Franti?ek: Smrt není konec, ale nov? za?átek
Pape? Franti?ek
S dojetím jsem si p?e?etl tyto stránky, které vze?ly z my?lenek a náklonnosti Angela Scoly, drahého bratra v biskupské slu?bě a ?lověka, který zastával delikátní ú?ady v církvi, nap?íklad jako rektor Pape?ské lateránské univerzity, později patriarcha benátský a arcibiskup milánský. P?edev?ím mu chci poděkovat za tuto úvahu, která spojuje osobní zku?enost a kulturní citlivost, jakou jsem ?etl jen z?ídka. Jedna, zku?enost, osvětluje druhou, kulturu, a ta druhá zd?vodňuje tu první. V tomto ??astném prolínání ?ivot a kultura rozkvétají krásou.
Nenechte se zmást krátkou formou této knihy: jsou to velmi hutné stránky, které je t?eba ?íst a ?íst znovu. Z úvah Angela Scoly jsem vy?etl několik bod?, které obzvlá?? souzní s tím, co jsem si uvědomil díky své vlastní zku?enosti.
Angelo Scola mluví o stá?í, o svém stá?í, které - jak pí?e s odzbrojujícím sebevědomím - ?na mě dolehlo s náhlým a v mnoha ohledech ne?ekaným zrychlením“.
Ji? ve volbě slova, jím? sám sebe definuje, ?starý“, nacházím souznění s autorem. Ano, neměli bychom se bát stá?í, neměli bychom se bát p?ijmout stárnutí, proto?e ?ivot je ?ivot a p?ikrá?lovat skute?nost znamená zrazovat pravdu věcí. Navrácení hrdosti pojmu, který je p?íli? ?asto pova?ován za nezdravý, je gestem, za které bychom měli být kardinálu Scolovi vdě?ní. Proto?e ?íkat ?starý“ neznamená ?být vyhozen“, jak nám někdy podsouvá pokleslá kultura vyhazování. ?íci ?starý“ naopak znamená zku?enost, moudrost, rozli?ování, p?emý?livost, naslouchání, pomalost... Hodnoty, které tolik pot?ebujeme!
Je pravda, ?e ?lověk stárne, ale to není problém: problém je v tom, jak stárne. Pokud tento ?as ?ivota pro?íváme jako milost, a ne s nelibostí; pokud ?as (i dlouhý), v něm? zakou?íme úbytek sil, únavu těla, která nar?stá, reflexy, které se u? nevyrovnají těm z mládí, p?ijímáme s pocitem vdě?nosti a dík?, nu?e, i stá?í se stává věkem ?ivota, jak nás u?il Romano Guardini, skute?ně plodným a schopným vyza?ovat dobro.
Angelo Scola vyzdvihuje lidskou a spole?enskou hodnotu prarodi??. Několikrát jsem zd?raznil, jak zásadní význam má role prarodi?? pro vyvá?ený rozvoj mladých lidí a v kone?ném d?sledku pro mírumilovněj?í spole?nost. Proto?e jejich p?íklad, jejich slovo a jejich moudrost mohou těm nejmlad?ím v?típit nadhled, vzpomínku na minulost a zakotvení v trvalých hodnotách. Uprost?ed běsnění na?í spole?nosti, ?asto oddané pomíjivosti a nezdravé zálibě ve zdání, se moudrost prarodi?? stává majákem, který svítí, osvětluje nejistotu a udává směr vnou?at?m, která mohou z jejich zku?eností ?erpat ?víc“ ne? jen vlastní ka?dodennost.
Slova, která Angelo Scola věnuje tématu utrpení, je? ?asto p?ichází se stárnutím, a tedy i se smrtí, jsou vzácnými klenoty víry a naděje. V argumentaci tohoto bratra biskupa sly?ím ozvěny teologie Hanse Urse von Balthasara a Josepha Ratzingera, teologie ?konané na kolenou“, pono?ené do modlitby a dialogu s Hospodinem. Proto jsem p?ed chvílí ?ekl, ?e jsou to stránky, které vycházejí ?z my?lení a citu“ kardinála Scoly: nejen z my?lení, ale také z afektivního rozměru, k němu? se vztahuje k?es?anská víra, k?es?anství není ani tak intelektuální ?innost nebo morální volba, ale náklonnost k osobě, k tomu Kristu, který nám p?i?el naproti a rozhodl se nás nazvat p?áteli.
Samotný závěr těchto stránek Angela Scoly, které jsou otev?enou zpovědí o tom, jak se p?ipravuje na své poslední setkání s Je?í?em, nám dává útě?nou jistotu: smrt není konec v?eho, ale za?átek ně?eho. Je to nový za?átek, jak moud?e podotýká název, proto?e vě?ný ?ivot, který ti, kdo milují, pro?ívají u? na zemi v rámci svých ka?dodenních zaměstnání, je za?átkem ně?eho, co neskon?í. A právě proto je to ?nový“ za?átek, proto?e za?ijeme něco, co jsme nikdy plně neza?ili: vě?nost.
S těmito stránkami v rukou bych chtěl v ideálním p?ípadě znovu u?init stejné gesto, jaké jsem u?inil, jakmile jsem si v Sixtinské kapli oblékl bílý pape?ský hábit: obejmout bratra Angela s velkou úctou a láskou, nyní oba star?í ne? onoho dne v b?eznu 2013. Ale v?dy spojeni vdě?ností tomuto milujícímu Bohu, který nám nabízí ?ivot a naději, a? u? ?ijeme v jakémkoli věku.
Vatikán, 7. února 2025
