杏MAP导航

PAPE? FRANTI?EK 

?Raduj se, plná milosti“ (Lk 1,28). Tímto pozdravem ve skromném nazaretském domě zjevuje anděl Marii tajemství jejího neposkvrněného srdce, od po?etí ?imunního v??i ka?dé skvrně prvotního h?íchu“ (B. Pius IX, apo?tolská konstituce Ineffabilis Deus, 8. prosince 1854). V pr?běhu staletí se k?es?ané sna?ili mnoha zp?soby, slovy i obrazy, p?edstavit tento dar, zd?razňovat milost a sladkost v rysech ?po?ehnané mezi v?emi ?enami“ (srov. Lk 1,42), a to prost?ednictvím somatických rys? a kategorií nejr?zněj?ích etnických skupin a kultur.

Vlastně nám Matka Bo?í - jak poznamenal svatý Pavel VI. ukazuje ?to, co máme v?ichni na dně srdce: autentický obraz lidství [...] nevinného, svatého, [...] proto?e jeho bytí je samá harmonie, up?ímnost, prostota - jako je Maria: samá harmonie, up?ímnost, prostota -; je samá pr?zra?nost, jemnost, dokonalost; je samá krása“ (Homilie na slavnost Neposkvrněného po?etí, 8. prosince 1963).

Zastavme se tedy na chvíli a rozjímejme o ní, o této kráse, ve světle Bo?ího slova, ve t?ech aspektech Mariina ?ivota, které nám ji ?iní blízkou a známou. A jaké jsou tyto t?i aspekty Marie? Je dcera,  nevěsta a matka.

Nejprve se podíváme na Immaculatu jako na dceru. Posvátné texty nehovo?í o jejím dětství. Místo toho nám ji evangelium p?edstavuje, kdy? vstupuje na scénu dějin, jako mladou dívku bohatou vírou, pokornou a prostou. Je ?pannou“ (srov. Lk 1,27), v jejím? pohledu se zrcadlí Otcova láska a v jejím? ?istém srdci je bezplatnost a vdě?nost barvou a v?ní svatosti. Zde se nám Panna Maria zjevuje krásná jako květina, která nepozorovaně vyrostla a je kone?ně p?ipravena rozkvést v daru sebe sama. Mariin ?ivot je toti? neustálým darováním sebe sama.

Co? nás p?ivádí k druhému rozměru její krásy: kráse nevěsty, tedy té, kterou si B?h vybral jako spole?nici pro sv?j plán spásy (srov. Lumen gentium, 61). Koncil ?íká toto: B?h si vyvolil Marii, vybral si ?enu jako spole?nici pro sv?j plán spásy. Bez ?eny není spásy, proto?e církev je také ?ena. A ona odpovídá ?ano“ slovy: ?Hle, jsem slu?ebnice Páně“ (Lk 1,38). ?Slu?ebnice“ nikoli ve smyslu ?zotro?ená“ a ?poní?ená“, ale osoba ?d?věryhodná“, ?vá?ená“, které Pán svě?uje nejdra??í poklady a nejd?le?itěj?í poslání. Její krása, mnohotvárná jako krása diamantu, pak odhaluje novou tvá?: tvá? věrnosti, oddanosti a pé?e, které charakterizují vzájemnou lásku man?el?. P?esně tak to zamý?lel svatý Jan Pavel II. kdy? napsal, ?e Immaculata ?p?ijala vyvolení za Matku Bo?ího Syna, vedena snoubeneckou láskou, která ?zasvěcuje‘ lidskou osobu zcela Bohu“ (Lett. Enc. Redemptoris Mater, 39).

A tak se dostáváme ke t?etímu rozměru krásy. Jaký je tento t?etí rozměr Mariiny krásy? Rozměr matky. Je to nej?astěj?í zp?sob, jakým ji zobrazujeme: s Dítětem Je?í?em v náru?í nebo v jesli?kách, skloněná nad Bo?ím Synem le?ícím v jeslích (srov. Lk 2,7). Je v?dy p?ítomna vedle svého Syna ve v?ech ?ivotních okolnostech: blízká ve své pé?i a skrytá ve své poko?e; jako v Káně, kde se p?imlouvá za nevěstu a ?enicha (srov. J 2,3-5), nebo v Kafarnaum, kde je chválena za to, ?e naslouchá Bo?ímu slovu (srov. Lk 11,27-28), nebo nakonec u paty k?í?e - matka odsouzeného -, kde nám ji sám Je?í? p?edává jako matku (srov. J 19,25-27). Zde je Immaculata krásná ve své plodnosti, tj. v tom, ?e umí zem?ít, aby dala ?ivot, ?e zapomíná na sebe, aby se starala o ty, kdo se k ní, malí a bezbranní, p?imknou.

To v?e je uzav?eno v ?istém srdci Mariině, svobodném od h?íchu, poddajném p?sobení Ducha svatého (srov. sv. Jan Pavel II., encyklika Redemptoris Mater, 13), p?ipraveném z lásky prop?j?it Bohu ?plnou poslu?nost rozumu a v?le“ (Dei Verbum, 5; srov. Dei Filius, 3).

Rizikem by v?ak bylo myslet si, ?e jde o krásu vzdálenou, p?íli? vysokou, nedosa?itelnou. Tak tomu v?ak není. Ve skute?nosti ji i my dostáváme jako dar, ve k?tu, kdy? jsme osvobozeni od h?íchu a stáváme se Bo?ími dětmi. A spolu s ní je nám svě?eno povolání pěstovat ji jako Panna Maria synovskou, man?elskou a mate?skou láskou, vdě?nou p?i p?ijímání a velkorysou p?i dávání, mu?i a ?eny ?děkuji“ a ?ano“, ?e?eného slovy, ale p?edev?ím ?ivotem - je krásné najít mu?e a ?eny, kte?í děkují a ?íkají ?ano“ svým ?ivotem -; p?ipravené udělat místo Hospodinu v na?ich projektech a p?ijmout s mate?skou něhou v?echny bratry a sestry, které potkáváme na své cestě. Immaculata tedy není mýtus, abstraktní doktrína nebo nemo?ný ideál: je to návrh krásného a konkrétního projektu, plně realizovaný model na?eho lidství, kterým m??eme z Bo?í milosti v?ichni p?ispět ke změně na?eho světa k lep?ímu.

Bohu?el v?ude kolem sebe vidíme, jak nárok prvního h?íchu, touha být ?jako B?h“ (srov. Gn 3,1-6), stále zraňuje lidstvo a jak tato domněnka soběsta?nosti nevytvá?í ani lásku, ani ?těstí. Ten, kdo vyzdvihuje jako úspěch odmítnutí jakéhokoli stabilního a trvalého pouta, ve skute?nosti nedává svobodu. Kdo nerespektuje otce a matky, kdo nechce děti, kdo pova?uje druhé za věc nebo za obtí?, kdo pova?uje sdílení za ztrátu a solidaritu za ochuzení, nerozdává radost ani budoucnost. K ?emu jsou peníze v bance, pohodlí v bytech, fale?né ?kontakty“ virtuálního světa, kdy? srdce z?stávají chladná, prázdná, uzav?ená? K ?emu je vysoký finan?ní r?st privilegovaných zemí, kdy? pak polovina světa umírá hladem a válkou a ostatní lhostejně p?ihlí?ejí? K ?emu je cestování po planetě, kdy? se ka?dé setkání redukuje na emoci okam?iku, na fotografii, na kterou si za pár dní ?i měsíc? nikdo nevzpomene?

Brat?i a sestry, dnes vzhlí?íme k Neposkvrněné Panně Marii a prosíme ji, aby si nás její srdce plné lásky podmanilo, aby nás obrátilo a u?inilo z nás spole?enství, v něm? jsou synovství, man?elství a mate?ství pravidlem a kritériem ?ivota: v něm? se rodiny sbli?ují, man?elé se o v?echno dělí, otcové a matky jsou p?ítomni v těle vedle svých dětí a děti se starají o své rodi?e. To je krása, o ní? k nám hovo?í Immaculata, to je ?krása, která zachraňuje svět“ a na kterou chceme také odpovědět Pánu, jako Maria: ?Zde jsem [...], a? se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38).

Tuto eucharistii slavíme spole?ně s novými kardinály. Jsou to brat?i, které jsem po?ádal, aby mi pomáhali v mé slu?bě pastý?e v?eobecné církve. Pocházejí z mnoha ?ástí světa, jsou nositeli jedné moudrosti s mnoha tvá?emi, aby p?ispěli k r?stu a ?í?ení Bo?ího království. Svě?me je zvlá?tním zp?sobem p?ímluvě Spasitelovy matky.