Pape?: Ké? se dospělí od dětí nau?í pé?i o spole?n? domov
Pape? Franti?ek
Od první velké konference OSN o ?ivotním prost?edí ?lověka, která se konala 5. ?ervna 1972 ve Stockholmu, uplynulo více ne? padesát let. Toto setkání p?edstavovalo po?átek cesty, která vedla mezinárodní spole?enství k diskusi na téma pé?e o spole?ný domov. Tak se toto datum, 5. ?erven, stalo dne?ním 厂惫ě迟ovým dnem ?ivotního prost?edí. Nezapomínám, kdy? jsem se v roce 2014 na pozvání Evropského parlamentu setkal s ministryní ?ivotního prost?edí Ségolène Royalovou. S tou jsem hovo?il o tom, co pí?u o ?ivotním prost?edí, a o projektu spole?né práce s vědci a teology. Prosím, vydejte to je?tě p?ed pa?í?skou konferencí o klimatu, byla slova paní ministryně. A skute?ně, rok 2015 byl rokem vydání encykliky Laudato si'.
Ale po Pa?í?i se bohu?el věci nevyvíjely tak, jak jsem doufal, a to mě nadále znepokojuje. K tématu jsem se vrátil v roce 2020, kdy jsem vydal dokument Querida Amazonia. V?dy jsem si myslel, ?e ekologická krize je druhou stranou sociální, kulturní a duchovní krize modernity. Je-li ekologická krize vyústěním nebo projevem etické, kulturní a duchovní krize modernity, nem??eme si namlouvat, ?e m??eme uzdravit ná? vztah k p?írodě a ?ivotnímu prost?edí, ani? bychom uzdravili v?echny základní lidské vztahy (Laudato si', 119).
Ekologie a bratrství se ubírají stejnou cestou: chceme-li ú?inně ?e?it problém pé?e o na?i planetu, musíme nejprve dospět k obrácení srdce. V této souvislosti rád p?ipomínám citát Konrada Adenauera z roku 1952: ?Budoucnost Západu neohro?uje ani tak politické napětí, jako spí?e nebezpe?í zmasovění, uniformity my?lení a cítění, zkrátka celý ?ivotní systém, útěk od zodpovědnosti, kdy jedinou starostí je vlastní já.
Fenomén klimatických změn nám neodbytně p?ipomíná na?i odpovědnost: postihuje zejména ty nejchud?í a nejzranitelněj?í, ty, kte?í se na jeho rozvoji podíleli nejméně. Je to prvo?adě otázka spravedlnosti a poté solidarity. Klimatické změny nám také p?ipomínají, ?e je t?eba zalo?it na?i ?innost na odpovědné spolupráci v?ech: ná? svět je nyní p?íli? vzájemně závislý a nem??e si dovolit být rozdělen na bloky zemí, které prosazují své vlastní zájmy izolovaným nebo neudr?itelným zp?sobem. Dnes je t?eba, aby celé mezinárodní spole?enství up?ednostnilo provádění kolegiálních, solidárních a do budoucna zamě?ených opat?ení (Poselství p?edsedovi COP26, 29. ?íjna 2021) a znovu si uvědomilo velikost, naléhavost a krásu výzvy, která p?ed námi stojí (Laudato si', 15).
Je to veliká, naléhavá a krásná výzva, která vy?aduje soudr?nou a proaktivní dynamiku. Veliká a náro?ná výzva, proto?e vy?aduje změnu kurzu, rozhodnou změnu sou?asného modelu spot?eby a výroby, který je p?íli? ?asto prodchnut kulturou lhostejnosti a odpisu, jak ?ivotního prost?edí, tak lidí. Nedávno jsme byli svědky neuvě?itelné záchranné akce ?ty? kolumbijských dětí, které se ztratily v d?ungli a byly objeveny po ?ty?iceti dnech pátrání. Zachránily se díky své síle, díky své schopnosti ?ít, kterou my dospělí ?asto podceňujeme, a díky cennému u?ení jejich babi?ky z mat?iny strany, díky tomuto nepostradatelnému dědictví mezi generacemi, které by se mělo pěstovat a st?e?it s vět?ím vědomím. Mimo jiné tuto záchrannou akci provedla armáda, a jsem rád, ?e v tomto p?ípadě byly ozbrojené síly nasazeny do jiných ne? vále?ných akcí.
Ale zázraky se dějí tam, kde toto pouto p?edk? mezi generacemi stále existuje, a to konkrétně, a je?tě významněji, mezi prarodi?i a vnou?aty, v tomto p?ípadě v jiné ne? západní kultu?e. Je proto nutné urychlit tuto změnu kurzu ve prospěch kultury pé?e o děti, která staví do centra lidskou d?stojnost a spole?né dobro a je ?ivena oním spojenectvím mezi lidmi a prost?edím, které musí odrá?et tv?r?í lásku Boha, od něho? pocházíme a k němu? smě?ujeme (Benedikt XVI., Caritas in veritate, 50).
Je také zapot?ebí symbolického p?edání ?tafety dětem. Je pot?eba pe?ovat o spole?ný domov této na?í zneu?ívané planety s více ?i méně záva?nou spoluodpovědností nás v?ech. Pouze tento obrat paradigmatu, kdy děti u?í a senzibilizují dospělé, m??e p?inést skute?nou naději na změnu. Děti st?e?í smysl pro krásu, který je stále je?tě neporu?ený. Nechte je k nám promlouvat. A stejně jako ony naslouchají svým prarodi??m, sna?me se my naslouchat jim. Neberme p?í?tí generaci naději v lep?í budoucnost. Milé děti, objímám vás a bu?te si jisté, ?e vá? pape? a ?děde?ek“ udělá v?e pro to, abyste ?ily v krásném a dobrém světě. A? vás na této cestě provází svatý Franti?ek, krásný a povzbudivý p?íklad. On, který byl pozorným poslucha?em radostné zvěsti.
