Pape? Franti?ek p?i jubilejní audienci: Doufat znamená obrátit se k Bohu
PAPE? FRANTI?EK
Jan 20,14-16
Drazí brat?i a sestry!
Jubileum je pro lidi a pro Zemi novým za?átkem; je to doba, kdy je t?eba v?e znovu promyslet v rámci Bo?ího snu. A my víme, ?e slovo ?obrácení“ znamená změnu směru. Na v?e se kone?ně m??eme podívat z jiné perspektivy, a tak i na?e kroky smě?ují k novým cíl?m. Tak vzniká naděje, která nikdy nezklame. Bible o tom vypráví mnoha zp?soby. I pro nás byla zku?enost víry podnícena setkáním s lidmi, kte?í se dokázali v ?ivotě změnit a tak?íkajíc vstoupili do Bo?ích sn?. Nebo? i kdy? je na světě mnoho zla, m??eme rozli?it, kdo je jiný: podmaňuje si nás jeho velikost, která ?asto splývá s nepatrností.
V evangeliích z tohoto d?vodu vyniká nad v?echny ostatní postava Marie Magdalény. Je?í? ji uzdravil milosrdenstvím (srov. Lk 8,2) a ona se změnila: sestry a brat?i, milosrdenství mění, milosrdenství mění srdce a Marii Magdaléně milosrdenství p?ineslo návrat do Bo?ích sn? a vtisklo její cestě nové cíle.
Janovo evangelium vypráví o jejím setkání se Zmrtvýchvstalým Je?í?em zp?sobem, který nás nutí k zamy?lení. Několikrát se opakuje, ?e se Maria obrátila. Evangelista dob?e volí slova! V slzách se Maria nejprve podívá dovnit? hrobu a pak se oto?í: Vzk?í?ený není na straně smrti, ale na straně ?ivota. M??eme si ho splést s některým z lidí, které denně potkáváme. Kdy? pak usly?í své jméno, podle evangelia se Maria opět oto?í. Tak roste její naděje: u? vidí hrob, ale jinak ne? p?edtím. M??e si osu?it slzy, proto?e usly?ela své vlastní jméno: takto ho vyslovuje jen její Mistr. Zdá se, ?e starý svět je?tě existuje, ale u? není. Kdy? cítíme, jak Duch svatý p?sobí v na?em srdci, a sly?íme, jak nás B?h volá jménem, umíme rozeznat Mistr?v hlas.
Drazí brat?i a sestry, od Marie Magdalény, kterou tradice nazývá ?apo?tolkou apo?tol?“, se u?íme naději. ?lověk vstupuje do nového světa tím, ?e se vícekrát obrátí. Na?e cesta je neustálým pozváním ke změně perspektivy. Zmrtvýchvstalý nás krok za krokem uvádí do svého světa za p?edpokladu, ?e si ne?iníme nárok na to, ?e u? v?echno víme.
Ptejme se dnes sami sebe: Umím se obrátit a podívat se na věci jinak, jiným pohledem? Mám touhu po obrácení?
P?íli?né sebevědomí a p?íli?ná pýcha nám brání poznat vzk?í?eného Je?í?e – také dnes toti? nabývá podoby bě?ných lidí, od kterých se snadno odvracíme. I kdy? plá?eme a zoufáme si, necháváme ho za sebou. Namísto pohledu do temnoty minulosti, do prázdnoty hrobu, se od Má?í Magdalény u?me obracet k ?ivotu. Tam na nás ?eká ná? Mistr. Tam je vysloveno na?e jméno. V?dy? ve skute?ném ?ivotě je pro nás místo, v?dy a v?ude. Je tam místo pro tebe, pro mě, pro ka?dého z nás. Nikdo nám ho nem??e vzít, proto?e bylo v?dy ur?eno pro nás. Je ?patné, jak se ?íká v lidové mluvě, je ?patné nechat ?idli prázdnou: ?Tohle místo je pro mě; kdy? tam nep?jdu...“. Ka?dý m??e ?íci: mám místo, jsem poslání! Zamyslete se nad tím: jaké je mé místo? Jaké je poslání, které nám Hospodin svě?uje? Ké? nám tato my?lenka pom??e zaujmout v ?ivotě odvá?ný postoj. Děkuji vám.
