杏MAP导航

PAPE? FRANTI?EK

Je?í? p?ichází do domu svých p?ítelkyň Marty a Marie, kdy? jejich bratr Lazar je ji? ?ty?i dny mrtev. Zdá se, ?e ve?kerá naděje je ji? ztracena, a to do té míry, ?e první Martina slova vyjad?ují její zármutek spolu s lítostí nad tím, ?e Je?í? p?i?el pozdě: ?Pane, kdybys tu byl, m?j bratr by nezem?el“ (Jan 11,21). Zároveň v?ak Je?í??v p?íchod za?ehne v Martině srdci světlo naděje a vede ji k vyznání víry: ?Ale u? te? vím, ?e o cokoli bude? Boha prosit, B?h ti dá“ (v. 22). Je to onen postoj, který nechává dve?e v?dy otev?ené, nikdy je neuzavírá! A Je?í? jí vlastně oznamuje vzk?í?ení z mrtvých nejen jako událost, která nastane na konci ?asu, ale jako něco, co se děje u? v p?ítomnosti, proto?e on sám je vzk?í?ení a ?ivot. A pak jí polo?í otázku: ?Vě?í? tomu?“ (v. 26). A tuto otázku klade i nám, tobě, tobě, tobě, mně: ?Vě?í? tomu?“.

Zastavme se také u této otázky: ?Vě?í? tomu?“ (v. 26). Je to krátká, ale náro?ná otázka.

Toto procítěné setkání Je?í?e a Marty, o kterém jsme sly?eli v evangeliu, nás u?í, ?e ani ve chvílích opu?těnosti nejsme sami a m??eme nadále doufat. Je?í? dává ?ivot, i kdy? se zdá, ?e ve?kerá naděje zmizela. Po bolestné ztrátě, nemoci, ho?kém zklamání, utrpěné zradě nebo jiných tě?kých zku?enostech m??e naděje ochabnout; ale i kdy? ka?dý z nás m??e pro?ívat chvíle zoufalství nebo se setkávat s lidmi, kte?í naději ztratili, evangelium nám ?íká, ?e s Je?í?em se naděje v?dy znovu rodí, proto?e B?h nás v?dy pozvedá z popela smrti. Je?í? nás v?dy pozvedá, dává nám sílu vrátit se na cestu, za?ít znovu.

Milí brat?i a sestry, nikdy nezapomínejme: naděje nezklame, naděje nikdy nezklame. Naděje je oním lanem, ke kterému se upínáme a které je zakotveno na plá?i. Naděje nikdy nezklame! To je d?le?ité i pro ?ivot k?es?anských spole?enství, na?ich církví a na?ich ekumenických vztah?. Někdy nás p?emáhá únava, odrazují nás výsledky na?eho úsilí, zdá se nám, ?e i dialog a spolupráce mezi námi jsou beznadějné, témě? odsouzené k zániku, a to v?e nás nutí pro?ívat stejnou úzkost jako Martu; ale Hospodin p?ichází. Vě?íme tomu? Vě?íme, ?e On je vzk?í?ení a ?ivot? ?e se ujímá na?í námahy a v?dy nám dává milost, abychom se znovu spole?ně vydali na cestu? Vě?íme tomu?

Toto poselství plné naděje je jádrem jubilea, které jsme zahájili. Apo?tol Pavel, jeho? obrácení ke Kristu si dnes p?ipomínáme, hlásal ?ímským k?es?an?m: ?Naděje tedy nikdy nezklame, proto?e Bo?í láska je vylita do na?ich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (?ím 5,5). A my v?ichni - my v?ichni! - jsme dostali stejného Ducha, a to je základem na?í ekumenické cesty. Je tu Duch, který nás na této cestě vede. Nikoli praktické věci, abychom si lépe rozuměli. Nikoli, je tu Duch; je tu Duch a my musíme jít pod vedením tohoto Ducha.

A tento Jubilejní rok naděje, který slaví katolická církev, se shoduje s výro?ím, které má pro v?echny k?es?any velký význam: 1700. výro?í prvního velkého ekumenického koncilu, nicejského koncilu. Tento koncil se zavázal zachovat jednotu církve ve velmi tě?ké době a koncilní otcové jednomyslně schválili Vyznání víry, které mnozí k?es?ané dodnes proná?ejí ka?dou neděli p?i eucharistii. Toto vyznání víry je spole?ným vyznáním víry, které p?esahuje v?echna rozdělení, je? v pr?běhu staletí zranila Kristovo tělo. Výro?í nicejského koncilu proto p?edstavuje milostivý rok, p?edstavuje také p?íle?itost pro v?echny k?es?any, kte?í proná?ejí stejné Vyznání víry a vě?í ve stejného Boha: objevme znovu spole?né ko?eny víry, zachovejme jednotu! V?dy vp?ed! A? se tato jednota, kterou v?ichni chceme najít, uskute?ní. Nep?ipomíná se nám velký pravoslavný teolog, velký Zizioulas, kdy? ?ekl: ?Vím, kdy nastane datum plné jednoty: den po Posledním soudu“? Ale do té doby musíme jít spole?ně, pracovat spole?ně, modlit se spole?ně, spole?ně se navzájem milovat. A to je velmi krásné.

Drazí brat?i a sestry, tato víra, kterou sdílíme, je vzácným darem, ale také výzvou. Výro?í by se toti? nemělo slavit jen jako ?historická vzpomínka“. Nikoli! Ale také jako odhodlanost vydávat svědectví o rostoucím spole?enství mezi námi. Musíme dbát na to, aby nám toto spole?enství neuniklo, abychom budovali pevná pouta, abychom pěstovali vzájemné p?átelství, abychom byli tkalci spole?enství a bratrství.

V tomto Týdnu modliteb za jednotu k?es?an? m??eme výro?í nicejského koncilu pro?ívat také jako výzvu k vytrvalosti na cestě k jednotě. Proz?etelnostně se letos Velikonoce budou slavit ve stejný den v gregoriánském i juliánském kalendá?i, a to právě během tohoto ekumenického výro?í. Obnovuji svou výzvu, aby tato shoda slou?ila jako p?ipomínka v?em k?es?an?m, aby u?inili rozhodný krok k jednotě vzhledem ke spole?nému datu, datu Velikonoc (srov. bulu Spes non confundit, 17). Katolická církev je ochotna p?ijmout datum, které si v?ichni p?ejí: datum jednoty.

Jsem vdě?ný metropolitovi Polykarpovi, který zastupuje ekumenický patriarchát, arcibiskupovi Ianu Ernestovi, který zastupuje anglikánské spole?enství a kon?í svou cennou slu?bu, za kterou jsem mu velmi vdě?ný, p?eji mu v?e nejlep?í po návratu do vlasti, a děkuji také zástupc?m ostatních církví, kte?í se ú?astní této ve?erní oběti chval. Je d?le?ité modlit se spole?ně a va?e p?ítomnost zde dnes ve?er je pro v?echny zdrojem radosti. Zdravím také studenty podporované Výborem pro kulturní spolupráci s pravoslavnými a východními církvemi p?i Dikasteriu pro podporu jednoty k?es?an?, ú?astníky studijního pobytu Bosseyského ekumenického institutu 厂惫ě迟ové rady církví a mnoho dal?ích ekumenických skupin a poutník?, kte?í p?ijeli do ?íma na tuto slavnost. Děkuji pěveckému sboru, který nám poskytuje tak krásné prost?edí pro modlitbu. Ké? ka?dý z nás, podobně jako svatý Pavel, najde svou naději ve vtěleného Bo?ího Syna a nabídne ji druhým v?ude tam, kde naděje pohasla, kde se ?ivot zhroutil nebo kde srdce zachvátila nep?ízeň osudu (srov. homilie p?i m?i o váno?ní noci, 24. prosince 2024).

V Je?í?i je naděje v?dy mo?ná. On také udr?uje naději na na?í spole?né cestě k němu. A otázka polo?ená Martě a polo?ená nám dnes ve?er se znovu vrací: ?Vě?í? tomu?“. Vě?íme ve spole?enství mezi námi? Vě?íme, ?e naděje nezklame?

Milé sestry, milí brat?i, je ?as potvrdit na?e vyznání víry v jediného Boha a najít v Je?í?i Kristu cestu k jednotě. Zatímco ?ekáme na Pána, který ?znovu p?ijde ve slávě soudit ?ivé i mrtvé“ (srov. Nicejské vyznání víry), neúnavně vydávejme p?ed v?emi národy svědectví o jednorozeném Bo?ím Synu, zdroji ve?keré na?í naděje.