杏MAP导航

PAPE? FRANTI?EK

Kdy? jsem p?emý?lel o této slavnosti, a zvlá?tě o vás, drazí brat?i, kte?í se stanete kardinály, napadl mě tento text ze Skutk? apo?tol? (srov. 2,1-11). Je to zásadní text: vyprávění o Letnicích, o k?tu církve... Mou mysl v?ak p?itahovala jedna konkrétní věc: onen výraz, který vy?el z úst ?id?, kte?í ?tehdy bydleli v Jeruzalémě“ (v. 5). ?íkají: ?My jsme Parthové, Médové, Elamité...“ (v. 9) a tak dále. Tento dlouhý vý?et národ? mě p?ivedl k my?lence na kardinály, kte?í díky Bohu pocházejí ze v?ech ?ástí světa, z nejr?zněj?ích národ?. Proto jsem si vybral tento biblický úryvek.

Kdy? jsem o něm pak meditoval, uvědomil jsem si jakési ?p?ekvapení“, které se v tomto spojení my?lenek skrývalo, p?ekvapení, v něm? jako bych s radostí rozpoznal, tak?íkajíc humor Ducha svatého, promiňte mi ten výraz.

Co je to za ?p?ekvapení“? Spo?ívá v tom, ?e obvykle se my, pastý?i, kdy? ?teme toto vyprávění o Letnicích, ztoto?ňujeme s apo?toly. Je p?irozené, ?e tomu tak je. Na druhé straně oni ?Parthové, Médové, Elamité“ atd., které jsem si v duchu spojil s kardinály, nepat?í do skupiny u?edník?, stojí mimo ve?e?adlo, jsou sou?ástí onoho davu, který se ?seběhl“, kdy? usly?el hukot, jako kdy? se p?i?ene silný vítr (srov. v. 6). Apo?tolové byli ?v?ichni Galilejci“ (srov. v. 7), zatímco lidé, kte?í se shromá?dili, byli ?ze v?ech mo?ných národ? pod nebem“ (v. 5), právě jako biskupové a kardinálové v na?í době.

Takovéto obrácení rolí nutí k zamy?lení a p?i bli??ím pohledu odhaluje zajímavou perspektivu, o kterou bych se s vámi rád podělil. Jde o to aplikovat na nás, p?i?em? se hlásím jako první, zku?enost těch ?id?, kte?í se z Bo?ího daru ocitli jako protagonisté v události Letnic, tedy ?k?tu“ Duchem svatým, který dal vzniknout jedné, svaté, v?eobecné a apo?tolské církvi. Tuto perspektivu bych shrnul takto: s ú?asem znovu objevit dar toho, ?e jsme p?ijali evangelium ?v na?ich jazycích“ (v. 11), jak ?íkají tito lidé. Vzpomenout si vdě?ně na dar, ?e nám bylo hlásáno evangelium a ?e jsme byli vybráni z národ?, ze kterých ka?dý svého ?asu p?ijal kérygma, hlásání o tajemství spásy, a jeho? p?ijetím byly pok?těny v Duchu svatém a staly se sou?ástí církve. Matky církve, která mluví v?emi jazyky a která je jedna a v?eobecná.

Toto slovo ze Skutk? apo?tol? nás tudí? p?ivádí na my?lenku, ?e je?tě p?edtím, ne? jsme ?apo?toly“, d?íve, ne? jsme kně?ími, biskupy, kardinály, jsme ?Parthy, Médy, Elamity“ atd. atd. A to by v nás mělo vzbudit pocit ú?asu a vdě?nosti za to, ?e jsme p?ijali milost evangelia v p?íslu?ných národech, z nich? pocházíme. Myslím, ?e to je velmi d?le?ité a nemělo by se na to zapomínat. Proto?e tam, v dějinách na?eho národa, ?ekl bych v ?těle“ na?eho národa, Duch svatý zp?sobil div: sdělil tajemství Je?í?e Krista, který zem?el a vstal z mrtvých. A toto tajemství k nám p?i?lo ?v na?em jazyce“, na rtech a v gestech na?ich prarodi?? a rodi??, katechet?, kně?í, ?eholník?... Ka?dý z nás si m??e p?ipomenout konkrétní hlasy a tvá?e. Víra se p?edává ?v ná?e?í“; nezapomínejte na to: víra se p?edává v ná?e?í, tedy prost?ednictvím matek a babi?ek.

Jsme toti? hlasateli evangelia do té míry, v jaké si v srdci uchováváme ú?as a vdě?nost za to, ?e nám bylo evangelium hlásáno. Nebo spí?e z toho, ?e je nám ustavi?ně hlásáno, nebo? se jedná o stále aktuální dar, který si ?ádá, aby byl trvale obnovován v paměti a ví?e. Jsme hlasatelé evangelia, kterým bylo evangelium hlásáno, nikoli funkcioná?i.

Brat?i a sestry, drazí kardinálové, Letnice, stejně jako k?est ka?dého z nás, nejsou minulostí, ale tv?r?ím ?inem, který B?h neustále obnovuje. Církev, a ka?dý její ?len, ?ije z tohoto stále p?ítomného tajemství. Ne?ije ?z renty“, ne, a tím méně z archeologického dědictví, jakkoli vzácného a u?lechtilého. Církev a ka?dý pok?těný ?lověk ?ije z Bo?ího dne?ka, skrze p?sobení Ducha svatého. I úkon, který zde nyní konáme, má smysl, pokud jej pro?íváme v této perspektivě víry. A dnes, ve světle Slova, m??eme tuto skute?nost pochopit: Vy, noví kardinálové, jste p?i?li z r?zných ?ástí světa a tentý? Duch, který podnítil evangelizaci va?ich národ?, ve vás nyní obnovuje va?e povolání a poslání v církvi a pro církev.

Z této úvahy, která vyplynula z podnětného ?p?ekvapení“, bych pro vás, brat?i kardinálové, a pro vá? sbor, chtěl vyvodit jeden prostý d?sledek. A rád bych ho vyjád?il obrazem, obrazem orchestru, který tolik pou?íváme: kardinálské kolegium je povoláno k tomu, aby se podobalo symfonickému orchestru, který p?edstavuje symfoni?nost a synodalitu církve. ?íkám také ?synodalitu“, a to nejen proto, ?e pro?íváme p?edve?er prvního synodálního shromá?dění, které má právě toto téma, ale proto?e se mi zdá, ?e metafora orchestru m??e dob?e osvětlit synodální charakter církve.

Symfonie tě?í z dovedné skladby tónových zabarvení r?zných nástroj?: ka?dý z nich dává sv?j p?ínos, někdy sólově, jindy ve spojení s nějakým jiným nástrojem, někdy s celým ansámblem. R?znorodost je nutná, je nepostradatelná. Ale ka?dý zvuk musí p?ispívat ke spole?nému záměru. A k tomu je zásadní vzájemné naslouchání: ka?dý hudebník musí naslouchat ostatním. Kdyby někdo poslouchal jen sám sebe, jakkoli by jeho zvuk byl vzne?ený, symfonii by to neprospělo; a toté? by se stalo, kdyby jedna sekce (nástrojová skupina) orchestru neposlouchala ostatní, ale hrála, jako by byla sama, jako by byla celek. A dirigent orchestru stojí ve slu?bách tohoto druhu zázraku, kterým je poka?dé provedení nějaké symfonie. Musí naslouchat více ne? kdokoli jiný a zároveň je jeho úkolem pomoci ka?dému ?lověku i celému orchestru, aby maximálně rozvinul tv?r?í věrnost, věrnost prováděnému dílu, ale tv?r?í, schopnou dát oné partitu?e du?i, nechat ji jedine?ným zp?sobem rezonovat tady a te?.

Drazí brat?i a sestry, prospěje nám, kdy? se zhlédneme v tomto obrazu orchestru, abychom se stále lépe u?ili být symfonickou a synodální církví. Navrhuji to zejména vám, ?len?m kardinálského kolegia, v útě?né d?vě?e, ?e máme Ducha svatého jako svého u?itele, On je protagonistou: vnit?ním u?itelem ka?dého z nás a mistrem spole?né pouti. On vytvá?í rozmanitost a jednotu, On je harmonie sama. Svatý Basil usiluje o syntézu, kdy? ?íká: ?Ipse harmonia est“, On je sama harmonie. Svě?ujeme se jeho jemnému a silnému vedení a starostlivé pé?i Panny Marie.