杏MAP导航

PAPE? FRANTI?EK

Drazí akademici,

je pro mne v?dy potě?ením oslovit vědkyně a vědce, jako? i ty, kte?í v církvi pěstují dialog s vědeckým světem. Spole?ně m??ete slou?it věci ?ivota a obecnému dobru. Děkuji srde?ně arcibiskupu Pagliovi a jeho spolupracovník?m za jejich slu?bu Pape?ské akademii pro ?ivot.

Na leto?ním generálním shromá?dění jste p?edlo?ili návrh na ?e?ení problému, který je dnes ozna?ován jako ?polykrize“. Týká se některých základních aspekt? va?í výzkumné ?innosti v oblasti ?ivota, zdraví a pé?e. Termín ?polykrize“ evokuje dramatickou povahu historické konjunkce, kterou v sou?asnosti za?íváme a v ní? se snoubí války, klimatické změny, energetické problémy, epidemie, migra?ní jevy a technologické inovace. Prolínání těchto kritických problém?, které se sou?asně dotýkají r?zných dimenzí ?ivota, nás vede k tomu, abychom si kladli otázky o osudu světa a o na?em chápání tohoto světa.

?Promarnili“ jsme proměnu svědomí během pandemie

Prvním krokem je pe?livěji prozkoumat, jaká je na?e reprezentace světa a kosmu. Pokud to neuděláme a pokud nebudeme vá?ně analyzovat ná? hluboce zako?eněný odpor ke změnám, a to jak jako jednotlivci, tak jako spole?nost, budeme pokra?ovat v tom, co jsme dělali s jinými krizemi, a to i velmi nedávnými. Vzpomeňme na pandemii koronaviru: tak?íkajíc jsme ji ?promarnili“; mohli jsme více pracovat na proměně svědomí a spole?enské praxe (srov. apo?tolská exhortace Laudate Deum, 36).

Pozorně naslouchat vědám

A dal?ím d?le?itým krokem k tomu, abychom nez?stali stát na místě, p?ipoutáni ke svým jistotám, zvyk?m a obavám, je pozorně naslouchat p?ínosu vědeckých poznatk?. Téma naslouchání je rozhodující. Je to jedno z klí?ových slov celého synodálního procesu, který jsme zahájili a který je nyní ve fázi realizace. Oceňuji proto, ?e vá? zp?sob postupu odrá?í jeho styl. Vidím v něm pokus praktikovat ve va?í specifické oblasti ono ?sociální proroctví“, kterému se synoda také věnovala (Závěre?ný dokument, 47). P?i setkání s lidmi a jejich p?íběhy a p?i naslouchání vědeckým poznatk?m si uvědomujeme, jak moc na?e parametry týkající se antropologie a kultur vy?adují hlubokou revizi. Odtud také pramenila intuice studijních skupin k některým témat?m, která se objevila v pr?běhu synodního procesu. Vím, ?e někte?í z vás jsou jejich sou?ástí a rovně? oceňují práci, kterou Akademie pro ?ivot v uplynulých letech vykonala, práci, za kterou jsem velmi vdě?ný.

Technokracie nás nezachrání

Naslouchání vědám nám neustále p?iná?í nové poznatky. Uva?me, co nám ?íkají o struktu?e hmoty a vývoji ?ivých bytostí: objevuje se mnohem dynami?těj?í pohled na p?írodu, ne? se myslelo v Newtonově době. Na?e chápání ?nep?etr?itého stvo?ení“ je t?eba p?epracovat s vědomím, ?e to nebude technokracie, která nás zachrání (srov. encyklika Laudato si', 101): podléhání utilitaristické a neoliberální planetární deregulaci znamená nastolení zákona silněj?ího jako jediného pravidla; a to je zákon, který odlid??uje.

Nezbytnost transdisciplinarity

Jako p?íklad tohoto typu bádání m??eme uvést otce Teilharda de Chardin a jeho pokus - jistě ?áste?ný a nedokon?ený, ale odvá?ný a inspirativní - o seriózní dialog s p?írodními vědami, který praktikoval transdisciplinaritu. Byla to riskantní cesta, která ho vedla k tomu, ?e si polo?il otázku: ?Zajímalo by mě, zda není nutné, aby někdo hodil kámen do rybníka - ba aby se nakonec nechal ?zabít‘, aby otev?el cestu“ (Citováno podle B. DE SOLANGES, Teilhard de Chardin. Témoignage et étude sur le développement de sa pensée, Toulouse 1967, 54). Tak zapo?al své post?ehy, které se soust?edily na kategorii vztahu a vzájemné závislosti mezi v?emi věcmi, p?i?em? homo sapiens se ocitl v úzkém spojení s celým systémem ?ivých věcí.

Naděje nás vede za úzký individuální okruh

Tyto zp?soby interpretace světa a jeho vývoje s jim odpovídajícími nebývalými zp?soby vztahování se nám mohou poskytnout znamení naděje, které hledáme jako poutníci v tomto jubilejním roce (srov. bulu Spes non confundit, 7). Naděje je základním postojem, který nás podporuje na na?í cestě. Nespo?ívá v rezignovaném ?ekání, nýbr? v tom, ?e se s rozmachem vztahujeme k opravdovému ?ivotu, který vede daleko za úzký individuální okruh. Jak p?ipomněl Benedikt XVI., naděje ?je spojena s existenciálním sjednocením s ?lidem‘ a m??e se uskute?nit pouze pro ka?dého jednotlivce v rámci tohoto ?my‘“ (encyklika Spe salvi, 14).

Prosazení multilateralismu, nezávislého na politických okolnostech a osobních zájmech

Také kv?li tomuto komunitárnímu rozměru naděje jsme tvá?í v tvá? slo?ité a celoplanetární krizi vyzváni, abychom co nejvíce vyu?ívali nástroje, které mají globální dosah. Bohu?el musíme konstatovat postupující bezvýznamnost mezinárodních orgán?, které jsou rovně? podkopávány krátkozrakými postoji, je? se zabývají ochranou partikulárních a národních zájm?. P?esto musíme i nadále odhodlaně usilovat o ?ú?inněj?í světové organizace, nadané autoritou k zaji?tění světového spole?ného dobra, vymýcení hladu a bídy a jisté obrany základních lidských práv“ (Encyklika Fratelli tutti, 172). Tím se prosazuje multilateralismus, který by nebyl závislý na měnících se politických okolnostech ?i zájmech několika málo lidí a měl by stabilní ú?innost (srov. apo?tolská exhortace Laudate Deum, 35). Jedná se o naléhavý úkol, který se týká celého lidstva.

Tento rozsáhlý scéná? motivací a cíl? je také horizontem va?eho shromá?dění a va?í práce, drazí ?lenové Akademie pro ?ivot. Svě?uji vás p?ímluvě Marie, Sídla moudrosti a Matky naděje, ?jako lid poutnický, lid ?ivota a pro ?ivot, krá?ejme s d?věrou vst?íc ?novému nebi a nové zemi‘ (Zj 21,1)“ (sv. Jan Pavel II., encyklika Evangelium vitae, 105).

V?em vám a va?í práci srde?ně ?ehnám.

?ím, z nemocnice ?Gemelli“, 26. února 2025