杏MAP导航

PAPE? FRANTI?EK

Drazí brat?i a sestry!

S kajícím znamením popela na hlavě za?ínáme ka?doro?ní pou? svatým p?stem ve ví?e a naději. Církev, matka a u?itelka, nás vyzývá, abychom p?ipravili svá srdce a otev?eli se Bo?í milosti, abychom mohli s velkou radostí oslavit velikono?ní vítězství Krista, Pána, nad h?íchem a smrtí, jak zvolal svatý Pavel: ?Smrt byla pohlcena vítězstvím. Kde je, ó smrti, tvé vítězství? Kde je, ó smrti, tv?j osten?“ (1 Kor 15, 54-55). Je?í? Kristus, který zem?el a vstal z mrtvých, je toti? st?edem na?í víry a zárukou na?í naděje ve velké Otcovo zaslíbení, které se ji? uskute?nilo v něm, jeho milovaném Synu: vě?ný ?ivot (srov. J 10,28; 17,3) (1).

V tomto postním období, obohaceném milostí Jubilejního roku, bych rád nabídl několik úvah o tom, co znamená spole?ně krá?et v naději a objevovat výzvy k obrácení, které Bo?í milosrdenství adresuje nám v?em, jednotlivc?m i celému spole?enství.

P?edev?ím krá?et. Jubilejní motto ?Poutníci naděje“ p?ipomíná dlouhou cestu izraelského lidu do zaslíbené země, o ní? vypráví kniha Exodus: obtí?nou cestu z otroctví ke svobodě, kterou si p?eje a vede Hospodin, jen? miluje sv?j lid a je mu v?dy věrný. A nem??eme si biblický exodus p?ipomínat, ani? bychom mysleli na tolik brat?í a sester, kte?í dnes utíkají ze situací bídy a násilí a vydávají se hledat lep?í ?ivot pro sebe a své blízké. Zde vyvstává první výzva k obrácení, proto?e v?ichni jsme v ?ivotě poutníky, ale ka?dý z nás si m??e polo?it otázku: Jak se nechám tímto stavem ovlivnit? Jsem skute?ně na cestě, nebo spí?e ochrnutý, statický, se strachem a beznadějí, ?i le?ící ve své komfortní zóně? Hledám cesty osvobození ze situací h?íchu a nedostatku d?stojnosti? Bylo by dobrým postním cvi?ením setkat se s konkrétní realitou nějakého migranta nebo poutníka a nechat se do ní vtáhnout, abychom objevili, co od nás B?h ?ádá, abychom byli lep?ími poutníky do Otcova domu. To je dobrá ?zkou?ka“ pro poutníka.

Za druhé, vydejme se na tuto cestu spole?ně. Jít spole?ně, být synodální, to je povolání církve (2). K?es?ané jsou povoláni ke spole?nému putování, nikdy ne jako osamělí poutníci. Duch svatý nás vybízí, abychom vycházeli ze sebe a ?li vst?íc Bohu a svým brat?ím a sestrám a nikdy se neuzavírali do sebe (3). Krá?et spole?ně znamená být tkalci jednoty, vycházejíce z na?í spole?né d?stojnosti Bo?ích dětí (srov. Gal 3,26-28); znamená to jít bok po boku, ani? bychom druhého deptali nebo p?etla?ovali, ani? bychom v sobě chovali závist nebo pokrytectví, ani? bychom nechali někoho zaostávat nebo se cítit vylou?eným. Jděme stejným směrem, ke stejnému cíli, naslouchejme si navzájem s láskou a trpělivostí.

V tomto postním období nás B?h ?ádá, abychom si ově?ili, zda jsme ve svém ?ivotě, v rodině, v místě, kde pracujeme, ve farních nebo ?eholních spole?enstvích, schopni jít s druhými, naslouchat jim, p?ekonat poku?ení ustrnout ve své sebest?ednosti a starat se jen o své vlastní pot?eby. Ptejme se sami sebe p?ed Bohem, zda jsme schopni spolupracovat jako biskupové, kně?í, zasvěcené osoby a laici ve slu?bě Bo?ímu království; zda máme vst?ícný postoj s konkrétními skutky v??i těm, kte?í k nám p?ichází, i těm, kte?í jsou daleko; zda dáváme lidem pocítit, ?e jsou sou?ástí spole?enství, nebo zda je dr?íme na okraji (4). To je druhá výzva: obrácení k synodalitě.

Za t?etí, vydejme se na tuto cestu spole?ně v naději na p?íslib. Ké? naděje, která neklame (srov. ?ím 5,5), úst?ední poselství Jubilea (5), je pro nás horizontem postní cesty k velikono?nímu vítězství. Jak nás nau?il Benedikt XVI. v encyklice Spe salvi, ?lidská bytost pot?ebuje bezpodmíne?nou lásku. Pot?ebuje tu jistotu, která ho vede k tomu, aby ?ekl: 'Jsem jist, ?e ani smrt ani ?ivot, ani andělé ani mocnosti, ani p?ítomnost ani budoucnost, ani ?ádná moc, ani vý?iny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedoká?e nás odlou?it od lásky Bo?í, která je v Kristu Je?í?i, na?em Pánu.' (?ím 8,38-39)“ (6). Je?í?, na?e láska a na?e naděje, vstal z mrtvých (7) a ?ije a kraluje ve slávě. Smrt se proměnila ve vítězství a v tom spo?ívá víra a velká naděje k?es?an?: v Kristově vzk?í?ení!

Zde je t?etí výzva k obrácení: výzva k naději, k d?vě?e v Boha a v jeho velký p?íslib, vě?ný ?ivot. Musíme se ptát sami sebe: Mám v sobě jistotu, ?e B?h mi odpou?tí h?íchy? Nebo se chovám, jako bych se mohl zachránit sám? Usiluji o spásu a dovolávám se Bo?í pomoci, abych ji získal? ?iji konkrétně naději, která mi pomáhá ?íst dějinné události a podněcuje mě k anga?ovanosti za spravedlnost, bratrství, pé?i o spole?ný domov a zaji??uje, aby nikdo nez?stal pozadu?

Sestry a brat?i, díky Bo?í lásce v Je?í?i Kristu jsme uchováváni v naději, která nezklame (srov. ?ím 5,5). Naděje je ?kotva du?e“, jistá a pevná (8). V ní se církev modlí, aby ?v?ichni lidé byli spaseni“ (1 Tim 2,4), a tě?í se, ?e bude v nebeské slávě spojena s Kristem, svým ?enichem. Svatá Terezie od Je?í?e to vyjád?ila takto: ?Doufej, du?e má, doufej. Neví? dne ani hodiny. Pozorně se dívej, v?echno pomine jedním závanem, i kdy? tvá netrpělivost m??e znejistit to, co je jisté, a prodlou?it ?as, který je velmi krátký" (Volání du?e k Bohu, 15, 3) (9).

Ké? se za nás p?imlouvá Panna Maria, Matka naděje, a provází nás na na?í postní cestě.

?ím, Svatý Jan Lateránský, 6. února 2025, 

Památka svatého Pavla Mikiho a jeho spole?ník?, mu?edník?.

Franti?ek

1 Srov. lett. enc. Dilexit ?. (24. ?íjna 2024), 220.

2 Srov. homilie p?i m?i svaté za kanonizaci blahoslaveného Jana K?titele Scalabriniho a blahoslaveného Artemise Zattiho, 9. ?íjna 2022.

3 Srov. tamté?.

4 Srov. tamté?.

5 Srov. bulu Spes non confundit, 1.

6 Encyklický list Spe salvi (30. listopadu 2007), 26.

7 Srov. sekvence velikono?ní neděle.

8 Srov. katechismus katolické církve, 1820.

9 Tamté?, 1821.