Pape??v projev na univerzitě v Lovani
Vatican News
Hlavním bodem odpoledního programu pape?e Franti?ka v pátek 27. zá?í odpoledne byla náv?těva univerzity v Lovani. Katolická univerzita v Lovani je vlámská univerzita, která vznikla rozdělením v d?sledku národnostního schizmatu na p?vodní historické Katolické univerzitě v Lovani v roce 1968. Z?stala na stejném místě, zatímco frankofonní (valonská) ?ást se p?estěhovala do nově postaveného města Louvain-la-Neuve (Nová Lovaň), 20 km na jih od Bruselu, tuto frankofonní univerzitu nav?tíví pape? Franti?ek zítra.
Dnes odpoledne pape? nav?tívil starobylé sídlo této univerzity a setkal se se zástupci akademické obce. Po úvodním slově rektora univerzity v?ichni p?ítomní shlédli dokumentární film o pomoci uprchlík?m a několik videí se svědectvími jednotlivých migrant?.
Poté pape? Franti?ek p?ednesl sv?j projev, kde hlavním tématem byla výzva univerzitní obci k roz?í?ení hranic poznání.
PROSLOV SVATÉHO OTCE FRANTI?KA
Setkání s univerzitními pedagogy
Katholieke Universiteit Leuven, 27. zá?í 2024
Vá?ený pane rektore,
vá?ení profeso?i,
drazí brat?i a sestry, dobré odpoledne!
Jsem rád, ?e jsem se ocitl mezi vámi, a děkuji panu rektorovi za jeho slova na uvítanou, kterými p?ipomněl historii a tradici, v ní? je tato univerzita zako?eněna, i některé z hlavních výzev dne?ka, jim? jsme v?ichni vystaveni. To je první úkol univerzity: nabízet ucelené vzdělání, aby lidé získali nástroje, které pot?ebují k interpretaci sou?asnosti a plánování budoucnosti.
Kulturní vzdělání toti? nikdy není samoú?elné a univerzity nesmí riskovat, ?e se stanou jakýmisi ?katedrálami na pou?ti“; jsou ze své podstaty místy, která rozvíjejí my?lenky a nové podněty pro ?ivot a my?lení ?lověka a pro výzvy spole?nosti, tedy generativními prostory. Líbí se mi myslenka, ?e univerzita vytvá?í kulturu, generuje my?lenky, ale p?edev?ím podporuje vá?eň pro hledání pravdy ve slu?bách lidského pokroku.
Zejména katolické univerzity, jako je tato, jsou povolány ?p?iná?et rozhodující p?íspěvek kvasu, soli a světla evangelia Je?í?e Krista a ?ivé tradice církve, v?dy otev?ené novým scéná??m a novým návrh?m“ (apo?tolská konstituce Veritatis gaudium, 3).
Rád bych vám tedy adresoval jednoduchou výzvu: roz?i?te hranice poznání! Nejde o to, aby se mno?ily pojmy a teorie, ale aby se akademické a kulturní vzdělávání stalo ?ivým prostorem, který zahrnuje ?ivot a promlouvá k ?ivotu.
Z Knihy letopis? se vypráví krátký biblický p?íběh, který zde rád p?ipomínám. Hlavním hrdinou je Jaebes, který se obrací na Boha s touto prosbou: ?Ké? bys mi po?ehnal a roz?í?il mé hranice“ (1 Pa 4,10). Jaebes znamená ?bolest“ a toto jméno dostal proto, ?e jeho matka p?i jeho porodu velmi trpěla. Nyní v?ak Jaebes nechce z?stat uzav?ený ve své bolesti, vlá?et se v ná?ku a prosí Hospodina, aby ?roz?í?il hranice“ jeho ?ivota, aby vstoupil do po?ehnaného, vět?ího a p?ívětivěj?ího prostoru. Opakem je pak uzavírání.
Roz?í?it hranice a stát se otev?eným prostorem pro ?lověka a spole?nost je velkým posláním univerzity.
V na?em kontextu se setkáváme s ambivalentní situací, kdy jsou hranice úzké. Na jedné straně jsme pono?eni do kultury, která se vyzna?uje rezignací na hledání pravdy. Ztratili jsme neklidnou vá?eň hledání, abychom se uchýlili do pohodlí slaboduchého my?lení, do p?esvěd?ení, ?e v?echno je stejné, ?e jedna věc má hodnotu druhé, ?e v?echno je relativní. Na druhé straně, kdy? v univerzitním prost?edí i jinde hovo?íme o pravdě, ?asto upadáme do racionalistického postoje, podle něho? lze za pravdivé pova?ovat pouze to, co m??eme změ?it a zakusit, dotknout se, jako by se ?ivot redukoval pouze na hmotu a to, co je viditelné. V obou p?ípadech jsou hranice úzké.
Na jedné straně tu máme únavu ducha, která nás odsuzuje k trvalé nejistotě a absenci vá?ně, jako by bylo zbyte?né hledat smysl ve skute?nosti, která z?stává nepochopitelná. Tento pocit se ?asto objevuje u některých postav v dílech Franze Kafky, který popsal tragický a strastiplný stav ?lověka 20. století. V dialogu dvou postav v jedné z jeho povídek najdeme tento výrok: ?Myslím, ?e se nezabýváte pravdou jen proto, ?e je to p?íli? únavné“ (Racconti, Milán, 1990, 38). Hledání pravdy je unavující, proto?e nás nutí vykro?it mimo sebe, riskovat, klást si otázky. A tak nás v únavě ducha více p?itahuje povrchní ?ivot, který si neklade p?íli? mnoho otázek; stejně jako nás více p?itahuje snadná, lehká, pohodlná ?víra“, která se nikdy na nic neptá.
Na druhé straně tu v?ak máme bezduchý racionalismus, do něho? nám dnes hrozí, ?e opět upadneme, podmíněni technokratickou kulturou. Kdy? je ?lověk redukován na pouhou hmotu, kdy? je realita omezena na hranice toho, co je viditelné; kdy? je rozum pouze matematický a ?laboratorní“, pak se vytrácí ú?as, - a kdy? chybí údiv, nelze myslet; údiv je po?átkem filozofie, je po?átkem my?lení - onen vnit?ní ú?as, který nás nutí hledat dál, vzhlí?et k nebes?m, objevovat onu skrytou pravdu, která odpovídá na základní otázky: pro? ?iji, jaký je smysl mého ?ivota, jaký je kone?ný ú?el a cíl této cesty? Romano Guardini si polo?il otázku: ?Pro? je ?lověk p?es ve?kerý pokrok sám sobě tak neznámý a stává se neznámým ?ím dál víc? Proto?e ztratil klí? k pochopení podstaty ?lověka. Zákon na?í pravdy ?íká, ?e ?lověk m??e být poznán pouze shora, nad ním, od Boha, proto?e pouze od něj odvozuje svou existenci“ (Preghiera e verità, Brescia 1973, 56).
Drazí profeso?i, proti únavě ducha a bezduchému racionalismu se také nau?me modlit jako Jaebes: ?Pane, roz?i? na?e hranice!“. Prosme Boha, aby po?ehnal na?í práci ve slu?bě kultu?e schopné ?elit výzvám dne?ka. Duch svatý, kterého jsme dostali jako dar, nás vybízí k hledání, aby otev?el prostory na?eho my?lení a jednání, aby nás dovedl k celé pravdě (srov. J 16,13). Jsme si vědomi - jak nám na za?átku ?ekl pan rektor - ??e je?tě nevíme v?echno“, ale zároveň je to právě tato omezenost, která vás musí stále hnát kup?edu, pomáhat vám udr?ovat plamen bádání a z?stávat otev?eným oknem do dne?ního světa.
A v této souvislosti vám chci up?ímně ?íci: děkuji vám! Děkuji vám za to, ?e jste se roz?í?ením svých hranic stali p?ívětivým prostorem pro v?echny uprchlíky, kte?í jsou nuceni utíkat ze svých zemí uprost?ed tisíc? nejistot, nesmírných útrap a někdy i krutého utrpení. Děkuji. Právě jsme na videu viděli velmi dojemné svědectví. A zatímco někte?í volají po posílení hranic, vy jako univerzitní komunita jste hranice roz?í?ili. Děkuji! Otev?eli jste svou náru?, abyste tyto lidi poznamenané bolestí p?ijali, pomohli jim studovat a r?st. Děkuji.
To je to, co pot?ebujeme: kulturu, která roz?i?uje hranice, která není ?sektá?ská“ - a vy nejste sektá?i, děkuji! - ani se nestaví nad ostatní, ale naopak se staví do těsta světa tím, ?e vná?í dobrý kvas, který p?ispívá k dobru lidstva. Tento úkol, tato ?vět?í naděje“, je svě?en vám!
Jeden teolog této země, syn a u?itel této univerzity, ?ekl: ?Jsme ho?ícím ke?em, který umo?ňuje Bohu, aby se projevil“ (A. Gesché, B?h k p?emý?lení. Kristus, Cinisello Balsamo 2003, 276). Udr?ujte plamen tohoto ohně; roz?i?ujte hranice! Bu?te neklidnými - prosím! - s neklidem ?ivota, bu?te hleda?i pravdy a nikdy neuhasínejte svou vá?eň, abyste nepodlehli lenosti my?lení, která je zlou nemocí. Bu?te protagonisty vytvá?ení kultury inkluze, soucitu, pé?e o nejslab?í a o velké výzvy světa, v něm? ?ijeme.
A nezapomeňte se prosím za mě modlit. Děkuji vám!
