V ekonomice i církvi jsme po staletí opomíjeli ?ensk? pohled, pí?e pape? mlad?m ekonom?m
PAPE? FRANTI?EK
Milí mladí lidé, ka?dá teorie je ?áste?ná, omezená, nem??e tvrdit, ?e zcela vystihuje nebo ?e?í protiklady. Stejně tak ka?dý lidský projekt. Skute?nost v?dy uniká. Jako mladému jezuitovi se mi tedy my?lenka jednoty protiklad? zdála být ú?inným paradigmatem pro pochopení role církve v dějinách. Kdy? se v?ak nad ní zamyslíte, je u?ite?ná pro pochopení toho, co se děje v dne?ní ekonomice. Velcí a malí, chudoba a bohatství a mnoho dal?ích protiklad? je i v ekonomice. Ekonomikou jsou stánky na trhu i centra mezinárodních financí; je tu konkrétní ekonomika tvo?ená tvá?emi, pohledy, lidmi, malými bankami a podniky, a je tu ekonomika tak velká, ?e se zdá být abstraktní, nadnárodních spole?ností, stát?, bank, investi?ních fond?; je tu ekonomika peněz, prémií a velmi vysokých plat? vedle ekonomiky pé?e, lidských vztah?, plat? p?íli? nízkých na to, aby se dalo dob?e ?ít. Kde je shoda mezi těmito protiklady? Nacházíme ji v autentické povaze ekonomiky: být místem za?lenění a spolupráce, neustálého vytvá?ení hodnot, které se mají vytvá?et a obíhat s ostatními. Malé pot?ebuje velké, konkrétní abstraktní, smlouva dar, chudoba sdílené bohatství.
Nezapomínejte v?ak, ?e existují protiklady, které harmonii v?bec nevytvá?ejí. Ekonomika, která zabíjí, se neshoduje s ekonomikou, která vydělává na ?ivobytí; ekonomika obrovského bohatství pro několik málo lidí se vnit?ně nesladí s p?íli? mnoha chudými, kte?í nemají kde ?ít; gigantický obchod se zbraněmi nikdy nebude mít nic spole?ného s ekonomikou míru; ekonomika, která zne?i??uje a ni?í planetu, nenajde syntézu s tou, která ji respektuje a chrání.
Právě v tomto vědomí spo?ívá jádro nové ekonomiky, ke které se hlásíte. Ekonomika, která zabíjí, vylu?uje, zne?i??uje, produkuje válku, není ekonomikou: jiní ji nazývají ekonomikou, ale je to jen vakuum, absence, je to nemoc, zvrácenost ekonomiky samotné a jejího poslání. Zbraně vyráběné a prodávané pro války, zisky na k??i těch nejzranitelněj?ích a nejbezbranněj?ích lidí, jako jsou ti, kte?í opou?tějí svou zemi p?i hledání lep?í budoucnosti, vyko?is?ování zdroj? a národ?, kterým kradou p?du a zdraví: to v?e není ekonomika, není to dobrý pól reality, který je t?eba udr?ovat. Je to jen zv?le, násilí, je to jen dravé nastavení, od něho? se má lidstvo osvobodit.
Ekonomie vychází z prvního významu slova ekonomika, tedy z pé?e o domov. (…) Hospoda?it znamená starat se o spole?ný d?m, a to nebude mo?né, pokud nebudeme mít o?i vycvi?ené v tom, aby viděly svět od periferie: pohledem vylou?ených, posledních. A? dosud se vnucoval pohled mu??, zpravidla ze Západu a Severu. Po staletí jsme vynechávali - mimo jiné - pohled ?en: kdyby byly p?ítomny, p?iměly by nás vidět méně zbo?í a více vztah?, méně peněz a více p?erozdělování, více pozornosti k těm, kdo mají a nemají, více reality a méně abstrakce, více podstaty a méně ?e?í. Nem??eme nadále vylu?ovat odli?né pohledy z ekonomické praxe a teorie, stejně jako ze ?ivota církve. Proto mám zvlá?tní radost, kdy? vidím, kolik mladých ?en je protagonistkami Franti?kovy ekonomiky.
Integrální ekonomie je taková, která se dělá s chudými a pro chudé - ve v?ech směrech, jakými je dnes ?lověk chudý. Musíme být tam, na zlomových liniích dějin a existence, a pro ty, kdo se věnují studiu ekonomie, také na my?lenkových periferiích, které jsou neméně d?le?ité. Polo?te si tedy otázku: Jaké jsou dnes periferie ekonomické vědy? Nesta?í p?emý?let o chudých a pro chudé, ale s chudými, s vylou?enými. I v teologii jsme p?íli? ?asto ?studovali chudé", ale málo jsme studovali ?s chudými": z objektu vědy se musí stát subjekty, proto?e ka?dý ?lověk má co vyprávět, má my?lenku o světě: první nouzí chudých je, ?e jsou vylou?eni z mo?nosti vyjád?it sv?j názor, vylou?eni ze samotné mo?nosti vyjád?it my?lenku, která by byl pova?ována za vá?nou. Jde o d?stojnost a úctu, které jsou p?íli? ?asto upírány.
Podíváme-li se na zku?enost Je?í?e a prvních u?edník?, je to zku?enost Syna ?lověka, který neví, kam by hlavu slo?il (Lk 9). Jeden z nejstar?ích zp?sob? ozna?ení k?es?an? byl ?ti, kte?í jsou na cestě“. A kdy? Franti?ek z Assisi za?al svou revoluci, a to té? ekonomickou, pouze ve jménu evangelia, vrátil se jako ?ebrák, poutník: vydal se na cestu, opustil d?m svého otce Bernardona. Jakou cestou se tedy mají vydat ti, kdo chtějí obnovit ekonomiku od ko?en?? Cesta poutníka byla v?dy riskantní, protkaná d?věrou a zranitelností. Ti, kdo se na ni vydávají, musí brzy poznat svou závislost na ostatních na této cestě: tak pochopíte, ?e i ekonomie je ?ebrákem jiných obor? a znalostí. A stejně jako poutník ví, ?e jeho cesta bude pra?ná, tak i vy víte, ?e spole?né dobro vy?aduje úsilí, kterým si za?piníte ruce. Být ekonomy a podnikateli po Franti?kově vzoru dnes nutně znamená být ?enami a mu?i pokoje a nedop?át si pro něj pokoje.
