杏MAP导航

Pape? Franti?ek 

Musíme být velmi vdě?ní otci Jamesi Martinovi, jeho? jiné spisy také znám a vá?ím si jich, za tuto jeho novou knihu věnovanou tomu, co nazývá ?největ?ím Je?í?ovým zázrakem“: p?íběhu o vzk?í?ení Lazara. D?vod?, pro? mu být vdě?ný, je hned několik a úzce souvisejí se zp?sobem, jakým tento brilantní, strhující a p?itom nikterak p?edvídatelný text napsal. 

P?edev?ím otec James nechává biblický text mluvit sám za sebe: zkoumá jej pohledem a studiem r?zných autor?, kte?í tuto biblickou stránku do hloubky analyzovali, uchopili její r?zné aspekty, r?zné d?razy, r?zné interpretace. Toto studium je v?ak v?dy ?láskyplné“, nikoli odta?ité ani chladně vědecké: je to pohled ?lověka, který je zamilován do toho, co je Bo?ím slovem, vyprávěním o skutcích Bo?ího Syna, Je?í?e. P?i ?etbě v?ech argument? a zkoumání biblist?, o nich? otec Martin referuje, jsem si kladl otázku, nakolik jsme schopni p?istupovat k Písmu s ?hladem“ toho, kdo ví, ?e toto slovo je skute?ně a pravdivě Slovem Bo?ím. 

To, ?e B?h ?mluví“, by nás mělo ka?dý den p?imět k tomu, abychom nadsko?ili na ?idli. Proto?e Bible je skute?ně potravou, kterou pot?ebujeme, abychom mohli obstát ve svém ?ivotě, p?edstavuje ?milostný dopis“, který B?h po staletí posílá mu??m a ?enám v?ech dob a míst. Opatrovat Slovo, milovat Bibli, nosit ji ka?dý den sebou jako malé evangelium v kapse, mo?ná ji dokonce vyhledávat v mobilním telefonu, kdy? máme d?le?itou sch?zku, delikátní jednání, okam?ik sklí?enosti... to v?e nás p?iměje uvědomit si, jak moc je Písmo ?ivým tělem, otev?enou knihou, pulzujícím svědectvím o Bohu, který není mrtvý a poh?bený v zaprá?ených regálech dějin, ale krá?í s námi stále, i dnes. I pro vás, kte?í nyní otevíráte tuto knihu zaujati vyprávěním p?íběhu, který mnozí znají, ale málokdo pochopil jeho hluboký a úplný význam. 

Navíc na těchto stránkách spat?íte pravdu k?es?anství, která je v?dy aktuální a plodná: evangelium je vě?né a konkrétní, týká se na?eho vnit?ního ?ivota stejně jako dějin a ka?dodennosti. Je?í? o vě?ném ?ivotě nejen mluvil, ale také jej daroval. Ne?ekl jen ?já jsem vzk?í?ení“, ale vzk?ísil i Lazara, který byl t?i dny mrtvý. K?es?anská víra je stále p?ítomným prolínáním vě?ného a nahodilého, nebe a země, bo?ského a lidského. Nikdy neexistuje jedno bez druhého. Kdyby byla pouze ?pozemská“, ?ím by se li?ila od dobré filosofie, od strukturované ideologie, od artikulovaného my?lení, které z?stává pouze takovým, od teorie, která z?stává odtr?ená od ?asu a dějin? A kdyby se k?es?anství týkalo pouze onoho ?potom“, pouze vě?nosti, byla by to zrada volby, kterou B?h u?inil jednou prov?dy, kdy? se tak?íkajíc zapletl s celým lidstvem. B?h se nevtělil naoko, ale rozhodl se vstoupit do lidských dějin, aby se dějiny mu?? a ?en mohly utvá?et jako Bo?í království, ?as a místo, v něm? klí?í mír, opodstatňuje se naděje a láska dává ?ivot. 

Lazar je koneckonc? ka?dý z nás. Otec Martin nás v tomto ohledu, který se dr?í ignaciánské tradice, nutí ztoto?nit se s p?íběhem tohoto Je?í?ova p?ítele. I my jsme jeho p?áteli, i my jsme někdy ?mrtví“ kv?li svému h?íchu, svým nedostatk?m a nevěrám, beznaději, která nás skli?uje a drtí na?i du?i. Je?í? se v?ak nebojí k nám p?iblí?it, i kdy? ?páchneme“ jako t?i dny poh?bená mrtvola. Ne, Je?í? se nebojí na?í smrti ani na?eho h?íchu. Zastavuje se pouze p?ed zav?enými dve?mi na?eho srdce, těmi dve?mi, které se otevírají pouze zevnit? a které dvakrát zamykáme, kdy? si myslíme, ?e nám B?h u? nem??e odpustit. A místo toho se p?i ?etbě zevrubné analýzy Jamese Martina dotkneme hlubokého významu Je?í?ova gesta p?ed ?mrtvým“ ?lověkem, který vydává nep?íjemný zápach, metaforu pro vnit?ní hnilobu, kterou v na?ich du?ích vytvá?í h?ích. Je?í? se nebojí p?istoupit k h?í?níkovi, k jakémukoli h?í?níkovi, dokonce i k tomu nejzarputilej?ímu a nejnestoudněj?ímu. Má jedinou starost: aby se nikdo neztratil, aby nikdo nep?i?el o mo?nost pocítit láskyplnou náru? jeho Otce. Jeden americký spisovatel, který zem?el v roce 2023, zanechal obdivuhodný popis toho, co je ?Bo?í dílo“. Spisovatel Cormac McCarthy nechal v jedné ze svých knih promluvit jednu ze svých postav takto: ??íkal, ?e vě?í v Boha, i kdy? pochyboval o lidském nároku znát Bo?í my?lenky. Ale B?h neschopný odpu?tění by ani nebyl Bohem“. Ano, je to tak: úkolem Boha je odpou?tět. 

Na závěr mi stránky otce Jamese Martina p?ipomněly větu italského biblisty Alberta Maggiho, který k textu o Lazarově zázraku poznamenal: ?Tímto zázrakem nás Je?í? nenau?il ani tak to, ?e mrtví vstanou z mrtvých, ale ?e ?iví neumírají!“ Jak krásná definice plná paradox?! Samoz?ejmě, ?e mrtví vstanou z mrtvých, ale jak pravdivě nám p?ipomíná, ?e my, ?iví, neumíráme! Jistě, smrt p?ichází, smrt se nás dotýká, a to nejen na?e vlastní, ale p?edev?ím smrt na?ich blízkých a rodinných p?íslu?ník?, v?ech lidí: kolik smrti vidíme kolem sebe, nespravedlivé a bolestné, proto?e ji zp?sobují války, násilí a Kainovo opanování Ábela. Mu? a ?ena jsou v?ak ur?eni pro vě?nost. 

V?ichni jsme p?edur?eni k vě?nosti. Jsme polop?ímka, abych pou?il geometrický obraz: máme výchozí bod, na?e lidské zrození, ale ná? ?ivot je zasvěcen nekone?nu. Ano, skute?ně nekone?nu. A to, co Písmo nazývá ?vě?ným ?ivotem“, je ten ?ivot, který nás ?eká po smrti a kterého se m??eme dotknout u? zde, kdy? ho ne?ijeme v sobectví, které nás rozesmutňuje, ale v lásce, která roz?i?uje na?e srdce. Jsme stvo?eni pro vě?nost. Lazar je díky těmto stránkám otce Martina na?ím p?ítelem. A jeho vzk?í?ení nám to p?ipomíná a dosvěd?uje. 

Vatikán, 11. b?ezna 2024