Pape?: Naděje dává ?ivotu ?lověka okno do vě?nosti
Pape? Franti?ek
Mezi mnoha otázkami, které si ?lověk v pr?běhu dějin kladl, na?la v?dy nejvíce nejistou odpově? jedna, která v?ak m??e umo?nit ?elit události, z ní? vyplývá prvotní otázka, toti? ?ivot po smrti; co bude s ?lověkem po smrti? Co se stane se mnou? V?ichni si uvědomujeme, ?e tajemství smrti nikdo neunikne a ?e ?etné otázky, které z této události vyplývají, nemohou nezpochybnit tu ctnost, která více ne? kterákoli jiná umo?ňuje ka?dému mu?i a ka?dé ?eně nahlédnout za hranice lidského ?ivota: naději! Proto?e naděje je ?ivot, je to ?ití, je to dávání smyslu cestě, je to hledání d?vod?, pro? jít dál, motivování smyslu na?í existence, na?í p?ítomnosti, na?eho bytí tady a te?. Katechismus katolické církve popisuje, jak teologická ctnost naděje nachází sv?j základ v Je?í?ově slově, a uvádí:
K?es?anská naděje je teologická ctnost, díky ní? tou?íme po nebeském království a vě?ném ?ivotě jako po svém ?těstí, d?vě?ujeme Kristovým p?íslib?m a nespoléháme na vlastní síly, ale na pomoc milosti Ducha svatého (1) ; Kromě toho odpovídá na touhu po ?těstí, kterou B?h vlo?il do srdce ka?dého ?lověka; p?ebírá o?ekávání, která inspirují lidskou ?innost; o?i??uje ji, aby smě?ovala k nebeskému království; chrání p?ed znechucením; podporuje ve v?ech okam?icích opu?těnosti; roz?i?uje srdce v o?ekávání vě?né bla?enosti (2).
Naděje poskytuje ?ivotu ?lověka okno do vě?nosti. Jsme si v?ak dob?e vědomi, ?e na otázku po cíli k?es?anské cesty lze nalézt zápornou odpově?, a to kv?li mnoha ?patným vliv?m, které p?icházejí ze světa; navíc tvá?í v tvá? strachu z my?lenky, ?e na konci cesty u? nic není, je mo?né, ?e ?lověk propadne zoufalství. Pokud chybí ctnost naděje, hroutí se i ostatní ctnosti, které na ní spo?ívají. V dne?ní době je tento pilí? ?ivota z víry ?asto zesmě?ňován a zleh?ován do té míry, ?e je mistrem tohoto tématu oblíbené r?ení ?kdo ?ije nadějí, zoufalstvím umírá“. ?lověk se vystavuje riziku, dnes stále ?astěji p?ítomnému, ?e si bude myslet, ?e naděje je:
jakési odkladi?tě nespněných p?ání, [...]. Místo toho je t?eba jasně ?íci, ?e naděje je blízkým p?íbuzným realismu. Je to napětí ?lověka, který se vydal na cestu, její? úsek ji? urazil, a s láskou a obavami smě?uje své kroky k dosud nedosa?enému cíli. Je to zkrátka pevný závazek, který nemá nic spole?ného s útěkem (3).
Je v?ak t?eba mít na paměti, ?e naděje není dar, který ?lověk získává pouze díky lidským zásluhám, ale je to milost, která se rodí z vrozené touhy být ??astný. Skrze Krista, který zem?el a vstal z mrtvých, je tato milost mocí Ducha svatého v?típena do srdce ka?dého mu?e a ka?dé ?eny: ?tato touha je bo?ského p?vodu; B?h ji vlo?il do srdce ?lověka, aby ho p?itáhl k sobě, proto?e jedině on ji m??e naplnit“ (4), napsal jsem v indika?ní bule k Jubileu roku 2025:
Ka?dý doufá. V srdci ka?dého ?lověka je obsa?ena naděje jako touha a o?ekávání dobra, p?i?em? nevíme, co p?inese zít?ek. Nep?edvídatelnost budoucnosti v?ak vyvolává někdy protich?dné pocity: od d?věry k obavám, od klidu ke sklí?enosti, od jistoty k pochybnostem. ?asto se setkáváme se sklí?enými lidmi, kte?í hledí do budoucnosti skepticky a pesimisticky, jako by jim nic nemohlo p?inést ?těstí (5).
Vycházeje z my?lenek otce Tonina Bella a z mých slov a katechezí o ctnosti naděje, pokusil se otec Tommaso Giannuzzi znovu p?e?íst některé její aspekty, které se prost?ednictvím na?ich slov stávají pro ?tená?e pozváním k ú?asu nad touto silou, která nachází sv?j po?átek a vyvrcholení ve Zmrtvýchvstalém. Prost?ednictvím rozboru některých spis? mons. Bella, a p?edev?ím katechezí na toto téma, které jsem p?ednesl p?i st?ede?ních audiencích v roce 2017, se autor textu pokou?í dát tvá? tomuto prameni, který tryská v srdci lidstva. Toto pozvání se pak stává závazkem, aby v nás toto ?dítě“ rostlo, jak tuto velkou ctnost s oblibou definoval také Mons. Bello, který si vzal za svá slova a my?lenky velkého básníka a spisovatele Charlese Péguyho:
Je t?eba mé milosti a síly mé milosti, aby tato malá naděje, kolísající p?i záchvěvu h?íchu, chvějící se p?i v?ech větrech, úzkostná p?i sebemen?ím závanu, byla tak neměnná, aby se zachovala tak věrná, tak p?ímá, tak ?istá; a nep?emo?itelná a nesmrtelná a nemo?ná uhasit [...]. Co mě udivuje, ?íká B?h, je naděje. Nerozumím jí. Ta malá naděje, která vypadá jako nic. Tato malá naděje, nesmrtelná (6).
Poznámky
(1) Katechismus katolické církve, ?. 1817 (dále jen KKC).
(2) Tamté?, ?. 1818.
(3) A. Bello, Squilli di trombe e rintocchi di campane, in Scritti 3, Ed. La Nuova Mezzina, Molfetta (BA) 2014, s. 231.
(5) Franti?ek, Spes non confundit, indika?ní bula k ?ádnému Jubileu roku 2025, 9. května 2024, ?. 1.
(6) C. Péguy, I misteri, Jaca Book, Milán 1997, s. 164-165.
