杏MAP导航

Proslov pape?e p?iná?íme v plném znění:

PAPE? FRANTI?EK 

Drazí brat?i biskupové 

drahé ?eholnice, drazí kně?í, jáhni, ?eholníci a seminaristé!

Jsem v této krásné zemi jen jeden den, ale p?ál jsem si, aby byla alespoň krátká chvíle na setkání s vámi a na pozdrav. To mi dává p?íle?itost, abych vám p?edev?ím poděkoval: děkuji vám, ?e jste tady, s darovaným ?ivotem; děkuji vám za va?i práci, za va?e ka?dodenní nasazení; děkuji vám, proto?e jste znamením milosrdné Bo?í lásky a svědky evangelia. Byl jsem potě?en, kdy? jsem mohl pozdravit jednoho z vás: je mu 95 let a má za sebou 70 let kně?ství! A tak pokra?uje v tomto krásném povolání. Děkuji ti, brat?e, za tvé svědectví! Moc ti děkuji!

A od ?děkuji“ se hned obracím k Bo?í milosti, která je základem k?es?anské víry a ka?dé formy zasvěcení v církvi. V evropském kontextu, v něm? se nacházíme, není nouze o problémy a výzvy týkající se p?edávání víry a vy s tím denně po?ítáte a zji??ujete, ?e jste malí a k?ehcí: nejste p?íli? po?etní, nemáte mocné prost?edky, prost?edí, v něm? p?sobíte, není v?dy p?íznivé pro p?ijetí hlásání evangelia. Někdy mi p?ijde na mysl jeden film, proto?e někte?í jsou ochotni p?ijmout evangelium, ale ne ?mluv?ího“. V tom filmu zazněla tato věta: ?Hudba ano, ale hudebník ne“. P?emý?lejte o tom, o věrnosti p?edávání evangelia. To nám pom??e. P?esto bych chtěl ?íci, ?e tato kně?ská chudoba je po?ehnáním! Pro?? Zbavuje nás domněnky, ?e to děláme sami, u?í nás pova?ovat k?es?anské poslání za něco, co nezávisí na lidských silách, ale p?edev?ím na p?sobení Pána, který v?dy pracuje a jedná s tím málem, které mu m??eme nabídnout. 

Nezapomínejme na to: st?edem je B?h. Ve st?edu není já, ale B?h. U nás některým arogantním kně?ím, kte?í se staví do st?edu, ?íkáme: to je kněz yo, me, mí, conmigo, para mí . Já, mě, se mnou, pro mě. Ne, ve st?edu je B?h. A to je něco, co by si snad ka?dé ráno, p?i východu slunce, měl ka?dý fará?, ka?dý zasvěcený ?lověk opakovat v modlitbě: i dnes, p?i mé slu?bě, nejsem ve st?edu já, ale B?h, Pán. A ?íkám to proto, ?e ve světskosti je nebezpe?í, toti? nebezpe?í marnosti. Být ?pávem“. P?íli?né zahledění se do sebe. Marnivost. A marnivost je ?patná ne?est, se ?patným zápachem. Toto bytí jako páv.

Prvenství Bo?í milosti v?ak neznamená, ?e m??eme klidně spát, ani? bychom p?evzali odpovědnost. Naopak, musíme o sobě uva?ovat jako o ?spolupracovnících Bo?í milosti“ (srov. 1 Kor 3,9). A tak se p?i putování s Hospodinem ka?dý den vracíme k zásadní otázce: Jak ?iji své kně?ství, své zasvěcení, své u?ednictví? Jsem blízko Je?í?i?

Kdy? jsem dělal pastora?ní náv?těvy v jiné diecézi, potkával jsem dobré kněze, kte?í velmi, velmi tvrdě pracovali. ??ekněte mi, co děláte ve?er?“, ptal jsem se, - ?Jsem unavený, dám si něco k jídlu a pak si jdu lehnout, abych si trochu odpo?inul, podívám se na televizi.“ - ?Ale vy nechodíte do kaple pozdravit svého ?éfa?" - ? Hm, ne...“ - ?A vy, ne? jdete spát, uděláte tohle, nepomodlíte se ani Zdrávas Maria? Bu? aspoň zdvo?ilý: p?ij? ke kapli a ?ekni mu: ''Ahoj, děkuju moc, uvidíme se zítra''." Nezapomínejte na Hospodina! Na za?átku, uprost?ed i na konci dne. On je ná? nad?ízený. A je to vedoucí, který pracuje tvrději ne? my! Nezapomínejte na to.

A já vám kladu otázku: Jak ?ijeme u?ednictví? Upevněte si ji ve svém srdci, nepodceňujte ji a nepodceňujte pot?ebu tohoto rozli?ování, tohoto pohledu do svého nitra, abychom se nenechali ?semlít“ rytmem a vněj?ími ?innostmi a neztratili vnit?ní d?slednost. Ze své strany bych vám rád zanechal dvojí výzvu: pe?ujte o sebe a pe?ujte o druhé. 

První: pe?ujte o sebe. Proto?e kně?ský nebo ?eholní ?ivot není ?ano“, které ?ekneme jednou prov?dy. Nikdo z vás ne?ije duchovně z výnos?! Naopak, ka?dý den je t?eba obnovovat radost ze setkání s ním, v ka?dém okam?iku je t?eba znovu naslouchat jeho hlasu a rozhodnout se ho následovat, a to i ve chvílích, kdy padáte. Vstaňte, pohlédněte na Hospodina: ?Promiň, pomoz mi jít dál“. Taková bratrská a synovská blízkost.

Pamatujme na to: ná? ?ivot se projevuje v obětování sebe sama, ale ?ím více se kněz, ?eholník, ?eholnice rozdávají, utrácejí, pracují pro Bo?í království, tím více je nutné, aby se starali také o sebe. Kněz, ?eholnice, jáhen, který zanedbává sám sebe, nakonec zanedbává i ty, kte?í jsou mu svě?eni. K tomu je t?eba vytvo?it si nějaké malé ?pravidlo ?ivota“ - ?eholníci u? ho mají -, které zahrnuje ka?dodenní setkání s modlitbou a eucharistií, dialog s Bohem, ka?dý podle své vlastní spirituality a vlastního stylu. A je?tě bych chtěl dodat: zachovat si pár chvil samoty; mít bratra nebo sestru, s nimi? se m??eme svobodně podělit o to, co nosíme v srdci - za starých ?as? se tomu ?íkalo duchovní v?dce, duchovní v?dkyně -; abychom pěstovali něco, co nás baví, a netrávili jen volný ?as, ale zdravě si odpo?inuli od únavy ze slu?by. Slu?ba unavuje! ?lověk by se měl bát těch lidí, kte?í jsou stále aktivní, stále v centru dění, kte?í si snad z p?íli?né horlivosti nikdy neodpo?inou, nikdy si nedají pauzu pro sebe. Brat?i, to není dobré, je t?eba prostor? a chvil, v nich? ka?dý kněz a ka?dá zasvěcená osoba o sebe pe?uje. A ne proto, aby si nechal udělat facelift, aby vypadal lépe, ne, aby si promluvil s P?ítelem, s Pánem a zejména s Matkou - neopou?tějte Pannu Marii, prosím -, aby si promluvil o svém ?ivotě, o tom, jak se mu da?í. A v?dycky k tomu mějte jak zpovědníka, tak nějakého p?ítele, který vás dob?e zná a s ním? m??ete mluvit a dob?e rozli?ovat. Kně?ské ?zahnívání“ není dobrá věc!

A je?tě jedna věc pat?í k této pé?i: bratrství mezi sebou. U?íme se mezi sebou sdílet nejen práci a výzvy, ale také radost a p?átelství: Vá? biskup ?íká něco, co se mi velmi líbí, toti? ?e je d?le?ité p?ejít od ?Knihy ná?k?“ k ?Písni písní“. To děláme velmi málo. Ná?ky máme rádi! A jestli si chudák biskup zapomněl ráno solideo, hned se ?ekne: "No podívejte se, co je to za biskupa...!". Na pomlouvání biskupa se hodí cokoli. Je pravda, ?e biskup je h?í?ník jako ka?dý z nás. Jsme p?ece brat?i! P?ejděte od 'Knihy ná?k?' k 'Písni písní'. Je to d?le?ité, ?íká to i ?alm: ?Proměnil jsi m?j ná?ek v tanec“ (? 30,12). Sdílejme radost z toho, ?e jsme apo?toly a u?edníky Pána! Radost je t?eba sdílet. Jinak místo, které musí radost zaujmout, zaujme ocet. Je o?klivé najít kněze s ho?kým srdcem. Je to smutné. ?Ale pro? jsi takový?“ - ?Eh, proto?e mě biskup nemá rád... Proto?e za biskupa jmenovali toho druhého, a ne mě... Proto?e... Proto?e...“. Stí?nosti. Prosím, p?estaňte si stě?ovat, závidět. Závist je ??lutá“ ne?est. Prosme Pána, aby na?e stě?ování proměnil v tanec, aby nám dal smysl pro humor, evangelijní prostotu.

Druhá věc: starat se o druhé. Poslání, které ka?dý z vás obdr?el, má v?dy jen jeden cíl: p?iná?et Je?í?e druhým, dávat srdcím útěchu evangelia. Rád zde p?ipomínám okam?ik, kdy se apo?tol Pavel chystá vrátit do Korintu a pí?e komunitě: ?Já velmi rád vynalo?ím v?ecko, ano vydám i sám sebe pro va?e du?e“ (2 Kor 12,15). Spot?ebovat se pro du?e, obětovat se za ty, kte?í nám byli svě?eni. A já si vzpomínám na jednoho mladého svatého kněze, který nedávno zem?el na rakovinu. ?il v chudinské ?tvrti mezi nejchud?ími lidmi. ?íkával: ?Někdy mám chu? zazdít okno cihlami, proto?e lidé p?icházejí v ka?dou hodinu, a kdy? jim neotev?u, klepou na okno.“  Kněz se srdcem otev?eným v?em bez rozdílu. 

Naslouchat, být lidem nablízku, to je také výzva k hledání v dne?ním kontextu nejú?inněj?ích pastora?ních zp?sob? evangelizace. Nebojte se změny, revize starých vzorc?, obnovy jazyk? víry, u?ení se, ?e misie není zále?itostí lidských strategií: je p?edev?ím zále?itostí víry. Pe?ujte o druhé: o ty, kte?í ?ekají na Je?í?ovo slovo, o ty, kte?í se od něj vzdálili, o ty, kte?í pot?ebují vedení nebo útěchu pro své utrpení. Pé?e o v?echny, ve formaci a zejména p?i setkání. Setkávat se s lidmi tam, kde ?ijí a pracují, to je d?le?ité. 

A pak jedna věc, která je mi tak drahá: prosím, v?dycky odpou?tějte. A odpou?tějte v?echno. Odpou?tějte v?echno a v?dycky. Kně?ím ?íkám, aby se ve svátosti smí?ení p?íli? nevyptávali. Naslouchejte a odpou?tějte. Jeden kardinál - který je trochu konzervativní, trochu hranatý, ale je to skvělý kněz - ?ekl na jedné p?edná?ce pro kněze: ?Kdy? někdo [p?i zpovědi] za?ne koktat, proto?e se stydí, ?eknu mu: To je v po?ádku, rozumím, jdi dál. Vlastně jsem nic nepochopil, ale B?h pochopil“. Prosím, netrapte lidi ve zpovědnici: kde, jak, kdy, s kým... V?dycky odpou?tějte, v?dycky odpou?tějte! V Buenos Aires je jeden dobrý kapucínský mnich, kterého jsem v 96 letech jmenoval kardinálem. U něj je v?dycky dlouhá fronta lidí, proto?e je to dobrý zpovědník, chodil jsem k němu také. Tento zpovědník mi jednou ?ekl: ?Poslouchej, někdy dostanu skrupule, ?e p?íli? odpou?tím.“ - ?A co pak dělá??“ ?Jdu se modlit a ?íkám: Pane, odpus? mi, odpustil jsem p?íli? mnoho.  Ale hned si ?eknu: Ale v?dy? jsi to byl ty, kdo mi dal ?patný p?íklad!“ V?dycky odpou?tějte. Odpou?tějte v?echno. A to ?íkám i ?eholnicím a ?eholník?m: Odpus?te, zapomeňte, kdy? nám udělají něco ?patného, cti?ádostivé konflikty ve spole?enství... Odpus?te. B?h nám dal p?íklad: odpou?tějte v?echno a v?dycky! V?em, v?em, v?em. A já se vám p?iznám: mám u? 55 let kně?ství, ano, p?edev?írem to bylo 55 let, a nikdy jsem neodmítl rozh?e?ení. A zpovídám rád, hodně rád. V?dycky jsem hledal zp?soby, jak odpustit. Nevím, jestli je to dob?e, jestli mi pak Hospodin vynadá..... Ale tohle je moje svědectví.

Drazí brat?i a sestry, z celého srdce vám děkuji a p?eji vám slu?bu plnou naděje a radosti. Ani ve chvílích únavy ?i sklí?enosti se nevzdávejte. Obra?te svá srdce zpět k Bohu. Nezapomínejte p?ed Hospodinem plakat! On se projevuje a je nalézán, pokud se staráte o sebe i o druhé. Tímto zp?sobem nabízí B?h útěchu těm, které povolal a poslal. Jděte vp?ed s odvahou: B?h vás naplní radostí!