Pape? k ?eholnicím a ?eholník?m: Zále?í na lásce, nikoli na titulech
Alessandro De Carolis - Vatikán
Je t?eba mít klidná a zároveň "nepokojná" srdce, proto?e srdce, které je "v klidu", m??e být nete?né v??i poslání, jím? je vydávat svědectví o Bo?í lásce. Nakonec toti? v?e vyústí v "závěre?nou zkou?ku", o ní? vypráví Matou?ovo evangelium, zkou?ku, p?i ní? bude zále?et na lásce pro?ívané v??i těm, kdo nejvíce trpí, a nikoli na akademických titulech, na dve?ích otev?ených v?em bez rozdílu, a nikoli "vyvoleným". Pape? Franti?ek opět vykreslil horizont zasvěceného ?ivota p?ed pestrou skupinou ?eholnic a ?eholník?, kte?í se zapojili do generálních kapitul svých institut?: dominikánských misijních sester svatého Sixta, sester ze Spole?nosti Nejsvětěj?ího Srdce Je?í?ova, ?eholnic z kongregace Obětování Panny Marie a otc? vokacionist?.
Rozli?ování, formace, láska
Pape?ova úvaha se soust?edila na t?i základní body: rozli?ování, formaci a milosrdnou lásku. A? u? se jedná o "slavnostní momenty velkých rozhodnutí" nebo "v?ední okam?iky malých ka?dodenních voleb", ?innost rozli?ování - poznamenal pape? - umo?ňuje následovat své povolání prost?ednictvím "namáhavé práce naslouchání Bohu, sobě i druhým" - sestávající z meditace, "trpělivého ?ekání" a také "odvahy - která v?ak vede k pochopení Bo?í v?le, nazna?ené srdci, ale nikdy vnucované. Je to delikátní proces a podle Franti?ka zcela nezbytný nejen pro zasvěcenou osobu.
Ná? svět tolik pot?ebuje znovuobjevit chu? a krásu rozhodování, zejména pokud jde o definitivní volby, které ur?ují rozhodující ?ivotní zlom, jako je nap?íklad volba povolání. Pot?ebuje proto otce a matky, kte?í pomohou zejména mladým lidem pochopit, ?e být svobodný neznamená z?stat vě?ně na k?i?ovatce, podnikat ob?asné "úniky " doprava a doleva, ani? by se někdy skute?ně vydali na cestu.
Pokojní, ale neklidní
Pokud jde o formaci, pape? sestrám a otc?m p?ipomenul, ?e jde o "cestu r?stu ve svatosti, která zahrnuje celou existenci", protkanou osobní i komunitní modlitbou, ?ivotem ve svátostech, klaněním, u něho? Franti?ek ji? poněkolikáté zd?razňuje naléhavost obnovení jeho smyslu, který se dnes spí?e vytrácí. Navíc, pokra?uje pape?, "jen ten, kdo pokorně a neustále uznává, ?e je 've formaci'", m??e zase "doufat, ?e bude dobrým 'formátorem' nebo 'formátorem' pro druhé". A zde je na místě varování, abychom byli "pozorní k neklidu srdce", proto?e jedna věc je mít "klidné" srdce a druhá věc je být, jak je správné, "pokojný, ale neklidný".
Va?e dne?ní poslání je rozhodně prorocké, a to ve spole?enském a kulturním kontextu, který se vyzna?uje prudkým a nep?etr?itým koloběhem informací, ale na druhé straně je dramaticky chudý na lidské vztahy. V na?í době je naléhavě zapot?ebí vychovatel?, kte?í se umí s láskou stát spole?níky svě?ených lidí.
Láska jako protilátka na skarta?ní mentalitu
Láska je dána pohledem, který má "neustále p?ed o?ima tvá? chudých". Bu?te ostra?ití, doporu?il pape?, aby "ve va?ich shromá?děních byl stále ?ivý a pulzující impuls bezplatnosti a nezi?tné lásky, díky němu? za?ala va?e p?ítomnost v církvi". Matou?ova 25. kapitola o Posledním soudu je to, co by měl mít k?es?an a zasvěcená osoba v?dy jako mě?ítko.
B?h se nás nebude ptát: "Co jsi studoval? Kolik jsi měl titul??". Zde je ú?inný protilék, jak v nás a kolem nás p?ekonat kulturu odpisu: Prosím, neodepisujte lidi, nevybírejte lidi podle světských kritérií: jak jsou d?le?ití, kolik mají peněz... tato světská kritéria, pry?. Neodhazujte, ale p?ijímejte, p?ijímejte ka?dého, milujte ka?dého".
