Pape?ova homilie na Korsice
PAPE? FRANTI?EK
Lidé se ptají Jana K?titele: ?Co máme dělat?“ (Lk 3,10). Co máme dělat? Je to otázka, které je t?eba pozorně naslouchat, proto?e vyjad?uje touhu obnovit ?ivot, změnit ho k lep?ímu. Jan ohla?uje p?íchod dlouho o?ekávaného Mesiá?e: ti, kdo naslouchají K?titelovu kázání, se chtějí p?ipravit na toto setkání, na setkání s Mesiá?em, na setkání s Je?í?em.
Evangelium podle Luká?e dosvěd?uje, ?e tuto touhu po obrácení vyjad?ují právě ti nejvzdáleněj?í: ne ti, kte?í se spole?ensky zdáli být nejblí?e , ne farizeové a dokto?i Zákona, ale ti nejvzdáleněj?í, celníci, kte?í byli pova?ováni za h?í?níky, a vojáci se ptají: ?Mist?e, co máme dělat?“ (Lk 3,12). To je krásná otázka, kterou si t?eba dnes p?ed spaním m??e ka?dý z nás vyslovit jako modlitbu: ?Pane, co mám udělat, abych p?ipravil své srdce na Vánoce?“ (Lk 1,8). Ti, kdo se pova?ují za spravedlivé, se nemění. Naopak ti, kte?í byli pova?ováni za ve?ejné h?í?níky, se chtějí odvrátit od ne?estného a násilného jednání k novému ?ivotu. A vzdálení se stanou blízkými, kdy? se nám Kristus p?iblí?í. Jan ostatně celník?m a voják?m odpovídá takto: Cvi?te se ve spravedlnosti, bu?te poctiví a ?estní (srov. Lk 3,13-14). Zapojením zejména těch posledních a vylou?ených Pánovo hlásání znovu probouzí svědomí, proto?e p?ichází spasit, ne odsoudit ztracené (srov. Lk 15,4-32). A to nejlep?í, co m??eme udělat pro to, abychom byli zachráněni a vyhledáni Je?í?em, je ?íci o sobě pravdu: ?Pane, jsem h?í?ník“. V?ichni zde jsme h?í?níci. ?Pane, jsem h?í?ník.“ A tak p?istupujeme k Je?í?i s pravdou, ne s "nalí?enou" nepravdivou spravedlností. On toti? p?ichází zachránit právě h?í?níky.
A proto si dnes také klademe otázku, kterou zástupy adresovaly Janu K?titeli. V této adventní době najděme odvahu ptát se beze strachu ?co mám dělat?“, ?co máme dělat?“. Ptejme se up?ímně, abychom p?ipravili pokorné srdce, srdce plné d?věry pro p?icházejícího Pána.
Písmo, které jsme sly?eli, nám p?edkládá dva zp?soby o?ekávání Mesiá?e: podezíravé o?ekávání a radostné o?ekávání. ?lověk m??e ?ekat na spásu s těmito dvěma postoji: podezíravým ?ekáním a radostným ?ekáním. Zamysleme se nad těmito duchovními postoji.
První zp?sob ?ekání, ten podezíravý, je plný ned?věry a úzkosti. Kdo má mysl zaměstnánu sebest?ednými my?lenkami, ztrácí radostnost své du?e: místo aby bděl s nadějí, pochybuje o budoucnosti. Celý zaujatý světskými projekty ne?eká na dílo Proz?etelnosti. Neumí ?ekat s nadějí, kterou nám dává Duch svatý. A pak p?ichází spásné slovo svatého Pavla, které nás probouzí z této letargie: ?O nic se nestrachujte“ (Flp 4,6). Kdy? se nás zmocní úzkost, v?dy nás zni?í. Bolest je jedna věc, fyzická bolest, morální smutek z nějakého ne?těstí v rodině...; úzkost je věc druhá. K?es?ané nesmí ?ít s úzkostí. Nebu?te utrápení, zklamaní, smutní. Jak roz?í?ené je dnes toto duchovní zlo, zvlá?tě tam, kde bují konzumní zp?sob ?ivota! Viděl jsem v těchto dnech v ?ímě na ulicích tolik lidí, kte?í chodí nakupovat, nakupují, s úzkostí konzumu, který pak zmizí a nic po sobě nezanechá. Taková spole?nost, která ?ije z konzumu, stárne nespokojená, proto?e neumí dávat: kdo ?ije sám pro sebe, nikdy nebude ??astný. Kdo ?ije takto se zav?enýma rukama a nic nenabízí, není ??astný. Kdo má ruce takto zav?ené, jen pro sebe, a nemá ruce, aby dával, pomáhal, dělil se, nikdy nebude ??astný. A to je zlo, které m??e potkat nás v?echny, v?echny k?es?any, i nás, kněze, biskupy, kardinály, v?echny, i pape?e.
Apo?tol nám v?ak nabízí ú?inný lék, kdy? pí?e: ?Za v?ech okolností p?edkládejte Bohu své prosby s modlitbami, prosbami a dík?vzdáním“ (Flp 4,6). Víra v Boha dává naději! Zrovna nedávno bylo na kongresu, který se konal zde v Ajacciu, zd?razněno, jak d?le?ité je pěstovat víru a ocenit roli lidové zbo?nosti. Vzpomeňme si na modlitbu r??ence: je-li znovuobjevena a dob?e praktikována, u?í nás soust?edit srdce na Je?í?e Krista s kontemplativním pohledem na Marii. A mysleme na bratrstva, která mohou vychovávat k bezúplatné slu?bě bli?nímu, a to jak duchovní, tak tělesné. Tato sdru?ení vě?ících, která mají tak bohatou historii, se aktivně podílejí na liturgii a modlitbě církve, kterou zkrá?lují písněmi a pobo?nostmi lidu. ?len?m bratrstev doporu?uji, abyse v?dydávali k dispozici, zejména těm nejk?eh?ím, a u?inili tak víru dílem lásky. A ta bratrstva, která mají zvlá?tní zbo?nost, a? jsou blízko v?em, blízko svým bli?ním, aby jim pomáhala.
A odtud se dostáváme k druhému postoji: radostnému o?ekávání. Prvním postojem bylopodezíravé o?ekávání, to o?ekávání, které je ?pro mě“ se zalo?enýma rukama. Druhý postoj je radostné ?ekání. A není snadné mít radost. K?es?anská radost není v ?ádném p?ípadě bezstarostná, povrchní, karnevalová. To není. Není. Naopak, je to radost srdce, zalo?ená na pevném základu, kterou prorok Sofoniá?, obracející se k lidu, vyjad?uje takto: Radujte se, nebo? ?Hospodin, vá? B?h, je mocný Spasitel uprost?ed vás“ (Sof 3,17). D?vě?ujte Hospodinu, který je uprost?ed nás. Tolikrát si na to nevzpomeneme: on je uprost?ed nás, kdy? konáme dobré dílo, kdy? vychováváme své děti, kdy? se staráme o staré lidi. On v?ak není uprost?ed nás, kdy? pomlouváme, stále pomlouváme druhé. Tam ?ádný Pán není, tam jsme jen my. P?íchod Pána nám p?iná?í spásu: je to tedy d?vod k radosti. B?h je ?mocný“, ?íká Písmo: m??e vykoupit ná? ?ivot, proto?e je schopen splnit, co ?íká! Na?e radost tedy není iluzorní útěchou, která nám má dát zapomenout na ?ivotní strasti. Ne, není to iluzorní útěcha. Na?e radost je plodem Ducha svatého skrze víru v Krista Spasitele, který klepe na na?e srdce a osvobozuje je od smutku a nudy. Proto se p?íchod Páně stává svátkem plným budoucnosti pro v?echny národy: v Je?í?ově spole?nosti objevujeme pravou radost ze ?ivota a dáváme znamení naděje, na kterou svět ?eká.
A prvním z těchto znamení naděje je pokoj. Ten, který p?ichází, je Emanuel, B?h s námi, který dává pokoj těm, které Hospodin miluje (srov. Lk 2,14). A kdy? se p?ipravujeme na jeho p?ivítání, ké? v této adventní době na?e spole?enství rostou ve své schopnosti doprovázet v?echny, zejména mladé lidi na cestě ke k?tu a svátostem; a zvlá?tním zp?sobem také staré lidi, seniory. Star?í lidé jsou moudrostí národa. Nezapomínejme na to! A ka?dý z nás se m??e zamyslet: Jak se mám chovat p?ed star?ími lidmi? Mám je vyhledávat? Ztrácím s nimi ?as? Naslouchám jim? ?Ale ne, oni jsou nudní, se svými historkami!“. Opou?tím je? Kolik dětí opou?tí své rodi?e v domovech d?chodc?. Vzpomínám si, jak jsem jednou v jiné diecézi ?el nav?tívit lidi v domově d?chodc?. A byla tam paní, která měla t?i, ?ty?i děti. Zeptal jsem se jí: ?A jak se mají va?e děti?“ - ?Mají se dob?e! Mám spoustu vnou?at“ - ?A chodí vás nav?těvovat?" - ?Ano, v?dycky p?ijdou.“ Kdy? jsem vy?el ven, sestra ?ekla: ?P?ijdou jednou za rok“. Ale maminka zakrývala nedostatky svých dětí. Tak mnozí nechávají staré lidi samotné. P?ejí si Vánoce nebo Velikonoce po telefonu! Postarejte se o staré lidi, kte?í jsou moudrostí národa!
A myslete na mladé lidi na cestě ke k?tu a svátostem. Na Korsice je jich díky Bohu hodně! A blahop?eji! Nikdy jsem neviděl tolik dětí jako tady! Je to Bo?í milost! A to jsem viděl jen dva malé pejsky. Milí brat?i, mějte děti, mějte děti, které budou va?í radostí, va?í útěchou v budoucnosti. To je pravda: nikdy jsem neviděl tolik dětí. Jen ve Východním Timoru jich bylo tolik, ale v ostatních městech jich tolik nebylo. To je va?e radost a va?e sláva.
Brat?i a sestry, bohu?el dob?e víme, ?e mezi národy nechybí velké p?í?iny smutku: bída, války, korupce, násilí. ?eknu vám jednu věc: někdy p?icházejí ukrajinské děti, které se sem dostaly kv?li válce. Víte co? Ty děti se neusmívají! Zapomněly se usmívat. Prosím, mysleme na tyto děti v zemích válek, na bolest tolika dětí.
Bo?í slovo nás v?ak v?dy povzbudí. A p?ed devastací, která tísní národy, hlásá církev jistou naději, která nezklame, proto?e Pán p?ichází, aby p?ebýval mezi námi. A tak ná? závazek k míru a spravedlnosti nachází v jeho p?íchodu nevy?erpatelnou sílu.
Sestry a brat?i, v ka?dé době a v ka?dém sou?ení je Kristus p?ítomen, Kristus je zdrojem na?í radosti. On je s námi v sou?ení, aby nás provedl a dal nám radost. Uchovávejme si v?dy v srdci tuto radost, tuto jistotu, ?e Kristus je s námi, ?e krá?í s námi. Nezapomínejme na to! A tak s touto radostí, s touto jistotou, ?e Je?í? je s námi, budeme ??astní a budeme dělat ??astnými i druhé. To musí být na?e svědectví.
