Pape??v pobyt v Jakartě za?al objetím sirotk?, chud?ch lidí a uprchlík?
Salvatore Cernuzio - korespondent v Jakartě
Náv?těva pape?e Franti?ka v Indonésii za?ala ve znamení sirotk?, starých lidí, chudých a uprchlík?, ztělesňujících onu ?kulturu odpisu“, kterou pape? v?dy odsuzoval. Pape? p?istál na leti?ti Soekarno-Hatta v indonéském hlavním městě Jakartě - první zastávce na dlouhé apo?tolské cestě, během ní? do 13. zá?í zavítá také do Papui-Nové Guineje, Východního Timoru a Singapuru - a zamí?il na apo?tolskou nunciaturu, velkou budovu postavenou v 60. letech 20. století nedaleko náměstí Merdeka, které je centrální ?ástí města a nachází se mezi mno?stvím vojenských staveb lemujících jeho ulice a prostranství.
Pozdravy od lidí v ulicích
Bílé auto s pape?em, které bylo jediným barevným odstínem ve městě zahaleném do ?edivého p?íkrovu, se p?l hodiny prodíralo dopravním ruchem kolem mrakodrap?, vý?kových budov a budov s typickou javánskou architekturou z 9. století, u jejich? úpatí snadno narazíte na boudy a d?evěné chatr?e s výhledem na ?eku Ciliwung. Rozvě?ené oble?ení za okolní vlhkosti dosahující 92 % je známkou toho, ?e uvnit? těchto p?íst?e?í to ?ije.
Z ulic mávali mu?i, ?eny a děti v bílých tri?kách vlajkami v barvách Indonésie a volali ?Selamat datang“, ?Vítejte“, kdy? kolem projí?dělo pape?ské auto. Kdy? pape? Franti?ek p?ekro?il práh nunciatury, vedené nunciem Pierrem Pioppem, v?ichni jeho dne?ní hosté seděli v kruhu v hlavním sále této budovy: sirotci, sta?í lidé, chudí, uprchlíci. Bylo jich celkem ?ty?icet a doprovázeli je ti, kte?í jim denně pomáhají a sna?í se vyjít vst?íc jejich po?adavk?m: dominikánské ?eholní sestry, Jezuitská slu?ba pro uprchlíky a Komunita Sant'Egidio.
?Pestrý národ“ na jakartské nunciatu?e
Komunita Sant´Egidio, která v Indonésii p?sobí od roku 1991 z iniciativy několika mladých laik? z diecéze Padang a nyní se rozvětvila do jedenácti dal?ích měst, doprovázela na nunciaturu celkem dvacet host?: ?Je to pestrý lid“, vysvětlili zástupci Sant'Egidio Vatikánskému rozhlasu – Vatican News, ?jsou zde chudí lidé, kte?í ?ijí na ulici, sbírají odpadky a recyklují je. Nejedná se o bezdomovce, jak je vídáme v Evropě, ale o celé rodiny, které nemají domov a ?ijí mezi odpadky“. Tady v Jakartě jim v místním jazyce ?íkají ?vozí?ká?i“, proto?e na tato d?evěná vozidla nakládají odpadky sesbírané na skládkách a ?asto je samotný vozík jejich jediným ?domovem“, kde ?ijí, jedí a spí. Komunita Sant'Egidio jim stejně jako ve v?ech městech světa vozí jídlo a oble?ení. Někte?í z těchto lidí si dnes mohli pot?ást rukou s pape?em, který obe?el v?echny ?idle, pozdravil ka?dého z p?ítomných a krátce si vyslechl jejich p?íběh.
Uprchlíci a migranti, kte?í p?e?ili ztroskotání lodi
Mezi lidmi, které doprovázela komunita Sant'Egidio a Erlip Vitarsa, první stálý jáhen jakartské arcidiecéze, byli senio?i z ústav?, chudí lidé, kte?í ?ijí nebo pracují na skládkách a nav?těvují komunitní jídelnu, dále pak uprchlíci ze Somálska a rodina uprchlík? ze Srí Lanky, kte?í utekli p?ed pronásledováním Tamil?. P?ed několika měsíci odjeli na lodi do Austrálie, ale lo? se na mo?i p?evrátila. Jako zázrakem se dostali do Indonésie a jako mnozí zde ?ekají na shledání s p?íbuznými, ?ijícími v Austrálii nebo v Kanadě. ??ijí v limbu, v zemi, která je neodmítá, ale nemá pat?i?nou legislativu a prost?edky, aby jim poskytla pomoc.“ Pape? Franti?ek si vyslechl jejich p?íběh a po?ehnal jim, stejně jako to udělal s uprchlíkem z Myanmaru, jedním z mnoha Rohing?, kte?í trpí brutalitou, na ni? pape? tak ?asto upozorňuje. Pape? dnes na znamení blízkosti a zájmu polo?il ruku na hlavur rohingského chlapce, kterého na nunciaturu p?ivezla Jezuitská slu?ba uprchlík?m.
Náklonnost k dětem
Franti?ek znovu a znovu děti objímal: jak sirotky z vesnic a městských periferií, které ?iví a vzdělávají sestry dominikánky, tak děti ze ?kol míru (18 po celém souostroví, sdru?ujících více ne? 3 000 dětí). Posledně jmenované věnovaly pape?i kresbu ?světa, který by si p?ály“, obraz zeměkoule dr?ené dvěma pa?emi tvo?enými v?emi vlajkami, sjednocenými a semknutými těsně u sebe na znamení bratrství. Nakonec se pape? zastavil, aby si soukromě promluvil s jednou ?enou z Afghánistánu, a za?ertoval se star?ím mu?em sedícím na vozíku: ?Já taky!“. V závěru setkání v?em po?ehnal a ?ekl, ?e je ??astný a dojatý, ?e nejdel?í cestu svého pontifikátu zahájil právě takovouto sch?zkou.
