杏MAP导航

Adriana Masotti – Vatican News

Úvaha pape?e Franti?ka obsa?ená v poselství adresovaném ú?astník?m setkání s institucemi a organizacemi na pomoc církvi v Latinské Americe, probíhajícího od v?erej?ka do 8. b?ezna v kolumbijské Bogotě, se rozvíjí kolem tématu bezplatnosti. Pape? o ní hovo?í s odkazem na p?irozené o?ekávání výsledk?, které následuje po nabídce pomoci, o?ekávání, které by se v?ak mohlo jevit v protikladu k evangelijnímu postoji, který dává, ani? by cokoli o?ekával na oplátku.

V?echno, co máme, nám bylo dáno zdarma

V reakci na tyto protich?dné dynamiky - bezplatnost a o?ekávání plod?, jejich? nedostatek by mohl být pova?ován za selhání - Franti?ek navrhuje podívat se na to, co po nás Je?í? v evangeliu ?ádá, a polo?it si, podobně jako noviná?, několik otázek: Kdo dává? Co dává? Kde dává? Jak dává? Kdy dává? Pro? dává? Za co dává?

Na první otázku - Kdo dává? - Písmo vysvětluje, ?e to, co dáváme, není nic jiného ne? to, co jsme zdarma p?ijali. B?h je ten, kdo dává, a my jsme pouze správci p?ijatých statk?, tak?e bychom se neměli chlubit, ani bychom neměli po?adovat vět?í odměnu, ne? je na?e vlastní mzda. Máme pokorně p?ijmout odpovědnost, kterou od nás tento dar vy?aduje.

Bo?í dary, znamení jeho lásky

Odpově? na druhou otázku: Co nám B?h dává? je snadná. Dal nám v?echno, ?íká Franti?ek, dal nám ?ivot, stvo?ení, inteligenci a v?li být pány svého osudu, schopnost vztahovat se k němu a k na?im brat?ím a sestrám. Kromě toho nám byl nes?etněkrát darován On sám' a? po obě? na k?í?i a dar eucharistie a Ducha svatého. V?echno, co máme, pokra?uje pape?, je bu? On sám, nebo je projevem Jeho lásky.

Ztratíme-li toto vědomí p?i dávání a také p?i p?ijímání, zkreslujeme jeho podstatu i svou vlastní. Z pe?livých Bo?ích správc? se stáváme otroky peněz a podmaněni strachem z toho, ?e nebudeme mít, odevzdáváme svá srdce pokladu fale?né ekonomické jistoty, administrativní efektivity, kontroly, ?ivota bez ot?es?.

Věrnost Boha vprost?ed jeho lidu

Kde se nám v?ak B?h dává? Franti?ek poznamenává, ?e B?h od stvo?ení ?bere na?e bláto do svých rukou, miluje nás v na?ich nevěrách a h?í?ích“. B?h, pí?e pape?, se – ?e?eno jedním slovem – dává vprost?ed svého lidu a na?e dávání to nem??e nebrat v úvahu.

Nevyhýbejme se tedy těm, kdo jsou slepí, těm, kdo le?í na kraji cesty, těm, kdo jsou pokryti malomocenstvím nebo bídou, ale spí?e prosme Boha, abychom dokázali vidět, co jim brání ?elit jejich tě?kostem.

Vdě?nost znamená napodobovat Je?í?e

A kone?ně, B?h se nám dává v?dy a zcela, bez omezení, v?dy na nás ?eká a odpou?tí nám, ?iní se chudým, aby nás obohatil.

Nezi?tnost je tedy napodobování zp?sobu, jakým se Je?í? dává nám, svému lidu, v?dy a zcela, navzdory na?í ubohosti. A pro?? Z lásky. Proto?e, jak by ?ekl Pascal, láska má své d?vody, které rozum nezná.

P?ijmout k?í? není znamením selhání

Pape? p?ipomíná slova svatého Pavla, který ve svém prvním listu Korin?an?m o lásce prohla?uje: ?V?echno omlouvá, v?echno vě?í, v?echno doufá, v?echno vydr?í“, aby potvrdil, ?e láska nemá program, nekolonizuje, ale vtělí se, stává se jednou z nás, mí?enkou, aby u?inila v?echny věci novými. Snaha dávat, jak to dělají instituce a organizace pomáhající církvi v Latinské Americe, jim? jsou pape?ova slova adresována, tedy není zbyte?ná, nýbr? je napodobováním Je?í?e. P?ijmout k?í? není znamením selhání, ale znamená to p?ipojit se k jeho poslání. Franti?ek uzavírá:

To znamená konkrétně se dotknout rány tohoto bratra, této komunity, která má své jméno, která má pro Boha nekone?nou hodnotu, dát mu světlo, posílit jeho nohy, o?istit jeho bídu, nabídnout mu mo?nost odpovědět na projekt lásky, který pro něj B?h má, a na kolenou prosit, aby Je?í?, který tam p?ichází, na?el v onom kraji víru.