Pape?: Trest smrti není spravedlností, je jedem pro spole?nost
PPE? FRANTI?EK
Evangelium je setkání s ?ivou osobou, která mění ?ivoty: Je?í? je schopen p?evrátit na?e plány, na?e touhy a na?e perspektivy. Poznat ho znamená naplnit na?i existenci smyslem, proto?e Kristus nám nabízí radost, která nepomíjí. Je to toti? radost samotného Boha.
Lidský p?íběh Dalea Recinelly, s ním? jsem se setkal na audienci, lépe ho poznal díky ?lánk?m, které v pr?běhu let psal pro L'Osservatore Romano, a nyní díky této knize, která se dotýká srdce, je potvrzením toho, co bylo ?e?eno: jen tak lze vysvětlit, jak je mo?né, ?e se ?lověk, který měl do budoucna jiné cíle, stal jako laický k?es?an, man?el a otec kaplanem odsouzených k trestu smrti.
Jde o velmi obtí?ný, riskantní a namáhavý úkol, proto?e se dotýká zla ve v?ech jeho rozměrech: zla, které bylo zp?sobeno obětem a které nelze napravit; zla, které pro?ívá odsouzený s vědomím, ?e je odsouzen k jisté smrti; zla, které je praktikováním trestu smrti v?těpováno spole?nosti. Ano, jak jsem ji? opakovaně ?ekl, trest smrti není v ?ádném p?ípadě ?e?ením násilí, které m??e postihnout nevinné lidi. Popravy, které zdaleka nenaplňují spravedlnost, ?iví pocit pomsty, který se mění v nebezpe?ný jed pro tělo na?í civilizované spole?nosti. Státy by se měly starat o to, aby vězni dostali ?anci skute?ně změnit sv?j ?ivot, a ne investovat peníze a prost?edky do jejich represe, jako by to byly lidské bytosti, které ji? nejsou hodny ?ivota a mají být zlikvidovány. Fjodor Dostojevskij ve svém románu Idiot bezvadně shrnuje logickou a morální neudr?itelnost trestu smrti, kdy? hovo?í o ?lověku odsouzeném k trestu smrti: ?Je to znásilnění lidské du?e, nic jiného! ?íká se: 'Nezabije?', a místo toho, proto?e zabil, ho zabijí jiní. Ne, je to něco, co by být nemělo“. Právě Jubileum by mělo v?echny vě?ící zavázat k tomu, aby jednozna?ným hlasem volali po zru?ení trestu smrti, praxe, která, jak ?íká Katechismus katolické církve, ?je nep?ípustná, proto?e úto?í na nedotknutelnost a d?stojnost osoby!“ (?. 2267).
Navíc je ?innost Dalea Recinelly, ani nemluvě o významném p?ínosu jeho man?elky Susan, který se odrá?í v knize, velkým darem pro církev a spole?nost ve Spojených státech, kde Dale ?ije a pracuje. Jeho anga?ovanost laického kaplana na tak nelidském místě, jako je cela smrti, je ?ivým a vá?nivým svědectvím ?koly nekone?ného Bo?ího milosrdenství. Jak nás nau?ilo mimo?ádné Jubileum milosrdenství, nikdy si nesmíme myslet, ?e m??e existovat nějaký ná? h?ích, nějaká na?e chyba nebo nějaký ná? ?in, který nás definitivně vzdálí od Boha. Jeho srdce u? bylo za nás uk?i?ováno. A B?h nám m??e pouze odpustit.
Toto nekone?né Bo?í milosrdenství m??e samoz?ejmě také pohor?ovat, jako pohor?ovalo mnoho lidí v Je?í?ově době, kdy Bo?í Syn jedl s h?í?níky a prostitutkami. Sám bratr Dale ?elí kritice, výtkám a odmítání za své duchovní nasazení po boku odsouzených. Není v?ak pravda, ?e Je?í? p?ijal v objetí k smrti odsouzeného lotra? Nu?e, Dale Recinella skute?ně pochopil a dosvěd?uje svým ?ivotem poka?dé, kdy? prochází dve?mi vězení, zejména toho, které nazývá ?domem smrti“, ?e Bo?í láska je bezmezná a nezměrná. A ?e ani ten nejhor?í z na?ich h?ích? neznetvo?í na?i identitu v Bo?ích o?ích: z?stáváme jeho dětmi, které miluje, opatruje a pova?uje za vzácné.
Daleu Recinellovi bych proto chtěl up?ímně a srde?ně poděkovat: proto?e jeho p?sobení jako kaplana v cele smrti je hou?evnatým a vá?nivým p?ilnutím k nejniterněj?í skute?nosti Je?í?ova evangelia, kterou je Bo?í milosrdenství, jeho bezplatná a neúnavná láska ke ka?dému ?lověku, dokonce i k těm, kte?í se dopustili ně?eho ?patného. A ?e právě z pohledu lásky, podobného pohledu Krista na k?í?i, mohou najít nový smysl svého ?ivota a také svého umírání.
Vatikán, 18. ?ervence 2024
