Pape? p?ijal ?leny Mezinárodní teologické komise
PAPE? FRANTI?EK
Va?e Eminence, drazí brat?i a sestry!
Blí?íme se k otev?ení Svaté brány jubilea a právě jsme ukon?ili 16. ?ádné shromá?dění biskupské synody. Na základě těchto dvou událostí bych se na vás rád obrátil se dvěma my?lenkami: první z nich se týká opětovného postavení Krista do st?edu pozornosti, druhou je rozvoj teologie synodality.
Vrátit Krista do st?edu pozornosti. Jubileum nás vyzývá, abychom znovu objevili Kristovu tvá? a znovu se v něm soust?edili. A během tohoto Svatého roku budeme mít také p?íle?itost oslavit 1700. výro?í prvního velkého ekumenického koncilu, nicejského koncilu. Chci se tam vypravit. Tento koncil p?edstavuje milník na cestě církve a také celého lidstva, proto?e víra v Je?í?e, Bo?ího Syna, který se stal tělem pro nás lidi a pro na?i spásu, zde byla formulována a vyznána jako světlo, které osvětluje smysl skute?nosti a osud celých dějin. Církev tak odpověděla na výzvu apo?tola Petra: ?Uctívejte Pána, Krista, ve svých srdcích, v?dy p?ipraveni odpovědět ka?dému, kdo se vás ptá na naději, která je ve vás“ (1 Petr 3,15).
Tuto výzvu, která je ur?ena v?em k?es?an?m, lze zvlá?tním zp?sobem aplikovat na slu?bu, kterou jsou teologové povoláni vykonávat jako slu?bu Bo?ímu lidu: podporovat setkání s Kristem, prohlubovat význam jeho tajemství, abychom lépe pochopili, ?jaká je ?í?ka a délka, vý?ka a hloubka, a poznali Kristovu lásku, která p?evy?uje ka?dé poznání“ (Ef 3,18-19).
Nicejský koncil tím, ?e prohlásil, ?e Syn je té?e podstaty jako Otec, zd?razňuje něco podstatného: v Je?í?i m??eme poznat Bo?í tvá? a zároveň i tvá? ?lověka, objevujeme se v Synu jako synové a mezi sebou jako brat?i. Bratrství zako?eněné v Kristu se pro nás stává základním etickým úkolem. Je tedy d?le?ité, ?e jste velkou ?ást tohoto plenárního shromá?dění věnovali práci na dokumentu, který se sna?í ilustrovat sou?asný význam víry vyznané v Niceji. Takový dokument by mohl být v pr?běhu jubilejního roku neocenitelný k tomu, aby ?ivil a prohluboval víru vě?ících a vycházeje z Je?í?ovy postavy nabídl také vhledy a úvahy u?ite?né pro nové kulturní a spole?enské paradigma, inspirované právě Kristovým lidstvím.
Dnes, ve slo?itém a ?asto polarizovaném světě, tragicky poznamenaném konflikty a násilím, se toti? Bo?í láska, která se zjevuje v Kristu a je nám darována v Duchu svatém, stává výzvou adresovanou v?em, abychom se nau?ili ?ít v bratrství a byli budovateli spravedlnosti a míru. Jen tak m??eme zasít semínka naděje v?ude, kde ?ijeme.
Vrátit Krista do st?edu znamená znovu o?ivit tuto naději a teologie je k tomu povolána neustálou a moudrou prací v dialogu se v?emi ostatními vědomostmi.
A dostáváme se k druhému bodu úvah: rozvíjení teologie synodality. ?ádné shromá?dění biskupské synody věnovalo jeden bod závěre?ného dokumentu úkolu teologie v souvislosti s ?charismaty, povoláními a slu?bami pro misii“; a formulovalo toto p?ání: ?Shromá?dění vyzývá teologické instituce, aby pokra?ovaly ve výzkumu zamě?eném na objasnění a prohloubení významu synodality“ (?. 67). Taková byla vize svatého Pavla VI. na konci koncilu, kdy? vytvo?il Sekretariát biskupské synody. Za témě? 60 let se tato synodální teologie postupně rozvíjela a dnes m??eme ?íci, ?e je zralá. A bez tohoto rozměru synodality si dnes nem??eme p?edstavit pastora?ní pé?i.
Proto bych vás chtěl vyzvat, abyste vedle úst?edního postavení Krista měli na paměti také eklesiologický rozměr, abyste lépe rozvíjeli misijní ú?el synodality a ú?ast celého Bo?ího lidu v jeho rozmanitosti kultur a tradic. ?ekl bych, ?e nastal ?as u?init odvá?ný krok: rozvinout teologii synodality, teologickou reflexi, která pomáhá, povzbuzuje, doprovází synodální proces, pro novou misijní etapu, kreativněj?í a odvá?něj?í, inspirovanou kérygmatem a zahrnující v?echny slo?ky církve.
Na závěr vám p?eji: Ké? jste jako apo?tol Jan, který se ve své d?vě?e milovaného u?edníka p?iblí?il hlavou k Je?í?ovu srdci (srov. J 13,25). Jak jsem p?ipomněl v encyklice Dilexit nos, Je?í?ovo Srdce ?je sjednocujícím principem skute?nosti, proto?e ?Kristus je srdcem světa; jeho Pascha smrti a vzk?í?ení je st?edem dějin, které jsou díky němu dějinami spásy‘“ (?. 31). Tím, ?e budete takto spo?ívat na Srdci Páně, bude va?e teologie ?erpat z pramene a p?iná?et plody v církvi a ve světě.
A klí?ovou věcí pro plodnou teologii je neztratit smysl pro humor, prosím! To velmi pomáhá. Duch svatý je ten, kdo nám v tomto rozměru radosti a humoru pomáhá.
Sestry a brat?i, děkuji vám za va?i slu?bu. Doprovázím vás svým po?ehnáním. A prosím vás, abyste se za mě modlili. Děkuji vám.
