杏MAP导航

PAPE? FRANTI?EK, Stepní aréna, Ulánbátar, 3. zá?í 2023

Slovy ?almu jsme se modlili: "Bo?e, [...] má du?e po tobě ?ízní, mé tělo po tobě tou?í ve vyprahlé, ?íznivé, bezvodé zemi" (? 63,2). Tato nádherná invokace provází na?i ?ivotní cestu uprost?ed pou?tí, které jsme povoláni projít. A právě v této vyprahlé zemi nás oslovuje dobrá zpráva: na své cestě nejsme sami, na?e vyprahlost nemá moc u?init ná? ?ivot nav?dy neplodným, volání na?í ?ízně nez?stane nevysly?eno. B?h Otec poslal svého Syna, aby nám dal ?ivou vodu Ducha svatého, která uhasí ?ázeň na?í du?e (srov. J 4,10). A Je?í? - právě jsme to sly?eli v evangeliu - nám ukazuje cestu k uti?ení: je to cesta lásky, po ní? ?el celou dobu, a? na k?í?, a na ní? nás vyzývá, abychom ho následovali, "ztratili sv?j ?ivot, abychom ho znovu nalezli" nový (srov. Mt 16,24-25). 

Zastavme se spole?ně u těchto dvou aspekt?: u ?ízně, která v nás p?ebývá, a u lásky, která na?i ?ízeň hasí. 

P?edev?ím jsme povoláni rozpoznat ?ízeň, která v nás p?ebývá. ?almista volá k Bohu o své ?ízni, proto?e jeho ?ivot se podobá pou?ti. Jeho slova mají zvlá?tní ohlas v zemi, jako je Mongolsko: obrovské území s bohatou historií a země plná kultury, ale také poznamenaná vyprahlostí stepí a pou?tí. Mnozí z vás jsou tak zvyklí na krásu a únavu ch?ze, ?innosti, která p?ipomíná podstatný aspekt biblické spirituality, reprezentovaný postavou Abraháma a obecněji izraelského lidu a ka?dého Bo?ího u?edníka: v?ichni jsme vlastně "Bo?í ko?ovníci", poutníci hledající ?těstí, poutníci ?íznící po lásce. Pou??, kterou ?almista evokuje, se tedy vztahuje k na?emu ?ivotu: jsme tou vyprahlou zemí, která ?ízní po ?isté vodě, po vodě, která by uhasila na?i ?ízeň v hloubce; je to na?e srdce, které tou?í objevit tajemství pravé radosti, která nás i uprost?ed existenciální vyprahlosti m??e doprovázet a udr?ovat. Ano, nosíme v sobě neuhasitelnou ?ízeň po ?těstí; hledáme smysl a směr svého ?ivota, motivaci pro ?innosti, kterým se ka?dý den věnujeme; a p?edev?ím ?ízníme po lásce, proto?e jedině láska nás skute?ně uspokojuje, dává nám cítit se dob?e - láska nám dává cítit se dob?e -, otevírá nás d?vě?e a dává nám vychutnat krásu ?ivota. Drazí brat?i a sestry, k?es?anská víra na tuto ?ízeň reaguje, bere ji vá?ně, neodstraňuje ji, nesna?í se ji uhasit ti?ícími prost?edky nebo náhra?kami: ne! Proto?e v této ?ízni spo?ívá na?e velké tajemství: otevírá nás ?ivému Bohu, Bohu lásky, který nám p?ichází vst?íc, aby nás u?inil svými dětmi a bratry a sestrami mezi sebou. 

A tak se dostáváme k druhému aspektu: k lásce, která hasí na?i ?ízeň. Nejprve byla na?e ?ízeň, existenciální, hluboká, a nyní myslíme na lásku, která hasí na?i ?ízeň. To je obsah k?es?anské víry: B?h, který je láska, se ve svém Synu Je?í?i p?iblí?il tobě, mně, nám v?em, chce sdílet tv?j ?ivot, tvou práci, tvé sny, tvou ?ízeň po ?těstí. Je pravda, ?e se někdy cítíme jako opu?těná země, vyprahlá a bez vody, ale stejně tak je pravda, ?e B?h se o nás stará a nabízí nám ?istou, ?ízeň hasící vodu, ?ivou vodu Ducha, která do nás tryská a obnovuje nás, osvobozuje nás od nebezpe?í sucha. Tuto vodu nám dává Je?í?. Jak uvádí svatý Augustin, "poznáme-li sami sebe ve ?íznícím, poznáme se i v ?ízeň hasícím" (O ?almu 62,3). Pokud toti? mnohokrát v ?ivotě zakou?íme pou??, osamělost, únavu, neplodnost, nesmíme na to zapomínat: "Abychom v této pou?ti neselhali," dodává Augustin, "B?h nás kropí rosou svého Slova [...]. Ano, dává nám pocítit ?ízeň, ale pak ji p?ichází uhasit. [...] B?h se nad námi smiloval a otev?el nám cestu na pou?ti: na?eho Pána Je?í?e Krista", a to je cesta na pou?ti ?ivota. "A poskytl nám útěchu na pou?ti: hlasatele svého slova. Dal nám vodu na pou?ti, naplnil své kazatele Duchem svatým, aby v nich vznikl pramen vody, která vyvěrá k vě?nému ?ivotu" (tamté?, 3.8). Tato slova, drazí p?átelé, p?ipomínají vá? p?íběh: v pou?tích ?ivota a v únavě z toho, ?e jste malým spole?enstvím, vám Hospodin nedává postrádat vodu svého Slova, zejména prost?ednictvím kazatel? a misioná??, kte?í pomazáni Duchem svatým rozsévají jeho krásu. A Slovo nás v?dy, v?dy p?ivádí zpět k tomu podstatnému, k základ?m víry: nechat se milovat Bohem, aby se ná? ?ivot stal obětí lásky. Proto?e jedině láska skute?ně uhasí na?i ?ízeň. Nezapomínejme: jen láska skute?ně uhasí na?i ?ízeň.

To ?íká Je?í? v dne?ním evangeliu d?razně apo?tolu Petrovi. Ten se nesmí?í s tím, ?e Je?í? bude muset trpět, být obviněn v?dci lidu, projít mu?ením a pak zem?ít na k?í?i. Petr reaguje, Petr protestuje, rád by Je?í?e p?esvěd?il, ?e se mýlí, proto?e podle něj - a tak si to ?asto myslíme i my - Mesiá? nem??e skon?it pora?ený a rozhodně nem??e zem?ít uk?i?ovaný, jako Bohem opu?těný provinilec. Je?í? v?ak Petra kárá, proto?e tento jeho zp?sob uva?ování je "podle světa", ?íká Kristus, a ne podle Boha (srov. Mt 16,21-23). Pokud si myslíme, ?e k uha?ení ?ízně v na?em ?ivotě sta?í úspěch, moc, materiální věci, je to světské smý?lení, které nevede k ni?emu dobrému a ve skute?nosti nás zanechává je?tě vyprahlej?í ne? p?edtím. Je?í? nám místo toho ukazuje cestu: "Kdo chce jít za mnou, a? zap?e sám sebe, vezme sv?j k?í? a následuje mě. Nebo? kdo chce zachránit sv?j ?ivot, ztratí ho, ale kdo ztratí sv?j ?ivot pro mě, nalezne ho" (Mt 16, 24-25). 

Brat?i a sestry, nejlep?í ze v?ech cest je tato: p?ijmout Krist?v k?í?. V srdci k?es?anství je tato ot?ásající, mimo?ádná zpráva: kdy? ztratí? sv?j ?ivot, kdy? ho velkoryse obětuje? ve slu?bě, kdy? ho riskuje? tím, ?e ho věnuje? v lásce, kdy? ho zdarma daruje? druhým, pak se ti vrátí v hojnosti, vlije do tebe radost, která nepomíjí, pokoj srdce, vnit?ní sílu, která tě podep?e. A my pot?ebujeme vnit?ní pokoj. 

To je pravda, kterou nás Je?í? zve objevit, kterou chce Je?í? zjevit vám v?em, této mongolské zemi: nepot?ebujete být velcí, bohatí nebo mocní, abyste byli ??astní: ne! Jen láska uhasí na?e srdce, jen láska lé?í na?e rány, jen láska nám dává opravdovou radost. A to je cesta, kterou nás Je?í? nau?il a kterou nám otev?el. 

I my, brat?i a sestry, pak naslouchejme slov?m, která Kristus ?íká Petrovi: "Jdi za mnou" (Mt 16,23), to znamená: staň se mým u?edníkem, jdi stejnou cestou jako já a nemysli u? podle světa. Pak budeme s Kristovou milostí a Duchem svatým schopni jít cestou lásky. Dokonce i tehdy, kdy? milovat znamená zap?ít sebe sama, bojovat proti osobnímu a světskému sobectví, riskovat ?ivé bratrství. Je toti? pravda, ?e to v?echno stojí úsilí a oběti a někdy to znamená, ?e musíme vystoupit na k?í?, ale je?tě pravdivěj?í je, ?e kdy? ztratíme sv?j ?ivot pro evangelium, B?h nám ho dá v hojnosti, plný lásky a radosti, na vě?né ?asy.