杏MAP导航

Edoardo Giribaldi - Vatikán

?Spí?e naslouchejte, ne? abyste se vyptávali; nebu?te psychiatrem, prosím: naslouchejte, v?dy naslouchejte, s mírností" a "odpus?te v?echno, v?echno. Dělejte to v?dy: odpou?tějte v?echno“. To jsou dvě výzvy pape?e Franti?ka v jeho promluvě ke komunitě Kolegia vatikánských penitenciá?? pronesené dnes, 24. ?íjna, v ní? se pape? zamý?lí nad t?emi slovy, která ztělesňují svátost smí?ení: "pokora, naslouchání a milosrdenství". Pape? p?ítomným také p?ipomněl, ?e tím, ?e ve svátostném rozhovoru prop?j?íme ucho ?svému bratru, nasloucháme samotnému Je?í?i, chudému a pokornému“.

 V ORIGINÁLE

P?íle?itostí k setkání je 250. výro?í svě?ení zpovědní slu?by ve svatopetrské bazilice Men?ím brat?ím konventuál?m pape?em Klementem XIV. 

Jediné velké hledání Boha

Baziliku svatého Petra, poznamenal pape?, denně nav?tíví více ne? 40 000 poutník?. Mnozí p?icházejí zdaleka, aby potvrdili ?svou víru a spole?enství s církví a svě?ili Bohu své úmysly“ nebo rozvázali ?sliby, které slo?ili“. Mnozí dal?í, ?vět?ina“, vstupují místo toho ?jako turisté“, ?p?itahováni krásou, historií, p?vabem umění“.

Ale v ka?dém je, a? u? vědomě, nebo nevědomě, jedno velké hledání: hledání Boha, vě?né krásy a dobra, jeho? touha ?ije a pulzuje v ka?dém srdci mu?e a ?eny ?ijících na tomto světě, touha po Bohu.

Svědectví o odpu?tění

P?ítomnost kajícník? umo?ňuje vě?ícím ?setkat se s Bohem milosrdenství“ a ?v?em ostatním“ svěd?it o jejich p?ijetí v církvi, ?p?edev?ím jako spole?enství spasených, odpu?těných, kte?í vě?í, doufají a milují ve světle a síle Bo?í něhy“.

Zpovědník, první kajícník

Pape? uvádí první klí?ové slovo, ?pokora“, jejím? p?íkladem je apo?tol Petr, ?u?edník, kterému bylo odpu?těno a který jde tak daleko, ?e prolije svou krev v mu?ednictví jen proto, ?e pokorně plá?e nad svými h?íchy".

P?ipomíná, ?e ka?dý apo?tol - a ka?dý zpovědník - nese poklad milosti, který rozdává, v hliněné nádobě, ?aby se ukázalo, ?e tato mimo?ádná moc pat?í Bohu a nepochází od nás“.

Dobrý zpovědník je podle Franti?ka povolán k tomu, aby se jako první stal kajícníkem ?hledajícím odpu?tění“ a ?í?il ?v?ni pokorné modlitby, která prosí a vypro?uje milosrdenství“.

Ve svátostném rozhovoru ?lověk naslouchá samotnému Je?í?i

Druhým prvkem, k němu? pape? vyzývá, je naslouchání, ?zvlá?tě pro mladé a malé“. Opět je citována postava ?pastý?e Petra“, který hodlá chodit ?uprost?ed svého stáda a r?st v naslouchání Duchu skrze hlasy svých brat?í a sester“. Právě umění naslouchat, vysvětluje Franti?ek, se neomezuje na pouhé ?naslouchání tomu, co lidé ?íkají“, ale obohacuje se v p?ijímání slov ?jako daru od Boha pro vlastní obrácení, pokorně, jako hlína v rukou hrn?í?e“.

"Rozumím, Hospodin rozumí."

Pape? vyzývá zpovědníky, aby se odpoutali od role ?psychiatra“: ?Jsi tu proto, abys odpou?těl!“. A pokud kajícník za?ne mít potí?e kv?li studu za své h?íchy, Franti?ek radí, aby ?ekl: ?Rozumím“, ani? by mo?ná úplně pochopil: ?B?h pochopil, a to je d?le?ité.

?Mu?i milosrdenství“

T?etím a posledním slovem je 'milosrdenství'. Zpovědníci, kte?í jsou ?rozdavateli Bo?ího odpu?tění“, jsou povoláni být ?slune?nými, velkorysými mu?i, p?ipravenými pochopit a utě?it slovy i postoji“. 

Zpovědník - hliněná nádoba, jak jsme ?ekli - má jediný lék, který m??e nalít na rány svých brat?í a sester: Bo?í milosrdenství. Ty t?i aspekty Boha jsou: blízkost, milosrdenství a soucit. Zpovědník musí být blízký, milosrdný a soucitný.

Slova svatého Leopolda Mandi?e

Toto u?ení pape? p?ipisuje svatému Leopoldu Mandi?ovi, ?který s oblibou opakoval: Pro? bychom měli je?tě více poni?ovat du?e, které se p?ijdou sklonit k na?im nohám? Nejsou snad u? poní?eny dost? Copak Je?í? poni?oval celníka, cizolo?nici, Magdalénu?" a dodává "a kdyby mi B?h vy?ítal, ?e jsem p?íli? shovívavý, mohl bych mu ?íci: 'Blahoslavený Pane, tento ?patný p?íklad jsi mi dal, kdy? jsi umíral na k?í?i za du?e, pohnut svou bo?skou láskou'".

Zpovědník, který odpustil ?p?íli? mnoho“

Franti?ek vyprávěl o zpovědníkovi z ?ad kapucín? v Buenos Aires: ?Chodil jsem k němu - odpou?tí v?echno!“ vzpomíná pape? a p?ítomné tak rozesměje. ?Jednou mi p?i?el ?íct, ?e se bojí, aby neodpustil p?íli? mnoho. 'A co dělá? ty?' ?ekl jsem mu. 'Jdu p?ed Pána: Pane, odpustí? mi? Odpus? mi, odpustil jsem p?íli? mnoho! Ale pozor, byl jsi to Ty, kdo mi dal ?patný p?íklad!'"

V?dycky odpou?tějte, v?echno a bez toho, abyste se vyptávali. A kdy? nerozumím? B?h rozumí, pokra?uj! Dejte jim pocítit milosrdenství.

Pape? na závěr svého poselství poděkoval penitenciá??m za jejich "vytrvalost a p?ítomnost" a podotkl, ?e on sám k nim chodí ke zpovědi. ?M?j zpovědník p?ed několika měsíci zem?el,“ ?ekl Franti?ek a vyzval p?ítomné, aby se za něj modlili: "Poka?dé, kdy? k vám jdu, odpus?te mi, to se rozumí", zakon?il.