statickým p?izp?sobením se nebo poklidným usazením v nějaké nábo?enské jistotě. Naopak, Velikonoce nás p?edur?ují k pohybu, vybízejí nás k běhu jako Marii z Magdaly a jako u?edníky; vyzývají nás, abychom měli o?i schopné ?vidět dál“, abychom zahlédli Je?í?e, ?ivého, jako Boha, který se zjevuje a také dnes se zp?ítomňuje, promlouvá k nám, p?edchází nás, p?ekvapuje nás. Stejně jako Marie z Magdaly m??eme ka?dý den za?ít zku?enost, ?e jsme Krista ztratili, ale ka?dý den ho m??eme bě?et znovu hledat a s jistotou vědět, ?e ho najdeme a osvítí nás světlo jeho vzk?í?ení.
Brat?i a sestry, zde je největ?í naděje na?eho ?ivota: m??eme ?ít tuto chudou, k?ehkou a zraněnou existenci p?imknuti ke Kristu, proto?e on p?emohl smrt, p?emohl na?i temnotu a vítězí nad temnotou světa, abychom s ním mohli ?ít v radosti, nav?dy. K tomuto cíli, jak ?íká apo?tol Pavel, také bě?íme, zapomínáme na to, co je za námi, a ?ijeme nakloněni k tomu, co je p?ed námi (srov. Flp 3,12-14). Spějeme tedy vst?íc Kristu rychlým krokem Marie Magdalény, Petra a Jana.
Jubileum nás vyzývá, abychom v sobě obnovili dar této naděje, pono?ili do ní svá utrpení a úzkosti, nakazili jí ty, které na cestě potkáme, svě?ili této naději budoucnost svého ?ivota a osud lidstva. A tak nesmíme zaparkovat svá srdce v iluzích tohoto světa ani je uzav?ít do smutku; musíme bě?et plni radosti. Utíkejme vst?íc Je?í?i, znovu objevme neocenitelnou milost být jeho p?átelé. Dovolme, aby nám jeho slovo ?ivota a pravdy osvětlovalo cestu. Jak ?ekl velký teolog Henri de Lubac: ?Bude nám muset sta?it, kdy? pochopíme toto: k?es?anství je Kristus. Ne, opravdu, nic jiného ne? toto. V Kristu máme v?echno“ (Les responsabilités doctrinales des catholiques dans le monde d'aujourd'hui, Paris 2010, 276).
A toto ?v?echno“, kterým je vzk?í?ený Kristus, otevírá ná? ?ivot naději. On je ?ivý, chce i dnes obnovit ná? ?ivot. Jemu, vítězi nad h?íchem a smrtí, chceme ?íci:
?Pane, o tomto svátku tě prosíme o tento dar: abychom i my byli noví, abychom ?ili tuto vě?nou novost. Set?es z nás, Bo?e, smutný prach zvyku, únavy a roz?arování; dej nám radost z toho, ?e se ka?dé ráno probouzíme s udivenýma o?ima, abychom viděli nevídané barvy tohoto rána, jedine?né a odli?né od v?ech ostatních. [...] V?echno je nové, Pane, a nic se neopakuje, nic není staré“ (A. Zarri, Quasi una preghiera).
Sestry, brat?i, v ú?asu velikono?ní víry, nesoucí v srdci ka?dé o?ekávání pokoje a osvobození, m??eme ?íci: S tebou, Pane, je v?echno nové. S Tebou v?echno za?íná znovu.
