杏MAP导航

Lk 19,1-5

Drazí brat?i a sestry,

pokra?ujeme v úvahách o Je?í?ových setkáních s některými postavami z evangelia. Tentokrát bych se rád zamě?il na postavu Zachea: epizodu, která je mi obzvlá?? blízká, proto?e zaujímá zvlá?tní místo na mé duchovní cestě.

Luká?ovo evangelium nám Zachea p?edstavuje jako ?lověka, který se zdá být beznadějně ztracený. Mo?ná se tak někdy cítíme i my: postrádáme naději. Zacheus v?ak zjistí, ?e B?h u? ho hledá.

Je?í? toti? sestoupil do Jericha, města le?ícího pod hladinou mo?e, pova?ovaného za obraz podsvětí, kam se vydal hledat ty, kdo se cítí ztraceni. A skute?ně, Zmrtvýchvstalý Pán i dnes sestupuje do pekel, do míst války, do bolesti nevinných, do srdcí matek, které vidí umírat své děti, do hladu chudých.

Zacheus se v jistém smyslu ztratil, mo?ná se ?patně rozhodl nebo ho ?ivot postavil do situací, z nich? se tě?ko dostává. Luká? toti? trvá na popisu vlastností tohoto mu?e: nejen?e je celníkem, tedy tím, kdo pro ?ímské okupanty vybírá daně od svých spoluob?an?, ale je dokonce vrchním celníkem. Jako by tím (evangelista) chtěl ?íci, ?e se jeho h?ích násobí.

Luká? pak dodává, ?e Zacheus je bohatý, ?ím? nazna?uje, ?e zbohatl na úkor druhých a zneu?il svého postavení. To v?e má v?ak své d?sledky: Zacheus se pravděpodobně cítí v?emi odstrkovaný, opovrhovaný.

Kdy? se Zacheus dozví, ?e městem prochází Je?í?, pocítí touhu spat?it ho. Neodva?uje si v?ak p?edstavit, ?e by se s ním setkal; sta?ilo by mu, kdyby se na něj z dálky podíval. Na?e touhy ale nará?ejí i na p?eká?ky a nejsou automaticky naplněny: Zacheus je malé postavy! Taková je na?e realita, máme omezení, se kterými se musíme vyrovnat. A pak jsou tu druzí, kte?í nám někdy nepomohou: Zacheovi brání dav, aby Je?í?e zahlédl. Mo?ná je to i trochu odveta lidí stojících v onom zástupu.

Ale kdy? má? nějakou silnou touhu, neklesá? na mysli. Najde? v?dy nějaké ?e?ení. Chce to ale odvahu a nestydět se, chce to trochu dětské prostoty a nep?íli? velké starosti o vlastní pověst. Zacheus právě tak jako dítě vyleze na strom. Musel to být dobrý vyhlídkový bod, hlavně aby mohl pozorovat, ani? by ho někdo zahlédl, proto?e se skrýval za větvemi.

Ale kdy? jde o Pána, v?dycky se stane něco ne?ekaného: Je?í?, kdy? se p?iblí?í, vzhlédne. Zacheus se cítí odhalen a pravděpodobně o?ekává ve?ejné pokárání. Lidé v to mo?ná doufali, ale jsou zklamáni: Je?í? po?ádá Zachea, aby okam?itě sestoupil dol?, témě? se diví, ?e ho vidí na stromě, a ?ekne mu: ?Dnes se musím zastavit v tvém domě!“ (Lk 19,6). B?h nem??e projít kolem, ani? by hledal ztracené.

Luká? zd?razňuje radost v Zacheově srdci. Je to radost ?lověka, který pocítil, ?e je na něj pohlí?eno, ?e je uznáván a p?edev?ím, ?e mu bylo odpu?těno. Je?í??v pohled není pohledem vý?itky, ale milosrdenství. Je to ono milosrdenství, které je pro nás někdy tě?ké p?ijmout, zvlá?tě kdy? B?h odpou?tí těm, kte?í si to podle na?eho názoru nezaslou?í. Reptáme, proto?e bychom chtěli Bo?í lásce klást meze.

Ve scéně doma Zacheus po vyslechnutí Je?í?ových slov o odpu?tění vstane, jako by vstal ze svého stavu smrti. A vstává, aby u?inil závazek: vrátit ?ty?ikrát to, co ukradl. Nejde o cenu, kterou je t?eba zaplatit, proto?e Bo?í odpu?tění je zdarma, ale o touhu napodobit Toho, od něho? pocítil lásku. Zacheus se zavazuje k ně?emu, k ?emu nebyl povinen, ale ?iní tak proto, ?e si uvědomuje, ?e je to jeho zp?sob lásky. A dělá to tak, ?e propojuje ?ímské zákonodárství týkající se kráde?e a rabínské zákonodárství týkající se pokání. Zacheus tedy není jen mu?em touhy, ale také tím, kdo umí podnikat konkrétní kroky. Jeho záměr není obecný nebo abstraktní, ale vychází z jeho vlastního ?ivotního p?íběhu: podíval se na sv?j ?ivot a ur?il bod, od kterého má za?ít svou změnu.

Drazí brat?i a sestry, u?me se od Zachea neztrácet naději, ani kdy? se cítíme odstr?ení nebo neschopní změny. Pěstujme v sobě touhu vidět Je?í?e, a p?edev?ím se nechme najít milosrdenstvím Boha, který nás v?dy hledá, a? u? jsme se ztratili v jakékoli situaci.