杏MAP导航

Vá?ení státní p?edstavitelé,

drazí brat?i biskupové,

páni kardinálové,

brat?i a sestry, dobrý den!

Děkuji kardinálu Zuppimu a monsignorovi Baturimu za pozvání, abych s vámi sdílel toto závěre?né zasedání. Zdravím monsignora Rennu a vědecký a organiza?ní výbor Sociálních týdn?. Jménem v?ech vyjad?uji vdě?nost mons. Trevisimu za p?ijetí v terstské diecézi.

Poprvé jsem o Terstu sly?el od svého děde?ka, který absolvoval rok 1914 na ?ece Piavě. Nau?il nás spoustu písni?ek a jedna z nich byla o Terstu: ?Generál Cadorna napsal královně: Jestli se chce podívat na Terst, a? se na něj podívá na pohlednici“. A to bylo poprvé, co jsem sly?el zmínku o tomto městě.

Letos se konal ji? 50. ro?ník Sociálního týdne. Dějiny těchto ?týdn?“ se prolínají s dějinami Itálie, a to u? vypovídá o mnohém: vypovídá to o církvi, která je citlivá na proměny spole?nosti a sna?í se p?ispívat k obecnému dobru. Na základě této zku?enosti jste se rozhodli prozkoumat vysoce aktuální téma: ?V jádru demokracie. Ú?ast mezi dějinami a budoucností“.

Blahoslavený Giuseppe Toniolo, který tuto iniciativu v roce 1907 zahájil, prohlásil, ?e demokracii lze definovat jako ?takový ob?anský ?ád, v něm? v?echny sociální, právní a ekonomické síly v plnosti svého hierarchického vývoje úměrně spolupracují na spole?ném dobru, které se v kone?ném výsledku vrací k p?eva?ujícímu prospěchu ni??ích vrstev“ [1]. Takto se vyjád?il Toniolo. Ve světle této definice je z?ejmé, ?e v dne?ním světě se demokracie, ?ekněme popravdě, netě?í dobrému zdraví. To nás zajímá a znepokojuje, proto?e jde o dobro ?lověka a nic, co je lidské, nám nem??e být cizí [2].

V Itálii dozrál demokratický ?ád po druhé světové válce, a to i díky rozhodujícímu p?ispění katolík?. Na tuto historii, na kterou měla vliv i zku?enost Sociálních týdn?, m??eme být hrdí; a ani? bychom minulost mytologizovali, musíme se z ní pou?it, abychom p?evzali odpovědnost za budování ně?eho dobrého v na?í době. Tento postoj lze nalézt v Pastý?ské nótě, kterou italský episkopát v roce 1988 obnovil Sociální týdny. Cituji jejich cíle: ?Dát smysl anga?ovanosti ka?dého ?lověka v proměně spole?nosti; věnovat pozornost lidem, kte?í z?stávají mimo nebo na okraji proces? a rozhodujících ekonomických mechanism?; dát prostor sociální solidaritě ve v?ech jejích formách; podpo?it návrat etiky pe?ující o spole?né dobro [...]; dát smysl rozvoji země, chápanému [...] jako globální zlep?ení kvality ?ivota, kolektivního sou?ití, demokratické ú?asti, autentické svobody“ [3]. Konec citátu.

Tato vize, zako?eněná v sociální nauce církve, zahrnuje ur?ité rozměry k?es?anské anga?ovanosti a evangelijního výkladu sociálních jev?, které nejsou platné pouze pro italský kontext, ale p?edstavují varování pro celou lidskou spole?nost a cestu v?ech národ?. Stejně jako je krize demokracie pr??ezová pro r?zné oblasti a národy, tak i postoj odpovědnosti v??i sociálním proměnám je výzvou adresovanou v?em k?es?an?m, a? u? ?ijí a pracují kdekoli, v kterékoli ?ásti světa.

Existuje obraz, který to v?e shrnuje a který jste si vybrali jako symbol tohoto setkání: srdce. Vycházejíc z tohoto obrazu, navrhuji dvě úvahy, které by měly napomoci budoucí cestě.

V prvním p?ípadě si m??eme p?edstavit krizi demokracie jako zraněné srdce. Máme p?ed o?ima to, co omezuje participaci. Pokud korupce a nezákonnost ukazují ?infarkt“ srdce, musí nás znepokojovat i r?zné formy sociálního vylou?ení. Kdykoli je někdo vytěsněn na okraj spole?nosti, trpí tím celá spole?nost. Kultura odpisu vytvá?í město, kde není místo pro chudé, nenarozené, slabé, nemocné, děti, ?eny, mladé, staré. To je kultura odpisu. Moc se stává sebereferen?ní, co? je o?klivé, není schopna naslouchat lidem a slou?it jim. Aldo Moro p?ipomněl, ?e ?stát není skute?ně demokratický, pokud neslou?í ?lověku, pokud nemá za sv?j nejvy??í cíl d?stojnost, svobodu a autonomii lidské osoby, pokud nerespektuje ty spole?enské útvary, v nich? se lidská osoba svobodně rozvíjí a v nich? integruje svou osobnost“ [4]. Samotné slovo ?demokracie“ se neshoduje pouze s hlasováním lidu; p?i?em? mě znepokojuje malý po?et lidí, kte?í ?li volit. Co tedy znamená? Nejde jen o hlasování lidu, ale vy?aduje, aby byly vytvo?eny podmínky, aby se ka?dý mohl vyjád?it a mohl se zapojit. A participace se nedá improvizovat: ?lověk se jí u?í u? jako dítě, zamlada, a je t?eba ji ?trénovat“, a to i v oblasti kritického smyslu v??i ideologickým a populistickým poku?ením. V této perspektivě, jak jsem měl mo?nost p?ipomenout p?ed lety p?i náv?těvě Evropského parlamentu a Rady Evropy, je d?le?ité vyzdvihnout ?p?ínos, který dnes m??e k?es?anství p?inést evropskému kulturnímu a sociálnímu rozvoji v kontextu správného vztahu mezi nábo?enstvím a spole?ností“[5], podporou plodného dialogu s ob?anským spole?enstvím a politickými institucemi, abychom vzájemným pou?ením a opro?těním se od nános? ideologie mohli iniciovat spole?nou reflexi zejména o otázkách souvisejících s lidským ?ivotem a d?stojností ?lověka.

Ideologie jsou sv?dné. Kdosi je p?irovnal ke krysa?i z Hameln; svádějí, ale vedou k tomu, ?e se ?lověk utopí.

Za tímto ú?elem jsou i nadále plodné zásady solidarity a subsidiarity. Lid toti? dr?í pohromadě pouta, která ho tvo?í, a pouta se posilují, kdy? si vá?íme ka?dého ?lověka. Ka?dý ?lověk má hodnotu, ka?dý ?lověk je d?le?itý. Demokracie v?dy vy?aduje posun od stranictví k ú?asti, od ?fandění“ k dialogu. ?Dokud ná? sociálně-ekonomický systém vytvá?í je?tě dal?í obě? a dokud existuje jeden vy?azený ?lověk, nelze oslavovat v?eobecné bratrství. Humánní a bratrská spole?nost je schopna pracovat tak, aby ú?inným a stabilním zp?sobem zajistila ka?dému doprovod na jeho ?ivotní cestě, a to nejen proto, aby zajistila jeho základní pot?eby, ale aby mohl ze sebe vydat to nejlep?í, i kdy? jeho výkon není nejlep?í, i kdy? jde pomalu, i kdy? jeho výkonnost není velká“ [6]. Ka?dý se musí cítit sou?ástí komunitního projektu, nikdo se nesmí cítit zbyte?ný. Existují jisté formy welfarismu (sociálního zabezpe?ení), které neuznávají d?stojnost lidí... Zastavuji se u slova welfarismus. Welfarismus, sám o sobě, je nep?ítelem demokracie, nep?ítelem lásky k bli?nímu. A některé formy welfarismu, které neuznávají d?stojnost lidí, jsou sociálním pokrytectvím. Nezapomínejme na to. A co se skrývá za tímto odstupem od sociální reality? Je to lhostejnost a lhostejnost je rakovinou demokracie, neú?astí.

Druhou reflexí je povzbuzení k ú?asti, aby se demokracie podobala uzdravenému srdci. Jedná se o toto: Rád p?emý?lím o tom, ?e ve spole?enském ?ivotě je t?eba stejně tak lé?it srdce, obnovovat srdce. Uzdravené srdce. A k tomu je t?eba uplatnit tvo?ivost. Kdy? se podíváme kolem sebe, vidíme tolik znamení p?sobení Ducha svatého v ?ivotě rodin a spole?enství. Dokonce i v oblasti ekonomiky, ideologie, politiky, spole?nosti. Vzpomeňme na ty, kdo v rámci nějakého podniku vytvo?ili prostor pro lidi s posti?ením; na pracovníky, kte?í se z?ekli jednoho ze svých práv, aby zabránili propou?tění jiných; na komunity vyu?ívající obnovitelné zdroje energie, které podporují integrální ekologii a ujímají se i rodin v energetické chudobě; na správu, která podporuje porodnost, zaměstnanost, ?kolství, vzdělávací slu?by, dostupné bydlení, mobilitu pro v?echny a integraci migrant?. To v?e nezapadá do politiky bez participace. Jádrem politiky je participace. A právě tyto věci ?iní participace, je to pé?e o celek; nejen dobro?innost, pé?e o jednu ?ást ..., nikoliv: o celek!

Bratrství umo?ňuje rozkvět spole?enských vztah?; a na druhé straně pé?e o druhého vy?aduje odvahu myslet na sebe jako na lid. Vy?aduje odvahu myslet na sebe jako na lid, a nikoli jen na sebe nebo sv?j klan, svou rodinu, své p?átele. Bohu?el tato kategorie – ?lid“ - je ?asto nesprávně vykládána a ?mohla by vést k odstranění samotného slova ?demokracie“ (?vláda lidu“). Nicméně k potvrzení toho, ?e spole?nost je víc ne? pouhý sou?et jednotlivc?, pot?ebujeme pojem 'lid'“ [7], co? není populismus. Ne, je to něco jiného: lid. Je toti? ?velmi obtí?né dlouhodobě plánovat něco velkého, pokud se to nestane kolektivním snem“ [8]. Demokracie s uzdraveným srdcem neustále pěstuje sny o budoucnosti, uvádí je do hry, vyzývá k osobní a komunitní anga?ovanosti. Sněte o budoucnosti. Nebojme se toho.

Nenechme se oklamat snadnými ?e?eními. Bu?me naopak oddáni spole?nému dobru. Je na?í povinností nemanipulovat se slovem demokracie a nedeformovat ho prázdnými názvy schopnými ospravedlnit jakékoli jednání. Demokracie není prázdná schránka, ale je spojena s hodnotami ?lověka, bratrství a také integrální ekologie.

Jako katolíci se v tomto horizontu nem??eme spokojit s okrajovou ?i soukromou vírou. Neznamená to ani tak být sly?et, ale p?edev?ím mít odvahu p?edkládat ve ve?ejné diskusi návrhy na spravedlnost a mír. Máme co ?íci, ale nikoliv proto, abychom hájili privilegia. Ne. Musíme být hlasem, hlasem, který praný?uje a p?edkládá návrhy ve spole?nosti, která ?asto postrádá hlas a kde p?íli? mnoho lidí nemá ?ádný hlas. Mnoho, mnoho lidí nemá ?ádný hlas. Je jich tolik. Taková je politická láska [9], která se nespokojuje s lé?bou následk?, ale sna?í se ?e?it p?í?iny. Toto je politická láska. Je to forma lásky, která umo?ňuje politice dostát svým povinnostem a vystoupit z polarizací, z těch polarizací, které zbída?ují a nepomáhají pochopit výzvy a ?elit jim. K této politické lásce je povoláno celé k?es?anské spole?enství, a to v rozli?ení slu?eb a charismat. Utvá?ejme se k této lásce, abychom ji uváděli do oběhu ve světě, kterému chybí ob?anské nad?ení. Musíme si znovu osvojit ob?anskou vá?eň, právě takovou, jakou měli velcí politici, které jsme znali. U?me se více a lépe krá?et spole?ně jako Bo?í lid, být kvasem ú?asti uprost?ed lidu, jeho? jsme sou?ástí. A to je d?le?itá věc v na?em politickém p?sobení, a to i na?ich pastý??: znát lid, p?ibli?ovat se lidu. Politik m??e být jako pastý?, který krá?í p?ed lidem, mezi lidem a za lidem. P?ed lidem, aby trochu vyzna?il cestu; uprost?ed lidu, aby měl ?ich lidu; za lidem, aby pomáhal opozdilc?m. Politik, který nemá ?ich lidu, je teoretik. Chybí mu to hlavní.

Giorgio La Pira se zamý?lel nad protagonismem měst, která nemají moc vyvolávat války, ale která za ně platí nejvy??í cenu. Proto si p?edstavoval systém "most?" mezi městy celého světa, které by vytvá?ely p?íle?itosti pro jednotu a dialog. Ké? by italským katolickým laik?m po La Pirově vzoru nechyběla tato schopnost "organizovat naději". To je vá? úkol, organizovat. Organizovat také mír a projekty dobré politiky, které mohou vzniknout zdola. Pro? neobnovit, nepodpo?it a neznásobit úsilí o sociální a politickou formaci, která za?íná u mladých lidí? Pro? se nepodělit o bohatství sociálního u?ení církve? M??eme poskytnout prostor pro diskusi a dialog a podpo?it sou?innost pro spole?né dobro. Jestli?e nás synodální proces vycvi?il v komunitním rozli?ování, nech? jsme v horizontu Jubilea aktivními poutníky naděje pro Itálii zít?ka. Jako u?edníci Zmrtvýchvstalého Krista nep?estávejme ?ivit d?věru a bu?me si jisti, ?e ?as je nad?azen prostoru. Nezapomínejme na to. Tak ?asto si myslíme, ?e politická práce spo?ívá v zabírání prostoru: ne! Je to sázka na ?as, iniciování proces?, nikoliv zabírání míst. ?as je nad?azen prostoru a nezapomínejme, ?e iniciovat procesy je moud?ej?í ne? zabírat místo. Doporu?uji vám, abyste ve svém spole?enském ?ivotě měli odvahu iniciovat procesy, a to v?dy. Je to tvo?ivost a také zákon ?ivota. ?ena, kdy? porodí dítě, zahajuje proces a doprovází ho. Toté? musíme dělat i my v politice.

To je úloha církve: vtáhnout lidi do naděje, proto?e bez ní sice spravujeme p?ítomnost, ale nebudujeme budoucnost. Bez naděje bychom byli správci a ekvilibristy p?ítomnosti, a nikoli proroky a tv?rci budoucnosti.

Brat?i a sestry, děkuji vám za va?e nasazení. ?ehnám vám a p?eji vám, abyste byli ?emeslníky demokracie a naka?livými svědky participace. A prosím vás, abyste se za mě modlili, proto?e má práce není snadná. Děkuji vám.

Nyní se spole?ně pomodleme a pak vám udělím po?ehnání.

Modlitba Ot?e ná?.

[1] G. Toniolo, Democrazia cristiana. Concetti e indirizzi, I, Vatikán 1949, 29.

[2] Srov. Pastorální konstituce Gaudium et spes, 1.

[3] Italská biskupská konference, Obnova Sociálních týdn? italských katolík?, 20. listopadu 1988, ?. 4.

[4] A. Moro, Il fine è l'uomo, Edizioni di Comunità, ?ím 2018, 25.

[5] Projev v Radě Evropy, ?trasburk, 25. listopadu 2014.

[6] Fratelli tutti, 110.

[7] Tamté?, 157.

[8] Tamté?.

[9] Tamté?, 180-182.