Pape? p?ed n¨¢v?t¨§vou Terstu: demokracie je spole?n¨¦ ?e?en¨ª probl¨¦m? v?ech lid¨ª
PAPE? FRANTI?EK
Jsem pot¨§?en, ?e mohu t¨§mito slovy uvést tento text, který deník Il Piccolo a Vatikánské nakladatelství nabízejí ?tená??m u p?íle?itosti mé náv?t¨§vy Terstu b¨§hem Sociálních týdn?.
Moje p?ítomnost v Terstu, m¨§st¨§ se silným st?edoevropským nádechem díky sou?ití r?zných kultur, nábo?enství a etnických skupin, se vá?e k akci, kterou v tomto m¨§st¨§ po?ádá Italská biskupská konference, k Sociálním týdn?m katolík? v Itálii, letos v¨§novaným tématu "V jádru demokracie". Participace mezi historií a budoucností".
Demokracie, jak dob?e víme, je termín, který vznikl ve starov¨§kém ?ecku a ozna?uje moc, kterou vykonává lid prost?ednictvím svých zástupc?. Jedná se o formu vlády, která se v posledních desetiletích celosv¨§tov¨§ roz?í?ila, ale zdá se, ?e trpí následky nebezpe?né nemoci, kterou je "demokratická skepse". Zdá se, ?e obtí?e demokracií p?i ?e?ení slo?itých problém? sou?asné doby - vzpome¨¾me na problémy s nezam¨§stnaností nebo p?evládající technokratické paradigma - n¨§kdy ustupují svod?m populismu. Demokracii je vlastní velká a nezpochybnitelná hodnota: hodnota "být spolu", skute?nost, ?e výkon vlády se odehrává v kontextu spole?enství, které se svobodn¨§ a laicky konfrontuje v um¨§ní spole?ného dobra, co? není nic jiného ne? jiný název pro to, ?emu ?íkáme politika.
"Spole?n¨§" je synonymem pro "ú?ast". Don Lorenzo Milani a jeho ?áci to zd?raznili ji? v mistrovském Dopise jedné profesorce: "Nau?il jsem se, ?e problém druhých je stejný jako m?j. Vyjít z n¨§j ²õ±è´Ç±ô±ð?²Ô¨§ je politika, vyjít z n¨§j sám je lakomství". Ano, problémy, s nimi? se potýkáme, pat?í v?em a týkají se v?ech. Demokratickou cestou je ²õ±è´Ç±ô±ð?²Ô¨§ o nich diskutovat a v¨§d¨§t, ?e jen ²õ±è´Ç±ô±ð?²Ô¨§ mohou tyto problémy najít ?e?ení. Proto?e v takovém spole?enství, jako je to lidské, se ?lov¨§k sám nezachrání. Neplatí ani axiom mors tua vita mea. Naopak. Dokonce i mikrobiologie nazna?uje, ?e lidská bytost je strukturáln¨§ otev?ená dimenzi jinakosti a setkání s "ty", které stojí p?ed námi. Sám Giuseppe Toniolo, inspirátor a zakladatel Sociálních týdn?, byl ekonomickým v¨§dcem, který velmi dob?e chápal limity homo oeconomicus, tedy oné antropologické vize zalo?ené na "materialistickém utilitarismu", jak jej definoval, který atomizuje ?lov¨§ka a amputuje vztahový rozm¨§r.
Zde bych cht¨§l ?íci toto, kdy? dnes p?emý?lím o tom, co znamená "jádro" demokracie: ²õ±è´Ç±ô±ð?²Ô¨§ to jde lépe, proto?e osamocen¨§ je to hor?í. Spole?n¨§ je to krásn¨§j?í, proto?e o samot¨§ je smutno. Spole?n¨§ znamená, ?e jedna plus jedna nejsou dv¨§, ale t?i, proto?e ú?ast a spolupráce vytvá?ejí to, ?emu ekonomové ?íkají p?idaná hodnota, tj. onen pozitivní a tém¨§? konkrétní pocit solidarity, který vzniká sdílením a p?edkládáním témat nacházejících shodu, nap?íklad ve ve?ejném prostoru.
Koneckonc? práv¨§ ve slov¨§ "ú?astnit se" nacházíme pravý smysl toho, co je demokracie, co znamená jít k jádru demokratického systému. V etatistickém nebo dirigistickém re?imu se nikdo neú?astní, v?ichni jen pasivn¨§ p?ihlí?ejí. Demokracie naproti tomu vy?aduje participaci, po?adavek podílet se na ní, riskovat konfrontaci, vnést do problému své vlastní ideály, své vlastní d?vody. Riskovat. Riziko je v?ak úrodnou p?dou, na ní? klí?í svoboda. Zatímco zevlovat na balkón¨§ (pape??v neologismus balconear, pozn. red.), stát u okna tvá?í v tvá? tomu, co se d¨§je kolem nás, je nejen eticky nep?ijatelné, ale navíc, sobecky ?e?eno, ani moudré, ani vhodné.
Je tolik spole?enských otázek, v nich? jsme demokraticky vyzváni k interakci: pomysleme na inteligentní a tv?r?í p?ijímání migrant?, které spolupracuje a integruje, co? je fenomén, který Terst dob?e zná, nebo? se nachází v blízkosti takzvané balkánské trasy; pomysleme na "demografickou zimu", která nyní postihuje celou Itálii, a zejména n¨§které regiony; pomysleme na rozhodnutí pro autentickou mírovou politiku, která by na první místo kladla um¨§ní vyjednávání, a nikoli rozhodnutí pro zbrojení. Zkrátka na onu pé?i o druhé, na kterou nás Je?í? v evangeliu neustále upozor¨¾uje jako na autentický postoj v lidském bytí.
Ké? by z Terstu, m¨§sta s výhledem na St?edozemní mo?e, tavicího tyglíku r?zných kultur, nábo?enství a národ?, metafory lidského bratrství, o které usilujeme v této válkou zastín¨§né dob¨§, vze?el p?esv¨§d?en¨§j?í závazek k pln¨§ participativnímu demokratickému ?ivotu zam¨§?enému na skute?né spole?né dobro.
