Pape? p?i polední modlitbě: Hmotné věci nenaplňují ?ivot – m??e tak u?init pouze láska
Drazí brat?i a sestry, pěknou neděli!
Dne?ní evangelium nám vypráví o Je?í?i, který po zázraku s chleby a rybami vyzývá zástupy, které ho hledají, aby se zamyslely nad tím, co se stalo, a pochopily tak smysl této události (srov. Jan 6,24-35).
Jedli onen spole?ný pokrm a mohli vidět, jak se i s málem prost?edk?, díky velkorysosti a odvaze jednoho chlapce, který dal ostatním k dispozici to, co měl, v?ichni nasytili do sytosti (srov. Jan 6, 1-13). Znamení bylo jasné: kdy? ?lověk dává druhým to, co má, s Bo?í pomocí m??e i z mála ka?dý něco mít. Nezapomínejte na to: kdy? ?lověk dává druhým, co má, s Bo?í pomocí i z mála m??e ka?dý něco mít. Nezapomínejte na to.
Lidé to nepochopili: spletli si Je?í?e s nějakým kouzelníkem a vrátili se za ním v naději, ?e zázrak zopakuje, jako by to bylo nějaké kouzlo (srov. v. 26).
Byli protagonisty události ur?ené k jejich pouti, ale nepochopili její význam: jejich pozornost se soust?edila pouze na chleby a ryby, na hmotný pokrm, který okam?itě do?el. Neuvědomili si, ?e to byl jen nástroj, jeho? prost?ednictvím jim Otec, zatímco sytil jejich hlad, zjevil něco mnohem d?le?itěj?ího. A co jim Otec zjevil? Cestu ?ivota, který trvá vě?ně, a chu? chleba, která sytí nad ve?kerou míru. Pravým chlebem toti? byl a je Je?í?, jeho milovaný Syn, který se stal ?lověkem (srov. v. 35), který p?i?el sdílet na?i chudobu, aby nás skrze ni p?ivedl k radosti z plného spole?enství s Bohem a s na?imi bratry a sestrami (srov. Jan 3,16).
Materiální věci nenaplňují ?ivot, pomáhají nám p?e?ít a jsou d?le?ité, ale nenaplňují ?ivot: to m??e u?init pouze láska (srov. Jan 6,35). A aby se tak stalo, je t?eba jít cestou lásky, která si nic nenechává pro sebe, ale o v?echno se dělí. Láska se dělí o v?echno.
Neděje se něco takového i v na?ich rodinách? V?dy? to vidíme. Vzpomeňme na rodi?e, kte?í se celý ?ivot lopotí, aby dob?e vychovali své děti a něco jim zanechali do budoucna. Jak je krásné, kdy? je toto poselství pochopeno a děti jsou vdě?né a následně se mezi sebou jako sourozenci vzájemně podporují! Je v?ak pravda, ?e kdy? se o dědictví hádají - viděl jsem tolik p?ípad?, je to smutné – bojují spolu navzájem a t?eba spolu kv?li peněz?m nemluví, nemluví spolu celá léta! Otcovým a mat?iným poselstvím, jejich nejcenněj?ím dědictvím, nejsou peníze: je to láska, je to láska, s ní? dávají svým dětem v?echno, co mají, stejně jako to dělá B?h s námi, a tak nás u?í milovat.
Ptejme se tedy sami sebe: jaký je m?j vztah k hmotným věcem? Jsem jejich otrokem, nebo je pou?ívám svobodně, jako nástroj k darování a p?ijímání lásky? Umím Bohu a svým bratr?m a sestrám poděkovat za dary, které jsem obdr?el, a umím se dělit s ostatními?
Ké? nás Maria, která darovala Je?í?i celý sv?j ?ivot, u?í, abychom v?e u?inili nástrojem lásky.
