杏MAP导航

PAPE? FRANTI?EK

?Viděli jsme, jak se objevila jeho hvězda, a p?i?li jsme se mu poklonit“ (Mt 2,2): toto svědectví vydávají mudrci obyvatel?m Jeruzaléma, kdy? jim oznamují, ?e se narodil ?idovský král.

Mudrci dosvěd?ují, ?e se vydali na cestu a změnili sv?j ?ivot, proto?e na nebi spat?ili nové světlo. Nad tímto obrazem se tedy m??eme pozastavit, kdy? slavíme Zjevení Páně v Jubilejním roce naděje; rád bych zd?raznil t?i vlastnosti hvězdy, o ní? k nám hovo?í evangelista Matou?: hvězda je jasná, hvězda je viditelná pro v?echny a hvězda ukazuje cestu. Jasná, viditelná pro v?echny a ukazuje cestu.

P?edev?ím je hvězda jasná. Mnozí vládci v Je?í?ově době si nechávali p?ezdívat ?hvězdy“, proto?e se cítili d?le?ití, mocní a slavní. Nebylo to v?ak jejich světlo - ?ádného z nich -, které mudrc?m zjevilo zázrak Vánoc. Jejich lesk, umělý a chladný, výsledek kalkulací a mocenských her, nebyl schopen reagovat na pot?ebu novosti a naděje těchto hledajících lidí. Místo toho tak u?inil jiný druh světla, symbolizovaný hvězdou, která osvětluje a zah?ívá tím, ?e ho?í a nechává se stravovat. Hvězda k nám promlouvá o jediném světle, které m??e ka?dému ukázat cestu ke spáse a ke ?těstí: o světle lásky. To je jediné světlo, které nás u?iní ??astnými.

P?edev?ím jde o lásku Boha, který se stal ?lověkem a daroval se nám tím, ?e obětoval sv?j ?ivot. A pak, na základě rozjímání, ta, kterou jsme i my povoláni dávat se jeden pro druhého a stát se s jeho pomocí vzájemným znamením naděje i v temných nocích ?ivota. M??eme o tom p?emý?let: Svítíme nadějí? Jsme schopni dávat naději druhým světlem své víry?

Stejně jako hvězda svým svitem vedla mudrce do Betléma, tak i my m??eme svou láskou p?ivádět lidi, které potkáváme, k Je?í?i a dávat jim poznat v Bo?ím Synu, který se stal ?lověkem, krásu Otcovy tvá?e (srov. Iz 60,2) a jeho zp?sob lásky, tvo?ený blízkostí, soucitem a něhou. Nikdy na to nezapomínejme: B?h je blízký, soucitný a laskavý. Taková je láska: blízkost, soucit a laskavost. A m??eme to dokázat bez pot?eby mimo?ádných nástroj? a d?myslných prost?edk?, tak, ?e na?e srdce budou zá?it; zá?it ve ví?e, na?e pohledy budou velkoryse vst?ícné a na?e gesta a slova budou plná laskavosti a lidskosti.

Proto, kdy? pozorujeme mudrce, kte?í s o?ima up?enýma k nebi hledají hvězdu, prosme Hospodina, abychom byli jeden pro druhého světlem, které vede k setkání s ním (srov. Mt 5,14-16). Je ?koda, kdy? ?lověk není světlem pro ostatní.

A tak se dostáváme k druhé charakteristice hvězdy: je viditelná pro v?echny. Mudrci se ne?ídí indiciemi nějakého tajného kódu, ale následují hvězdu, kterou vidí zá?it na nebeské klenbě. A v?imnou si jí; ostatní, jako Herodes a zákoníci, si její p?ítomnosti ani nev?imnou. Hvězda je v?ak stále tam, p?ístupná ka?dému, kdo vzhlédne k nebi a hledá znamení naděje. Jsem já znamením naděje pro druhé?

To je d?le?ité poselství: B?h se nezjevuje výlu?ným kruh?m nebo několika privilegovaným, B?h nabízí svou blízkost a vedení ka?dému, kdo ho hledá s up?ímným srdcem (srov. ?145,18). Ve skute?nosti ?asto p?edjímá na?e vlastní otázky a p?ichází nás hledat je?tě d?íve, ne? se ho zeptáme (srov. ? 10,20; Iz 65,1). A právě proto v jesli?kách zobrazujeme mudrce s charakteristikami, které zahrnují v?echny věkové kategorie a rasy - mladého ?lověka, dospělého, star?ího ?lověka, se somatickými rysy r?zných národ? země -, abychom si p?ipomněli, ?e B?h hledá ka?dého a v?dy. B?h hledá ka?dého. Ka?dého.

A jak dob?e nám dělá, kdy? o tom rozjímáme dnes, v době, kdy se zdá, ?e lidé a národy, a?koli jsou vybaveni stále mocněj?ími komunika?ními prost?edky, jsou stále méně ochotni si navzájem rozumět a p?ijímat se a vycházet si vst?íc v jejich rozmanitosti!

Hvězda, která na nebi nabízí své světlo v?em, nám p?ipomíná, ?e Bo?í Syn p?i?el na svět, aby se setkal s ka?dým mu?em a ?enou na zemi, a? u? pat?í ke kterékoli etnické skupině, jazyku nebo národu (srov. Sk10,34-35; Zj 5,9), a ?e stejné univerzální poslání svě?uje i nám (srov. Iz 60,3). To znamená, ?e nás vyzývá, abychom eliminovali v?echny formy selekce, marginalizace a odmítání lidí a abychom v sobě i v prost?edí, v něm? ?ijeme, podporovali silnou kulturu p?ijetí, v ní? je p?ednost dávána otev?enému prostoru spí?e ne? závorám strachu a odmítání; otev?enému prostoru setkávání, integrace a sdílení; bezpe?nému místu, kde ka?dý m??e najít teplo a úto?i?tě.

Proto je hvězda na obloze: ne proto, aby z?stala vzdálená a nedosa?itelná, ale naopak proto, aby její světlo bylo viditelné pro v?echny, aby dosáhlo do ka?dého domova a p?ekonalo ka?dou bariéru a p?ineslo naději do nejvzdáleněj?ích a nejzapomenutěj?ích kout? planety. Je na nebi, aby svým velkorysým světlem v?em sdělovala, ?e B?h se nikomu neodpírá a na nikoho nezapomíná (srov. Iz 49,15). A pro??Proto?e je Otcem, jeho? největ?í radostí je vidět své děti p?icházet dom?, sjednocené, ze v?ech kout? světa (srov. Iz 60,4), jeho radostí je vidět je stavět mosty, ?istit cesty, hledat ztracené a nést na ramenou ty, kdo mají potí?e s ch?zí, aby nikdo nebyl vynechán a v?ichni měli podíl na slávě jeho domu.

Hvězda k nám promlouvá o Bo?ím snu: aby celé lidstvo v bohatství svých rozdíl? vytvo?ilo jednu rodinu a ?ilo spole?ně v blahobytu a pokoji (srov. Iz 2,2-5).

A to nás p?ivádí k poslední charakteristice hvězdy: ukazuje cestu. I to je podnět k zamy?lení, zvlá?tě v kontextu Svatého roku, který slavíme a v něm? je jedním z charakteristických gest pou?.

厂惫ě迟lo hvězdy nás vybízí k vnit?ní cestě, která, jak napsal Jan Pavel II., osvobozuje na?e srdce od v?eho, co není láska, abychom se ?plně setkali s Kristem, vyznali svou víru v něj a p?ijali hojnost jeho milosrdenství“ (Dopis v?em, kte?í budou ve ví?e slavit Velké jubileum, 29. ?ervna 1999, 12). 

Spole?né putování ?je typické pro ty, kdo hledají smysl ?ivota“ (srov. bulu Spes non confundit, 5). A my p?i pohledu na hvězdu m??eme také obnovit sv?j závazek být ?enami a mu?i ?cesty“, jak byli k?es?ané nazýváni v prvních dnech církve (srov. Sk 9,2 a paralely).

Ké? nás tak Kristus u?iní světly, která na něj ukazují, jako je Maria, velkorysými v darování sebe sama, otev?enými v p?ijímání a pokornými ve spole?ném putování, abychom se s ním mohli setkat, poznat ho a uctívat ho a odejít od něj obnoveni a p?iná?et světu světlo jeho lásky.