Pape? zahájil synodu: Pou?ívejme zbraně evangelia, pokoru a jednotu, modlitbu a lásku
PAPE? FRANTI?EK
Evangeliu, které jsme právě vyslechli, p?edchází vyprávění o tě?kém okam?iku Je?í?ovy mise, který bychom mohli definovat jako okam?ik ?pastora?ní neútěchy“: Jan K?titel pochybuje, ?e Je?í? je skute?ně Mesiá?em; mnoho měst, kterými procházel, se navzdory vykonaným zázrak?m neobrátilo; lidé mu vy?ítají, ?e je ?rout a opilec, zatímco jen o málo d?íve si stě?ovali na K?titele, proto?e byl p?íli? p?ísný (srov. Mt 11,2-24). Vidíme v?ak, ?e Je?í? se nenechá strhnout smutkem, ale pozvedá o?i k nebi a dobro?e?í Otci, proto?e zjevil tajemství Bo?ího království prostým lidem: ?Velebím tě, Ot?e, Pane nebe a země, ?e kdy? jsi tyto věci skryl p?ed moudrými a chytrými, odhalil jsi je mali?kým“ (Mt 11,25). Ve chvíli neútěchy si tedy Je?í? uchovává pohled schopný p?esahu: chválí Otcovu moudrost a je schopen rozeznat skryté dobro, které roste, setbu Slova, p?ijatého prostými lidmi, světlo Bo?ího království, které si razí cestu i v noci.
Drazí brat?i kardinálové, spolubrat?i biskupové, sestry a brat?i, jsme na za?átku synodálního shromá?dění. A nepot?ebujeme imanentní pohled, tvo?ený lidskými strategiemi, politickými kalkulacemi nebo ideologickými boji o tom, zda synoda udělí to ?i ono povolení, jestli otev?e ty nebo jiné dve?e. To k ni?emu není. Nejsme zde proto, abychom vedli parlamentní jednání nebo reformní plán. Synoda, drazí brat?i a sestry, není parlament. Protagonistou je Duch svatý. Nikoli, nejsme tu na parlamentním zasedání, jsme tu, abychom spole?ně krá?eli s pohledem Je?í?e, který dobro?e?í Otci a p?ijímá v?echny, kdo se lopotí a jsou obtí?eni. Vycházejme tedy z Je?í?ova pohledu, který dobro?e?í a p?ijímá. Takový je Je?í??v pohled: ?ehná a p?ijímá.
1. Podívejme se nejprve na pohled, který dobro?e?í. P?esto?e Kristus zakusil odmítnutí a viděl kolem zna?nou zatvrzelost srdce, nenechává se spoutat zklamáním, nezaho?kne, nep?estává chválit. Jeho srdce, zalo?ené na Otcově prvenství, z?stává klidné i v bou?i.
Tento Pán?v ?ehnající pohled nás také vybízí, abychom byli církví, která s radostnou myslí rozjímá o Bo?ím jednání a vykládá p?ítomnost. Církví, která v leckdy rozbou?ených vlnách na?í doby neztrácí odvahu, nehledá ideologické kli?ky, nebarikáduje se za nabytými p?esvěd?eními, nepodléhá pohodlným ?e?ením, nenechává si diktovat světem. To je duchovní moudrost církve, kterou vyrovnaně shrnul sv. Jan XXIII. Vyslovil toto: ?P?edev?ím je t?eba, aby církev nikdy neodvracela zrak od posvátného dědictví pravdy p?ijatého od starověku, a zároveň je t?eba, aby se dívala i na sou?asnost, která p?inesla nové situace a nové zp?soby ?ivota a otev?ela nové cesty apo?tolátu“ (Promluva ke slavnostnímu zahájení II. vatikánského koncilu, 11. ?íjna 1962).
?ehnající Je?í??v pohled nás vybízí, abychom byli církví, která ne?elí dne?ním výzvám a problém?m v duchu rozdělení a konfliktu, ale naopak obrací sv?j zrak k Bohu, který je spole?enstvím, a s ú?asem a pokorou mu dobro?e?í, klaní se mu a uznává ho za svého jediného Pána. Pat?íme Mu a – nezapomínejme – ?ijeme jen proto, abychom jej p?iná?eli světu. Jak nám ?ekl apo?tol Pavel, nemáme jinou ?chloubu ne? k?í? na?eho Pána Je?í?e Krista“ (Gal 6,14). To nám sta?í, On nám sta?í. Nechceme pozemskou slávu, nechceme se chvástat v o?ích tohoto světa, ale oslovit ho útěchou evangelia, abychom lépe a v?em svěd?ili o nekone?né Bo?í lásce. Ostatně, jak ?ekl Benedikt XVI. právě p?i promluvě k synodálnímu shromá?dění, ?otázka pro nás zní: B?h promluvil, skute?ně prolomil velké ml?ení, ukázal se, ale jak m??eme za?ídit, aby tato skute?nost zasáhla dne?ní svět, aby se stala spásou?“ (Meditace na první generální kongregaci XIII. ?ádného generálního shromá?dění biskupské synody, 8. ?íjna 2012). To je základní otázka. A to je hlavní úkol synody: znovu zamě?it ná? pohled na Boha, abychom byli církví, která hledí na lidstvo s milosrdenstvím. Církví, která je jednotná a bratrská – anebo se alespoň o to sna?í, která naslouchá a vede dialog; církví, která ?ehná a povzbuzuje, která pomáhá těm, kdo hledají Boha, která blahodárně ot?ásá lhostejnými, která iniciuje cesty, aby lidi uvedla do krásy víry. Církev, která má Boha ve svém st?edu, a proto se vnit?ně nerozděluje a navenek není nikdy p?íkrá, církev, která spolu s Je?í?em riskuje. Takovou chce mít Je?í? církev, svou snoubenku.
2. Po tomto ?ehnajícím pohledu nazírejme Krist?v vst?ícný pohled. Jsou dva: ?ehnající a vst?ícný pohled. Zatímco ti, kdo jsou p?esvěd?eni o své moudrosti, nedoká?ou rozpoznat Bo?í dílo, Je?í? se raduje v Otci, proto?e se zjevuje mali?kým, prostým, chudým v duchu. Jednou se v jedné farnosti objevil ur?itý problém a lidé o tom se mnou mluvili. P?itom vystoupila jedna velice stará paní, tak?íkajíc z lidu, témě? negramotná, ale hovo?ila jako teolog a s velikou mírností a duchovní moudrostí p?edlo?ila sv?j názor. S radostí na ten okam?ik vzpomínám jako na Bo?í zjevení. Napadlo mne, abych se té paní zeptal, jestli svou p?esvěd?ivou teologii studovala u Roya Marína. Lid má tuto moudrost a víru… Je?í? tedy po celý sv?j ?ivot vst?ícně pohlí?í na nejslab?í, trpící, zavr?ené. Zejména k nim se obrací a ?íká to, co jsme sly?eli: ?Poj?te ke mně, v?ichni, kdo se lopotíte a jste obtí?eni, a já vás ob?erstvím“ (Mt 11,28).
Tento Je?í??v vst?ícný pohled nás také vybízí, abychom byli pohostinnou církví, nikoli církví se zav?enými dve?mi. Ve slo?ité době, jako je ta na?e, se objevují nové kulturní a pastora?ní výzvy, které vy?adují srde?ný a laskavý vnit?ní postoj, abychom o nich beze strachu mohli diskutovat. V synodálním dialogu, v tomto krásném ?pochodu v Duchu svatém“, který spole?ně podnikáme jako Bo?í lid, m??eme r?st v jednotě a p?átelství s Bohem, abychom se na dne?ní výzvy dívali jeho pohledem; abychom se, ?e?eno krásným výrazem svatého Pavla VI., stávali církví, která ?se ?iní rozhovorem“ (encyklika Ecclesiam suam, ?. 67). Církví, ?její? jho netla?í“ (srov. Mt 11,30), která neukládá b?emena a která v?em opakuje: ?P?ij?te, vy unavení a obtí?ení, vy, kte?í jste ztratili cestu nebo se cítíte vzdálení, vy, kte?í jste zav?eli dve?e naději: Církev je tu pro vás!“. Církev otevírá své brány v?em, v?em, v?em!
3. Brat?i a sestry, svatý Bo?í lide, tvá?í v tvá? tě?kostem a výzvám, které na nás ?ekají, nás Je?í??v ?ehnající a vst?ícný pohled chrání p?ed tím, abychom upadli do některých nebezpe?ných poku?ení: být rigidní církví, celní kontrolou, která zbrojí proti světu a hledí zpět; církví vla?nou, která se pod?izuje módním trend?m světa; církví unavenou, která se uzavírá sama do sebe. Ve knize Zjevení ?íká B?h: ?Stojím u dve?í a klepu, aby se dve?e otev?ely“, av?ak mnohokrát, brat?i a sestry, B?h klepe na vnit?ní bránu církve, abychom ho spolu s církví nechali vyjít ven a hlásali jeho evangelium.
Krá?ejme spole?ně: pokorně, horlivě a radostně. Krá?ejme ve stopách svatého Franti?ka z Assisi, světce chudoby a pokoje, ?Bo?ího blázna“, který na svém těle nosil Je?í?ova stigmata, a aby se Je?í?em mohl obléci, vysvlékl se ze v?eho. Jak náro?né je toto vnit?ní a také vněj?í vysvle?ení nás v?ech a také institucí. Svatý Bonaventura vypráví, ?e kdy? se Franti?ek modlil, promluvil k němu Uk?i?ovaný: ?Jdi a oprav m?j kostel“ (Legenda maior, II, 1). Synoda nám to p?ipomíná: na?e Matka církev stále pot?ebuje o?istu, ?opravu“, proto?e my v?ichni jsme lidem h?í?ník?, kterým bylo odpu?těno – jsme obojí, h?í?níci, kterým bylo odpu?těno. Stále se pot?ebujeme vracet ke zdroji, kterým je Je?í?, a znovu se vydávat na cesty Ducha, abychom v?echny oslovili jeho evangeliem. Franti?ek z Assisi v době velkých boj? a rozdělení, mezi světskou a nábo?enskou mocí, mezi institucionální církví a heretickými proudy, mezi k?es?any a ostatními vě?ícími, nikoho nekritizoval ani na nikoho neúto?il. Pou?íval pouze zbraně evangelia: pokoru a jednotu, modlitbu a lásku. Dělejme toté?! Pokora a jednota, modlitba a láska.
A pokud svatý Bo?í lid se svými pastý?i ze v?ech ?ástí světa ?iví o?ekávání, naděje a také některé obavy ohledně synody, kterou se chystáme zahájit, mějme stále na paměti, ?e se nejedná o politické shromá?dění, o parlament, ale o shromá?dění v Duchu; nikoli o polarizovaný parlament, ale o místo milosti a spole?enství. Duch svatý tedy ?asto bo?í na?e o?ekávání, aby vytvo?il něco nového, co p?ekoná na?e p?edpovědi a negativní postoje. Snad mohu ?íci, ?e nejplodněj?í okam?ik synody jsou momenty modlitby a v?bec celé prost?edí modlitby, ve kterém v nás synoda p?sobí. Otev?eme se Duchu a vzývejme Jeho, protagonistu, Ducha svatého. Dovolme, aby byl hlavní postavou této synody. A s Ním krá?ejme v d?vě?e a s radostí.
