Pape?ova homilie p?i vigilii Synody
HOMILIE SVATÉHO OTCE
Ekumenická modlitební vigilie "Together", Svatopetrské náměstí, sobota 30. zá?í 2023
"Together ". "Spole?ně". Jako první k?es?anské spole?enství v den Letnic. Jako jedno stádce, milované a shromá?děné jedním pastý?em, Je?í?em. Jako velký zástup ze Zjevení, jsme tu my, brat?i a sestry "ze v?ech ras, kmen?, národ? a jazyk?" (Zj 7,9), z r?zných spole?enství a zemí, dcery a synové tého? Otce, o?ivení Duchem p?ijatým ve k?tu, povolaní ke stejné naději (srov. Ef 4,4-5).
Děkuji vám za va?i p?ítomnost. Děkuji komunitě Taizé za tuto iniciativu. S velkou láskou zdravím hlavy církví, vedoucí a delegace r?zných k?es?anských tradic a zdravím vás v?echny, zvlá?tě mladé lidi: děkuji vám. Děkuji vám, ?e jste se za nás a s námi p?i?li modlit do ?íma p?ed ?ádným generálním shromá?děním biskupské synody, v p?edve?er duchovních cvi?ení, která mu p?edcházejí. "Syn-odos": krá?ejme spole?ně, nejen katolíci, ale v?ichni k?es?ané, celý lid pok?těných, celý lid Bo?í, proto?e "jen celek m??e být jednotou v?ech" (J. A. MÖHLER, Symbolik oder Darstellung der dogmatischen Gegensätze der Katholiken und Protestanten nach ihren öffentlichen Bekenntnisschriften, II, Köln-Olten 1961, 698).
Stejně jako velký zástup ve Zjevení jsme se modlili v tichu a naslouchali "velkému tichu" (srov. Zj 8,1). A ticho je d?le?ité, je mocné: m??e vyjád?it nevýslovný smutek tvá?í v tvá? ne?těstí, ale také ve chvílích ?těstí radost, která p?esahuje slova. Proto bych se s vámi rád krátce zamyslel nad jeho významem v ?ivotě vě?ícího, v ?ivotě církve a na cestě k jednotě k?es?an?. Jak d?le?ité je ticho.
Za prvé, ticho je zásadní v ?ivotě vě?ícího. Vskutku le?í na za?átku i na konci Kristovy pozemské existence. Slovo, Otcovo Slovo, se stalo "tichem" v jeslích a na k?í?i, v noci Narození Páně a o Velikonocích. Dnes ve?er jsme my k?es?ané stáli v tichosti p?ed krucifixem ze San Damiana, jako u?edníci naslouchající p?ed k?í?em, který je Mistrovým tr?nem. Na?e ticho nebylo prázdné, ale chvíle plná o?ekávání a p?ipravenosti. Ve světě plném hluku u? nejsme na ticho zvyklí, ba někdy ho tě?ko sná?íme, proto?e nás konfrontuje s Bohem i s námi samými. P?esto je základem ?e?i a ?ivota. Svatý Pavel ?íká, ?e tajemství Vtěleného Slova bylo "zahaleno ml?ením od vě?nosti" (?ím 16,25), a u?í nás, ?e ml?ení st?e?í tajemství, jako Abraham st?e?il smlouvu, jako Maria st?e?ila ve svém l?ně a ve svém srdci rozjímala o ?ivotě svého Syna (srov. Lk 1,31; 2,19.51). Na druhou stranu pravda nepot?ebuje silný k?ik, aby se dostala do lidských srdcí. B?h nemá rád proklamace a k?ik, ?e?nění a hluk: B?h dává p?ednost tomu, aby - podobně jako to udělal s Eliá?em - promlouval "?epotem jemného vánku" (1 Kr 19,12), "strunou znějící tichem". Na struně znějící tichem. A tak i my, jako Abraham, jako Eliá?, jako Maria, se pot?ebujeme oprostit od tolika hluku, abychom mohli sly?et jeho hlas. Nebo? jedině v na?em tichu zaznívá jeho slovo.
Za druhé, ticho je nezbytné v ?ivotě církve. Ve Skutcích apo?tol? se pí?e, ?e po Petrově ?e?i na jeruzalémském koncilu "celé shromá?dění ztichlo" (Sk 15,12) a p?ipravovalo se na p?ijetí svědectví Pavla a Barnabá?e o znameních a zázracích, které B?h konal mezi národy. A to nám p?ipomíná, ?e ml?ení v církevním spole?enství umo?ňuje bratrskou komunikaci, v ní? Duch svatý harmonizuje názory, proto?e on je harmonie. Být synodální znamená takto se navzájem p?ijímat s vědomím, ?e v?ichni máme o ?em svěd?it a ?emu se u?it, a spole?ně naslouchat "Duchu pravdy" (J 14,17), abychom poznali, co "?íká církvím" (Zj 2,7). A ticho umo?ňuje p?edev?ím rozli?ování, a to prost?ednictvím pozorného naslouchání "nevyslovitelným vzdech?m" (?ím 8,26) Ducha, které se ozývají, ?asto skrytě, v Bo?ím lidu. Prosme proto Ducha o dar naslouchání pro ú?astníky synody: "naslouchání Bohu a? do té míry, abychom spolu s ním sly?eli volání lidu; naslouchání lidu a? do té míry, abychom vdechovali v?li, se kterou nás B?h volá" (Promluva u p?íle?itosti modlitební vigilie v rámci p?ípravy na Synodu o rodině, 4. ?íjna 2014).
A kone?ně do t?etice: ticho je zásadní na cestě k jednotě k?es?an?. Je toti? základem modlitby, od ní? ekumenismus za?íná a bez ní? je neplodný. Je?í? se toti? modlil, aby jeho u?edníci "byli jedno" (J 17,21). Ticho, které se stává modlitbou, nám umo?ňuje p?ijmout dar jednoty "tak, jak to chce Kristus", "s prost?edky, které chce on" (srov. P. COUTURIER, Modlitba za jednotu), nikoli jako autonomní plod na?eho vlastního úsilí a podle ?istě lidských kritérií. ?ím více se spole?ně obracíme k Hospodinu v modlitbě, tím více cítíme, ?e je to On, kdo nás o?i??uje a sjednocuje nad rámec rozdíl?. Jednota k?es?an? roste v tichu p?ed k?í?em, stejně jako semínka, která dnes dostaneme a která p?edstavují r?zné dary udělené Duchem svatým r?zným tradicím: je na nás, abychom je zaseli s jistotou, ?e r?st dává pouze B?h (srov. 1 Kor 3,6). Budou znamením pro nás, kte?í jsme zase povoláni k tiché smrti egoismu, abychom p?sobením Ducha svatého rostli ve spole?enství s Bohem a bratrství mezi sebou.
Proto, brat?i a sestry, ve spole?né modlitbě prosme, abychom se znovu nau?ili ml?et: abychom naslouchali Otcovu hlasu, Je?í?ovu volání a vzdech?m Ducha. Prosme, aby synoda byla kairós bratrství, místem, kde Duch svatý o?i??uje církev od ?vanění, ideologií a polarizací. V době, kdy smě?ujeme k významnému výro?í velkého Nicejského koncilu, prosme, abychom mohli jednotně a v tichosti uctívat jako mudrci tajemství Boha, který se stal ?lověkem, s jistotou, ?e ?ím blí?e jsme Kristu, tím jednotněj?í budeme mezi sebou. A jako mudrce z Východu vedla do Betléma hvězda, tak a? nás nebeské světlo vede k na?emu jedinému Pánu a k jednotě, za kterou se modlil. Brat?i a sestry, vydejme se spole?ně na cestu, dychtiví setkat se s ním, klanět se mu a hlásat ho, "aby svět uvě?il" (J 17,21).
