杏MAP导航

Zamysleme se trochu nad tímto vyprávěním: Je?í? vystupuje směrem k Jeruzalému. Jeho výstup není výstupem ke slávě tohoto světa, ale ke slávě Bo?í, co? zahrnuje sestup do propasti smrti. Ve Svatém městě toti? zem?e na k?í?i, aby nám vrátil ?ivot. P?esto Jakub a Jan, kte?í si místo toho p?edstavují jiný osud svého Mistra, vzná?ejí svou prosbu a ?ádají ho o dvě ?estná místa: ?Dej nám zasednout ve tvé slávě, jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici“ (Mk 10,37).

Evangelium zd?razňuje tento dramatický kontrast: zatímco Je?í? vzh?ru krá?í po namáhavé cestě, která ho zavede na Kalvárii, u?edníci myslí na hladkou a sestupnou cestu vítězného Mesiá?e. A my se nad tím nesmíme pohor?ovat, nýbr? si pokorně uvědomit, ?e - ?e?eno s Manzonim - ?tak zmatené a spletité je lidské srdce“ (Snoubenci, kap. 10). Je takové.

To se m??e stát i nám: ?e na?e srdce ztratí směr a nechá se oslnit p?vabem presti?e, svody moci, a? p?íli? lidským nad?ením pro na?eho Pána. Proto je d?le?ité podívat se do svého nitra, postavit se s pokorou p?ed Boha a s up?ímností p?ed sebe sama a zeptat se sami sebe: Kam smě?uje mé srdce? Kam dnes smě?uje mé srdce? Jakým směrem se ubírá? Jdu ?patným směrem? Tak nás napomíná svatý Augustin: ?Pro? se vydáváte na opu?těné cesty? Vra?te se ze svých bloudění, která vás svedla na scestí; vra?te se! Kam? K Pánu. Ale je je?tě brzy: nejprve se vra? ke svému srdci [...]. Vra? se, vra? se do svého srdce, [...] nebo? tam se nachází Bo?í obraz; v nitru ?lověka p?ebývá Kristus, ve svém nitru se obnovuje? podle Bo?ího obrazu“ (Komentá? k Janovu evangeliu, 18, 10).

Vrátit se do srdce, abychom se vydali stejnou cestou jako Je?í?, to je to, co pot?ebujeme. A dnes, zvlá?tě vám, drazí brat?i, kte?í p?ijímáte kardinálský titul, bych chtěl ?íci: Dbejte na to, abyste ?li Je?í?ovou cestou. A co to znamená?

Jít Je?í?ovou cestou znamená p?edev?ím vrátit se k Němu a postavit Ho do st?edu v?eho dění. V duchovním ?ivotě stejně jako v ?ivotě pastora?ním někdy hrozí, ?e se soust?edíme na podru?nosti a zapomeneme na to podstatné. P?íli? ?asto druhotné věci nahrazují to, co je nezbytné, vněj?í věci p?eva?ují nad tím, co je skute?ně d?le?ité, vrháme se do ?inností, které pova?ujeme za naléhavé, ani? bychom se dostali k jádru. Místo toho se v?dy musíme vrátit do st?edu, obnovit základ, zbavit se toho, co je zbyte?né, abychom se oblékli v Krista (srov. ?ím 13,14). P?ipomíná nám to i slovo ?cardine“, ?pant“, které ozna?uje ?ep, na něj? se nasazuje klepadlo dve?í: je to pevný bod opory, podpěry. Nu?e, milí brat?i: Je?í? je základním opěrným bodem, tě?i?těm na?í slu?by, ?kardinálním bodem“, který orientuje celý ná? ?ivot.

Jít Je?í?ovou cestou znamená také pěstovat vá?eň pro setkání. Je?í? se nikdy nevydává na cestu sám; jeho pouto s Otcem ho neizoluje od událostí a bolesti světa. Naopak, p?i?el právě proto, aby zahojil rány ?lověka a uleh?il b?emena jeho srdce, aby odstranil balvany h?íchu a zlomil ?etězy otroctví. A tak se Pán na své cestě setkává s tvá?emi lidí poznamenaných utrpením, stává se blízkým těm, kdo ztratili naději, pozvedá ty, kdo klesli, uzdravuje nemocné. Je?í?ovy cesty jsou plné tvá?í a p?íběh?, a kdy? jimi prochází, stírá slzy pla?ících, ?uzdravuje ty, jim? puká srdce, a obvazuje jejich rány“ (?l 147,3).

Zá?itky z cesty, radost ze setkání s druhými, pé?e o ty nejk?eh?í: to má o?ivovat va?i kardinálskou slu?bu. Dobrodru?ství na cestách, radost ze setkání s druhými a pé?e o ty nejk?eh?í. Velký italský duchovní, don Primo Mazzolari, ?ekl: ?Na cestě církev za?ala, na cestách světa církev pokra?uje. Ke vstupu do ní není t?eba klepat na dve?e ani projít p?ijímacím pokojem. Jděte a najdete ji; jděte a ona bude vedle vás; jděte a budete v Církvi“ (Tempo di credere, Bologna 2010, 80-81). Nezapomínejme, ?e stání na místě ni?í srdce a stojatá voda se kazí jako první.

Jít Je?í?ovou cestou kone?ně znamená být tv?rci spole?enství a jednoty. Zatímco ve skupině u?edník? jednotu nahlodává soupe?ení, cesta, po které jde Je?í?, ho vede na Kalvárii. A na k?í?i naplňuje poslání, které mu bylo svě?eno: aby nikoho neztratil (srov. Jan 6,39), aby se kone?ně zbourala p?ehrada nep?átelství (srov. Ef 2,14) a abychom v?ichni objevili, ?e jsme děti tého? Otce a brat?i a sestry mezi sebou. Proto na vás, kte?í pocházíte z r?zných historických a kulturních prost?edí a p?edstavujete katolicitu církve, obrací Hospodin sv?j pohled a vyzývá vás, abyste byli svědky bratrství, ?emeslníky spole?enství a tv?rci jednoty. To je va?e poslání!

Kdy? velký pape? sv. Pavel VI. promlouval k jedné skupině nově jmenovaných kardinál?, ?ekl, ?e stejně jako u?edníci někdy podléháme poku?ení rozdělit se; av?ak ?právě v zápalu vlo?eném do hledání jednoty se poznávají praví Kristovi u?edníci“. A tento svatý pape? dodal: ?P?ejeme si, aby se v?ichni cítili v církevní rodině dob?e, bez vylu?ování a izolace ?kodlivé pro jednotu v lásce, a abychom neusilovali o p?evahu jedněch na úkor druhých. [...] Musíme pracovat, modlit se, trpět, bojovat, abychom vydávali svědectví o zmrtvýchvstalém Kristu“ (, 27. ?ervna 1977).

O?iveni tímto duchem, drazí brat?i, dosáhnete změny; podle slov Je?í?e, který, kdy? mluví o zhoubné konkurenci tohoto světa, ?íká u?edník?m: ?Mezi vámi v?ak tomu tak nebude“ (Mk 10,43). A jako by ?íkal: poj?te za mnou, mou cestou, a budete jiní; poj?te za mnou a budete zá?ivým znamením ve spole?nosti posedlé vzhledem a honbou za prvními místy. ?Mezi vámi v?ak tomu tak nebude“, opakuje Je?í?: milujte se navzájem bratrskou láskou a bu?te si navzájem slu?ebníky, slu?ebníky evangelia.

Drazí brat?i, po Je?í?ově cestě krá?ejme spole?ně; a krá?ejme s pokorou, krá?ejme v ú?asu, krá?ejme s radostí.