Pape? ke Dni sdělovacích prost?edk?: Sním o komunikaci, která by světu dodávala naději
Alessandro De Carolis - Vatikán
Ve svém poselství k 59. světovému Dni sdělovacích prost?edk?, které bylo zve?ejněno dnes, 24. ledna, v den, kdy si církev p?ipomíná sv. Franti?ka Saleského, patrona noviná?? a spisovatel?, pape? Franti?ek vychází ze zkoumání sou?asných zp?sob? poskytování informací, které jsou ?asto v?ím jiným ne? tv?rcem naděje. Pí?e, ?e existuje komunikace, která vytvá?í strach a zoufalství, p?edsudky a zá??, fanatismus a dokonce nenávist. Taková komunikace p?íli? ?asto zjednodu?uje realitu tím, ?e ji redukuje na hesla, aby vyvolala instinktivní reakce, nebo pou?ívá slova jako ost?í a jde tak daleko, ?e ?í?í nepravdivé nebo umně deformované informace, aby uvedla na trh sdělení, která mají drá?dit, provokovat, zraňovat. Franti?ek dále poznamenává, ?e tento zp?sob vyjad?ování prozrazuje komunikaci zalo?enou na agresi, kdy od talk show a? po slovní války na sociálních sítích hrozí, ?e v ka?dém okam?iku p?evládne paradigma soutě?e, opozice, a to a? po manipulaci s ve?ejným míněním.
Komunikace, která by promlouvala k srdci
Tvá?í v tvá? tomuto scéná?i poznamenanému znepokojivými jevy - v neposlední ?adě tím, co pape? nazývá ?naprogramovaným rozptýlením pozornosti“, zp?sobeným digitálními systémy, které si nás profilují ?podle logiky trhu“ a ?modifikují na?e vnímání reality“ - je t?eba, jak d?razně tvrdí, vymanit se z logiky komunikace, která pot?ebuje identifikovat ?nep?ítele“ a následně se proti němu vymezit. Franti?kova naděje, ba jeho ?sen“, je naopak nadějí v ?komunikaci, která by z nás dokázala u?init spolupoutníky mnoha na?ich bratr? a sester“, která by v nich ?v tak neklidné době vzbudila naději“. Komunikaci, která by promlouvala ?k srdci“ a vzbuzovala ?nikoli vá?nivé reakce uzavírání se a hněvu, ale postoje otev?enosti a p?átelství; schopné zamě?it se na krásu a naději i ve zdánlivě nejzoufalej?ích situacích“.
Mírnost, nikoli ?mluvení jeden p?es druhého“
Paradigma, které pape?ovu vizi inspiruje, pochází z prvního Petrova listu, v něm? apo?tol vyzývá k?es?any, aby byli ?v?dy p?ipraveni odpovědět ka?dému, kdo se jich ptá na d?vod jejich naděje“. Jde o podnět, v něm? Franti?ek identifikuje t?i typická poselství k?es?anské komunikace: umět ?vidět st?ípky dobra skryté i tehdy, kdy? se zdá, ?e je v?e ztraceno“, umět ozvu?it krásu Bo?í lásky a její novost, umět komunikovat s ?mírností“. Sním, dodává Franti?ek, o ?komunikaci, která by neprodávala iluze a obavy, ale dokázala dávat d?vody k naději“. Abychom toho dosáhli, nazna?uje pape?, ?musíme se vylé?it z nemocí, jimi? jsou protagonismus a sebereferen?nost, vyhnout se riziku, ?e budeme mluvit jeden p?es druhého“.
P?íběhy o naději
Pape? Franti?ek na závěr komunikaci zasazuje do jubilejního rozměru, hutně naplněného ?sociálními d?sledky“, a navrhuje uchýlit se k ?p?íběh?m prodchnutým nadějí“, k oněm ?p?íběh?m dobra“, které je t?eba ?objevovat a vyprávět“ tím, ?e je budeme sledovat ?mezi záhyby ka?dodenního zpravodajství“. ?Je dobré,“ uzavírá, ?tyto zárodky naděje najít a dát je poznat. Pomáhá to světu, aby byl o něco méně hluchý k volání těch posledních, o něco méně lhostejný, o něco méně uzav?ený“.
