ÐÓMAPµ¼º½

Hledejte

Ob¨¢lka knihy ³Õ²¹³Ù¾±°ì¨¢²Ôsk¨¦ho nakladatelstv¨ª ?Nad¨§je je sv¨§tlo v noci¡° Ob¨¢lka knihy ³Õ²¹³Ù¾±°ì¨¢²Ôsk¨¦ho nakladatelstv¨ª ?Nad¨§je je sv¨§tlo v noci¡° 

Pape?: Jubileum je p?¨ªle?itost¨ª k zamy?len¨ª nad nad¨§j¨ª ve v¨¢le?n¨¦ dob¨§

Zve?ej¨¾ujeme pln¨¦ zn¨§n¨ª Franti?kovy p?edmluvy ke knize "Nad¨§je je sv¨§tlo v noci", antologii pape?ov?ch meditac¨ª o ?skromn¨¦ ctnosti¡° nad¨§je, kterou vydalo ³Õ²¹³Ù¾±°ì¨¢²Ôsk¨¦ nakladatelstv¨ª: "Vychov¨¢vejme se k rozpozn¨¢v¨¢n¨ª nad¨§je, budeme ?asnout nad t¨ªm, kolik dobra ve sv¨§t¨§ existuje", p¨ª?e pape?.

PAPE? FRANTI?EK

Jubileum roku 2025, Svatý rok, který jsem cht¨§l v¨§novat tématu ?Poutníci nad¨§je¡°, je vhodnou p?íle?itostí k zamy?lení nad touto základní a rozhodující k?es?anskou ctností. Zvlá?t¨§ v dob¨§, jakou pro?íváme, kdy nás t?etí sv¨§tová válka vedená po ?ástech, která se odehrává p?ed na?ima o?ima, m??e vést k zaujímání postoj? chmurné sklí?enosti a ?patn¨§ skrývaného cynismu.

Nad¨§je je naopak darem a úkolem pro ka?dého k?es?ana. Je darem, proto?e je to B?h, kdo nám ji nabízí. Doufat toti? není pouhý projev optimismu, jako kdy? n¨§kdy doufáme, ?e slo?íme zkou?ku na univerzit¨§ (?Doufejme, ?e ji zvládnu¡°), nebo kdy? o jarní ned¨§li doufáme v dobré po?así na výlet za m¨§sto (?Doufejme, ?e bude p¨§kné po?así¡°). Ne, doufat znamená ?ekat na n¨§co, co nám ji? bylo dáno: na spásu ve v¨§?né a nekone?né Bo?í lásce. Této lásce, této spáse, která dává chu? na?emu ?ivotu a která tvo?í svorník, na n¨§m? sv¨§t z?stává stát navzdory v?em ?patnostem a ne?estem zp?sobeným na?imi lidskými h?íchy. Doufat tedy znamená p?ijímat tento dar, který nám B?h ka?dý den nabízí. Doufat znamená vychutnávat zázrak toho, ?e jsme milováni, hledáni, ?ádáni Bohem, který se neuzav?el ve svých neproniknutelných nebesích, ale u?inil se t¨§lem a krví, d¨§jinami a dny, aby sdílel ná? úd¨§l.

Nad¨§je je také úkolem, který mají k?es?ané povinnost p¨§stovat a zhodnocovat pro dobro v?ech svých bratr? a sester. Úkolem je z?stat v¨§rný p?ijatému daru, jak správn¨§ podotkla Madeleine Delbrêlová, která v Pa?í?i poloviny minulého století, poznamenané dechristianizací, dokázala p?inést evangelium na geografickou i existenciální periferii. Madeleine Delbrêlová napsala: ?K?es?anská nad¨§je nám p?isuzuje jako místo onu úzkou h?ebenovou linii, onu hranici, kde na?e povolání vy?aduje, abychom se ka?dý den a ka?dou hodinu rozhodli být v¨§rní Bo?í v¨§rnosti v??i nám. B?h je nám v¨§rný, na?ím úkolem je na tuto v¨§rnost odpov¨§d¨§t. Ale pozor: nejsme to my, kdo tuto v¨§rnost vytvá?í, je to dar od Boha, který v nás p?sobí, pokud se necháme formovat jeho mocí lásky, Duchem svatým, který p?sobí jako dech inspirace v na?ich srdcích. Je tedy na nás, abychom tento dar vzývali: ?Pane, dej mi, abych ti byl v¨§rný v nad¨§ji!¡°.

?ekl jsem, ?e doufat je Bo?í dar a úkol pro k?es?any. A ?ít nad¨§ji vy?aduje ?mystiku s otev?enýma o?ima¡°, jak ji nazval velký teolog Joseph-Baptist Metz: um¨§t v?ude vid¨§t d?kazy nad¨§je, pr?lom mo?ného do nemo?ného, milost tam, kde by se zdálo, ?e h?ích podkopal ve?kerou d?v¨§ru. P?ed ?asem jsem m¨§l mo?nost vést dialog se dv¨§ma výjime?nými sv¨§dky nad¨§je, dv¨§ma otci: jedním Izraelcem Ramim a druhým Palestincem Bassamem. Oba ztratili své dcery v konfliktu, který ji? p?íli? mnoho desetiletí zalévá Svatou zemi krví. P?esto se v?ak ve jménu svého zármutku, utrpení, které pocítili p?i smrti svých dvou malých dcer - Smadar a Abir - stali p?áteli, ba bratry: ?ijí odpu?t¨§ní a smí?ení jako konkrétní, prorocké a autentické gesto. Setkání s nimi mi dalo tolik, tolik nad¨§je. Jejich p?átelství a bratrství m¨§ nau?ilo, ?e konkrétn¨§ nenávist nemusí mít poslední slovo. Smí?ení, které pro?ívají jako jednotlivci, proroctví v¨§t?ího a ?ir?ího smí?ení, je nep?emo?itelným znamením nad¨§je. A nad¨§je nám otevírá nemyslitelné obzory.

Vyzývám ka?dého ?tená?e tohoto textu k jednoduchému, ale konkrétnímu gestu: ve?er p?ed spaním, kdy? si projdete události, které jste pro?ili, a setkání, která jste za?ili, hledejte v práv¨§ uplynulém dni znamení nad¨§je. Úsm¨§v n¨§koho, od koho jste to ne?ekali, projev nezi?tnosti zaznamenaný ve ?kole, laskavost projevená na pracovi?ti, gesto pomoci, by? i malé: nad¨§je je skute?n¨§ ?d¨§tská ctnost¡°, jak napsal Charles Péguy. A my se pot?ebujeme vrátit do d¨§tství, abychom se udivenýma o?ima pozorovali sv¨§t, potkali nad¨§ji, poznali ji a ocenili. U?me se rozpoznávat nad¨§ji. Pak budeme moci ?asnout nad tím, kolik dobra na sv¨§t¨§ existuje. A na?e srdce se rozzá?í nad¨§jí. Pak budeme schopni být majáky budoucnosti pro lidi kolem nás.

Vatikán, 2. ?íjna 2024

6. listopadu 2024, 14:07