杏MAP导航

Výběr pasá?í z pape?ova poselství si m??ete poslechnout v ?e?tině v na?em podcastu, p?eklad plného znění najdete ní?e.

PAPE? FRANTI?EK

Drazí brat?i biskupové, drazí kně?í a jáhni, zasvěcení mu?i a ?eny a seminaristé, drazí pastora?ní pracovníci, brat?i a sestry, dobrý ve?er!

Jsem rád, ?e mohu být mezi vámi a pro?ívat 厂惫ě迟ový den mláde?e spole?ně s tolika mladými lidmi, ale také sdílet va?i církevní zku?enost, va?e zápasy a naděje. Děkuji Mons. José Ornelasovi Carvalhovi za slova, která mi adresoval; chci se s vámi modlit, abychom se, jak ?ekl, spolu s mladými lidmi stali odvá?nými v p?ijímání "Bo?ího snu a v hledání cest radostné, velkorysé a proměňující ú?asti pro církev a pro lidstvo". A to není vtip, to je program.

Pono?il jsem se do krásy va?í země, země p?echodu mezi minulostí a budoucností, místa starobylých tradic a velkých změn, zkrá?leného svě?ími údolími a zlatými plá?emi s výhledem na bezb?ehou krásu oceánu hrani?ícího s Portugalskem. To mě p?ivádí zpět ke kontextu prvního povolání u?edník?, které Je?í? povolal na b?ehu Galilejského jezera. Rád bych se zastavil u tohoto povolání, které podtrhuje to, co jsme právě sly?eli v krátkém ?tení ne?por: "Hospodin nás spasil a povolal ne podle na?ich skutk?, ale podle své milosti" (srov. 2 Tim 1,9). Tak tomu bylo i v ?ivotě prvních u?edník?, kdy? Je?í?, kdy? procházel kolem, "uviděl u b?ehu dva ?luny. Rybá?i vystoupili na b?eh a prali sítě" (Lk 5,2). Je?í? pak nastoupil do ?imonova ?lunu a po rozhovoru se zástupy změnil ?ivot těchto rybá?? tím, ?e je vyzval, aby vypluli na mo?e a rozhodili své sítě. Okam?itě si v?imneme kontrastu: na jedné straně rybá?i vystupují z lodi, aby vyprali své sítě, tj. aby je vy?istili, dob?e je uschovali a vrátili se dom?; na druhé straně Je?í? nastupuje do lodi a vyzývá je, aby znovu vrhli sítě k rybolovu. Rozdíly vynikají: u?edníci vystupují, Je?í? nastupuje; oni chtějí sítě ulo?it, on chce, aby je vrhli zpět do mo?e k lovu.

Nejprve jsou tu rybá?i, kte?í vystupují z lodi, aby vyprali sítě. Tuto scénu má Je?í? p?ed o?ima a hned se u ní zastaví. Právě za?al kázat v nazaretské synagoze, ale jeho spoluob?ané ho vyhnali z města a dokonce se ho pokusili zabít (srov. Lk 4,28-30). Opou?tí tedy posvátné místo a za?íná kázat Slovo mezi lidmi, na ulicích, kde se denně lopotí ?eny a mu?i jeho doby. Kristus má zájem p?iná?et Bo?í blízkost právě do míst a situací, kde lidé ?ijí, zápasí, doufají, někdy dr?í v rukou neúspěchy a nezdary, stejně jako ti rybá?i, kte?í v noci nic neulovili. Je?í? se laskavě dívá na ?imona a jeho spole?níky, kte?í unavení a rozho??ení perou své sítě, dělají opakující se gesto, automatické, ale také unavené a rezignované: nezbývalo jim nic jiného ne? se vrátit dom? s prázdnýma rukama.

Na na?í církevní cestě lze někdy za?ít podobnou únavu. Vy?erpání. Kdosi ?íkával: "Bojím se únavy dobrých". Únavy, kdy se zdá, ?e v rukou dr?íme jen prázdné sítě. Je to pocit, který je poměrně roz?í?ený v zemích starobylé k?es?anské tradice, které pro?ly mnoha spole?enskými a kulturními změnami a jsou stále více poznamenány sekularismem, lhostejností k Bohu, rostoucím odstupem od praktikování víry - a zde hrozí nebezpe?í, ?e do nich vstoupí světskost. A to je ?asto zd?razněno zklamáním nebo hněvem, který někte?í poci?ují v??i církvi, někdy kv?li na?emu ?patnému svědectví a skandál?m, které znetvo?ily její tvá? a které volají po pokorném a neustálém o?i??ování, po?ínaje výk?ikem bolesti obětí, který je t?eba v?dy p?ijmout a vyslechnout. Kdy? se v?ak ?lověk cítí znechucený - a ka?dý z vás si m??e vzpomenout na chvíle, kdy pocítil znechucení -, hrozí, ?e vystoupí z lodi a zaplete se do sítí rezignace a pesimismu. Místo toho d?vě?ujme, ?e Je?í? stále natahuje ruku, aby podep?el svou milovanou nevěstu. P?iná?ejme své námahy a slzy Bohu a pak ?elme pastora?ním a duchovním situacím s otev?eným srdcem a spole?ně zakou?ejme některé nové cesty vp?ed. Kdy? se více ?i méně vědomě necháme odradit, "odejdeme" z apo?tolské horlivosti, ztratíme ji a proměníme se ve funkcioná?e posvátna. Je velmi smutné, kdy? se ?lověk, který zasvětil sv?j ?ivot Bohu, změní ve funkcioná?e, pouhého administrátora. Je to velmi smutné.

Jakmile apo?tolové sestoupí z lodí, aby si umyli ná?iní, Je?í? nasedne do ?lunu a vyzve je, aby znovu nahodili sítě. Ve chvíli sklí?enosti, "odchodu do d?chodu", necháme Je?í?e znovu nastoupit do ?lunu, s nadějí z prvních dn?, s tou nadějí, kterou je t?eba o?ivit, znovu uchopit, znovu o?ivit. P?ichází nás hledat v na?í osamělosti a v na?ich krizích, aby nám pomohl za?ít znovu. To je spiritualita nového za?átku. Nebojte se. Takový je ?ivot: padnout a za?ít znovu, unavit se a pak znovu p?ijmout radost. P?ijměte tuto Je?í?ovu ruku. I dnes prochází na b?ehu existence, aby v nás znovu probudil naději a ?ekl i nám, jako ?imonovi a ostatním: "Vyplujte na mo?e a ho?te sítě k rybolovu" (Lk 5,4). Kdy? ztrácíme naději, napadá nás tisíc ospravedlnění, pro? sítě nehodit; ale p?edev?ím ta ho?ká rezignace, která je jako ?erv, který kazí du?i. Brat?i a sestry, to, co pro?íváme, je jistě tě?ká doba, to víme, ale Hospodin se dnes této církve ptá: "Chcete vystoupit z lodi a potopit se do zklamání, nebo mě chcete nechat nastoupit a dovolit, aby se kormidla opět ujala novost mého Slova? Chce?, knězi, zasvěcená osobo, biskupe, jen udr?ovat minulost, kterou nese?, nebo chce? znovu nad?eně nahodit sítě pro rybolov?" To je to, co po nás B?h ?ádá: probudit neklid pro evangelium.

Kdy? si zvykneme a znudíme se a poslání se změní v jakési "zaměstnání", je ?as uvolnit místo pro druhé Je?í?ovo volání, které nás volá znovu a v?dycky. Volá nás, abychom ?li, volá nás, abychom znovu vy?li na cestu. Nebojte se tohoto druhého Je?í?ova volání. Není to iluze, je to On, kdo p?ichází a klepe na dve?e. A m??eme ?íci, ?e to je ten "dobrý" neklid, kdy? se necháme p?itáhnout druhým Je?í?ovým voláním, tím dobrým neklidem, který vám Portugalc?m p?iná?í nesmírnost oceánu: vydat se za b?eh ne proto, abychom dobyli svět - ani abychom lovili tresky -, ale abychom ho obohatili útěchou a radostí evangelia. Z této perspektivy lze ?íst slova jednoho z va?ich velkých misioná??, otce Antónia Vieiry, zvaného "Paiaçu", velký otec: ?íkával, ?e B?h vám dal malou zemi, abyste se narodili, ale tím, ?e vás nechal hledět na oceán, vám dal celý svět, abyste zem?eli: "Narodit se v malé zemi, zem?ít ve velké: narodit se v Portugalsku, zem?ít ve světě" (A. Vieira, Homilie, díl III, svazek VII, Porto 1959, s. 69). Znovu hodit sítě a obejmout svět nadějí evangelia: k tomu jsme povoláni! Není ?as zastavit se, není ?as vzdát se, není ?as zakotvit lo?ku u b?ehu nebo se ohlí?et zpět; nesmíme p?ed touto dobou utíkat, proto?e nás děsí, a utíkat se k formám a styl?m minulosti. Ne, je to ?as milosti, který nám Hospodin dává, abychom se vydali na mo?e evangelizace a misie.

Abychom to v?ak mohli udělat, musíme se rozhodnout. Rád bych vám ukázal t?i volby inspirované evangeliem.

Zaprvé, vydat se na mo?e. To znamená bu?te velkorysí. Nebu?te zatvrzelí! Vyplujte na mo?e. Abychom mohli znovu vyhodit sítě na mo?e, je t?eba opustit b?eh zklamání a nehybnosti, distancovat se od onoho sladkobolného smutku a ironického cynismu, které nás někdy p?epadají tvá?í v tvá? tě?kostem. Jakýsi sladký smutek, ironický cynismus. Zpytujme si v tomto ohledu svědomí. Obnovit naději, ale druhé vydání naděje, zralou naději, naději, která p?ichází po neúspěchu nebo únavě. Není snadné kultivovat zralou naději. Je t?eba to udělat, abychom p?e?li od pora?enectví k ví?e, jako ?imon, který navzdory tomu, ?e se lopotil celou noc, ?íká: "Na tvé slovo hodím sítě" (Lk 5,5). Ale k tomu, abychom ka?dý den d?vě?ovali Hospodinu a jeho Slovu, nesta?í jen slova, je zapot?ebí mnoho modlitby. A tady bych vám rád polo?il otázku, ale a? si ka?dý odpoví sám v sobě: Jak se mám modlit? Jako papou?ek, bla, bla, nebo tak, ?e si dám p?ed svatostánkem siestu, proto?e nevím, jak s Bohem mluvit? Modlím se? Jak se modlím? Jedině v klanění, jedině p?ed Hospodinem nacházíme chu? a vá?eň k evangelizaci. Je to zajímavé: ztratili jsme modlitbu klanění; a v?ichni, kně?í, biskupové, zasvěcení mu?i a ?eny ji musí obnovit: z?stat v tichu p?ed Hospodinem. Matka Tereza, zapojená do tolika věcí v ?ivotě, nikdy nezanedbávala adoraci, a to ani ve chvílích, kdy její víra kolísala a ona se ptala, zda je to v?echno pravda, nebo ne. Chvíle temnoty, kterými pro?la i Terezie od Dítěte Je?í?e. V modlitbě pak ?lověk p?ekonává poku?ení pokra?ovat v "pastoraci ve stylu nostalgie a ná?k?". V jednom klá?te?e ?ila jepti?ka - to se opravdu stalo -, která si na v?echno stě?ovala, a nevím, jak se jmenovala, ale jepti?ky jí změnily jméno a ?íkaly jí "sestra Stí?nost". Jak ?asto proměňujeme svou bezmoc, své zklamání ve stí?nosti! A tím, ?e se těchto stí?ností vzdáme, znovu získáme sílu vydat se na cestu, bez ideologií, bez světskosti. Duchovní světskosti, která do nás vstupuje a z ní? se rodí klerikalismus. Klerikalismus nejen kně?í: klerikalizovaní laici jsou hor?í ne? kně?í. Ten klerikalismus, který nás ni?í. A jak ?íkával jeden velký duchovní u?itel, tato duchovní světskost - která zp?sobuje klerikalismus - je jedním z největ?ích zel, která mohou postihnout církev. P?ekonejte tyto obtí?e bez ideologií, bez světskosti, o?iveni jedinou touhou: aby se evangelium dostalo ke v?em. Na této cestě máte tolik p?íklad?, a proto?e jsme pono?eni mezi mladé lidi, rád vzpomínám na mladíka z Lisabonu, svatého João de Brito - byl to zdej?í chlapec -, který p?ed staletími uprost?ed tolika obtí?í ode?el do Indie a za?al mluvit a oblékat se stejně jako ti, které potkával, aby hlásal Je?í?e. I my jsme povoláni pono?it své sítě do doby, v ní? ?ijeme, vést dialog s ka?dým, u?init evangelium srozumitelným, i kdy? kv?li tomu m??eme riskovat několik bou?í. Stejně jako mladí lidé, kte?í sem p?icházejí z celého světa, aby se postavili ob?ím vlnám, i my se vydáváme na mo?e beze strachu; nebojíme se ?elit otev?enému mo?i, proto?e uprost?ed bou?e a protivětru nám vychází vst?íc Je?í?, který ?íká: "Odvahu, to jsem já, nebojte se!" (Mt 14,27)". Kolikrát jsme to u? za?ili? A? si ka?dý odpoví sám v sobě. A pokud jsme to neudělali, je to proto, ?e se během bou?e něco pokazilo.

Druhá volba: vykonávat pastora?ní práci spole?ně, v?ichni spole?ně. V textu Je?í? svě?uje Petrovi úkol vyplout na mo?e, ale pak mluví v mno?ném ?ísle a ?íká "rozho?te sítě" (Lk 5,4): Petr vede lo?, ale v?ichni jsou na lodi a v?ichni jsou vyzváni k rozhození sítí. V?ichni. A kdy? chytí velké mno?ství ryb, nemyslí si, ?e to zvládnou sami, nezacházejí s tímto darem jako s majetkem a soukromým vlastnictvím, ale, jak ?íká evangelium, "zavolali na své druhy na druhé lodi, aby jim p?i?li na pomoc" (Lk 5,7). A tak naplnili rybami dva ?luny. Jeden znamená osamělost, uzav?enost, nárok na soběsta?nost, dva znamenají vztah. Církev je synodální, je to spole?enství, vzájemná pomoc, spole?ná cesta. To je cílem sou?asné synody, která bude mít sv?j první okam?ik shromá?dění v ?íjnu. Na církevní lodi musí být místo pro v?echny: v?ichni pok?tění jsou povoláni nastoupit na palubu a hodit sítě, osobně se zavázat k hlásání evangelia. A nezapomeňte na toto slovo: v?ichni, ka?dý. Opravdu se mě dotýká, kdy? mám mluvit o tom, jak otev?ít apo?tolské perspektivy, ta pasá? z evangelia, kde lidé nejdou na svatební hostinu syna a v?echno je p?ipraveno. A co ?íká pán, pán hostiny? "Jděte na k?i?ovatky a p?ive?te v?echny, v?echny: zdravé, nemocné, malé i velké, dobré i h?í?níky. V?echny." A? církev nemá hrani?ní kontroly, aby si vybírala, kdo vejde a kdo ne. V?ichni, ka?dý se svým ?ivotem na ramenou, se svými h?íchy, takový, jaký je, p?ed Bohem, jaký je p?ed ?ivotem... V?ichni, v?ichni. Do církve nezavádějme hrani?ní kontroly. Ka?dý. Je to velká výzva, zvlá?tě v kontextech, kde jsou kně?í a zasvěcené osoby unaveni, proto?e zatímco pastora?ní pot?eby rostou, je jich stále méně. Na tuto situaci se v?ak m??eme dívat jako na p?íle?itost zapojit laiky s bratrským nad?ením a zdravou pastora?ní tvo?ivostí. Sítě prvních u?edník? se pak stávají obrazem církve, která je lidskou, duchovní a pastora?ní "sítí vztah?". Pokud neexistuje dialog, pokud neexistuje spoluzodpovědnost, pokud neexistuje ú?ast, církev stárne. Rád bych to vyjád?il takto: nikdy biskup bez svého presbyterátu a Bo?ího lidu; nikdy kněz bez svých brat?í; a v?ichni spole?ně - kně?í, ?eholníci a vě?ící laici - jako církev, nikdy bez ostatních, nikdy bez světa. Bez světskosti, ale ne bez světa. V církvi si navzájem pomáháme, podporujeme se a jsme povoláni ?í?it konstruktivní klima bratrství i navenek. Na jednom místě svatý Petr pí?e, ?e jsme ?ivými kameny, které se pou?ívají pro stavbu duchovní budovy (srov. 1 Petr 2,5).

Rád bych dodal toto: vy, portugal?tí vě?ící, jste také "calçada", jste drahokamy té p?ívětivé a zá?ivé dla?by, po které musí krá?et evangelium: nesmí chybět ani jeden kámen, jinak je to hned znát. To je církev, kterou jsme s Bo?í pomocí povoláni budovat!

A kone?ně t?etí volba: staňte se rybá?i lidí. Nebojte se toho. To není proselytismus, to je hlásání evangelia, které je výzvou. V tomto krásném obraze Je?í?, abyste byli rybá?i lidí, svě?uje u?edník?m poslání vyplout na mo?e světa. V Písmu je mo?e ?asto spojováno s místem zla a nep?íznivých sil, které lidé nedoká?ou ovládnout. Proto lovit lidi a vytahovat je z vody znamená pomáhat jim povstat z míst, kde se potopili, zachraňovat je p?ed zlem, které jim hrozí utopením, k?ísit je ze v?ech forem smrti. To v?ak bez proselytismu, ale s láskou. A jedním ze znak?, ?e některá církevní hnutí jdou ?patným směrem, je proselytismus. Kdy? církevní hnutí nebo diecéze, biskup, kněz, ?eholník nebo laik proselytizuje, není to k?es?anské. K?es?anské je zvát, p?ijímat, pomáhat, ale bez proselytismu. Evangelium je ve skute?nosti hlásáním ?ivota v mo?i smrti, svobody ve víru otroctví, světla v propasti temnoty. Jak uvádí svatý Ambro?, "nástroje apo?tolského rybolovu se podobají sítím: sítě toti? nezp?sobují smrt toho, kdo se do nich chytí, ale udr?ují ho p?i ?ivotě, vytahují ho z hlubin ke světlu" (Exp. Luc. IV, 68-79). V dne?ní spole?nosti, dokonce i zde v Portugalsku, je tolik temnoty, a to na v?ech stranách. Máme pocit, ?e chybí nad?ení, odvaha snít, síla ?elit výzvám, d?věra v budoucnost; a mezitím se pohybujeme v nejistotě, v nejistotě, zejména ekonomické, v chudobě sociálního p?átelství, v nedostatku naděje. Nám jako církvi je svě?en úkol pono?it se do vod tohoto mo?e tím, ?e vrhneme sí? evangelia, ani? bychom ukazovali prstem, ani? bychom obviňovali, ale tím, ?e lidem na?í doby p?ineseme nabídku ?ivota, Je?í?ovu nabídku: P?iná?et objetí evangelia, zvát na hostinu v multikulturní spole?nosti; p?iná?et blízkost Bo?í v situacích nejistoty, chudoby, která nar?stá, zejména mezi mladými; p?iná?et Kristovu lásku tam, kde je rodina k?ehká a vztahy zraněné; p?edávat radost Ducha tam, kde vládne demoralizace a fatalismus. Jeden z va?ich spisovatel? napsal: "Abychom se dostali do nekone?na, a já vě?ím, ?e se tam dostat m??eme, pot?ebujeme p?ístav, jen jeden, bezpe?ný, a z něj odplout směrem k Nekone?nu." (F. Pessoa, Livro do Desassossego, Lisabon 1998, 247). Sníme o portugalské církvi jako o "bezpe?ném p?ístavu" pro ka?dého, kdo ?elí plavbám, ztroskotáním a bou?ím ?ivota!

Drazí brat?i a sestry: v?ichni, laici, ?eholníci a ?eholnice, kně?í, biskupové, v?ichni, nebojte se, naho?te sítě. Ne?ijte obviňováním: "tohle je h?ích, tohle není h?ích". A? v?ichni p?ijdou, pak si promluvíme, ale a? nejprve sly?í Je?í?ovo pozvání, pak teprve  pokání, pak p?ijde Je?í?ova blízkost. Prosím, a? v církvi nejsou hrani?ní kontroly: sem vstupte vy, spravedliví, ti, kdo jsou ?ádně sezdáni, a venku z?stanou v?ichni ostatní. Ne. Církev není toto. Spravedliví i h?í?níci, dob?í i zlí, v?ichni, v?ichni. Ké? nám tedy Hospodin pom??e, abychom si v tom udělali po?ádek. Ale v?ichni. Děkuji vám ze srdce, brat?i a sestry, za toto naslouchání -snad nebylo nudné! -, děkuji vám za to, co děláte, za p?íklad, zvlá?tě ten skrytý, a za stálost, za to, ?e ka?dý den vstáváte, abyste znovu za?ali nebo pokra?ovali v tom, co jste za?ali. Jak ?íkáte: Muito obrigado! [Děkuji velice!] Za to, co děláte... A svě?uji vás Panně Marii Fatimské, do pé?e Anděla Portugalska a pod ochranu va?ich velkých světc?, zvlá?tě zde v Lisabonu svatého Antonína, neúnavného apo?tola - ukradeného těmi z Padovy - inspirovaného kazatele, u?edníka evangelia pozorného k neduh?m spole?nosti a plného soucitu s chudými: ké? se za vás svatý Antonín p?imlouvá a dá vám radost z nového zázra?ného úlovku. Pak mi to povyprávíte. A prosím, nezapomeňte se za mě modlit. Děkuji vám!