Pape? p?i vigilii s mlad?mi lidmi: Radost je t?eba objevovat v dialogu s druh?m
PAPE? FRANTI?EK
Mám velkou radost, ?e vás vidím: děkuji vám, ?e jste cestovali, ?li pě?ky, a děkuji vám, ?e jste tady! A myslím, ?e i Panna Maria musela cestovat za Al?bětou: ?vydala se na cestu a spěchala“ (Lk 1,39), praví evangelium tohoto 厂惫ě迟ového setkání mláde?e. ?lověk se ptá: pro? Maria vstala a spěchala za svou sest?enicí? Jistě, právě se dozvěděla, ?e je její sest?enice těhotná, ale ona byla také těhotná, tak pro? tam ?la, kdy? ji o to nikdo ne?ádal?
Maria ?iní nevy?ádané a nezávazné gesto, Maria jde prostě proto, ?e miluje, a ?kdo miluje, ten letí, bě?í a raduje se“ (Následování Krista, III, 5). Toto s námi dělá láska. Mariina radost je dvojí: právě obdr?ela od anděla zprávu, ?e p?ijme Vykupitele, a také zprávu, ?e její sest?enice je těhotná. Je to tedy zvlá?tní: místo aby myslela na sebe, myslí na tu druhou. pro?? Proto?e radost je misioná?ská, radost není sama pro sebe, má něco p?inést. Zeptám se vás: vy, kte?í jste zde, kte?í jste p?i?li najít sami sebe, hledat Kristovo poselství, hledat krásný smysl ?ivota, necháte si to pro sebe, nebo to p?inesete druhým? Co si o tom myslíte? Nesly?ím... Máme to p?iná?et druhým, proto?e radost je misioná?ská! Zopakujme si v?ichni spole?ně: radost je misioná?ská! A tak musím tuto radost odnést druhým, ale radost, kterou máme, nám p?ipravili i druzí, abychom ji mohli p?ijmout. Nyní se ohlédněme za v?ím, co jsme p?ijali. To, co jsme dostali, a to, co nám p?ipravili druzí, to v?e p?ipravilo na?e srdce na radost. Kdy? se ohlédneme zpět, máme ve svém ?ivotě lidi, kte?í nám byli paprskem světla: rodi?e, prarodi?e, p?átele, kněze, ?eholníky, katechety, animátory, u?itele... Jsou jako ko?eny na?í radosti. Nyní se na chvíli zti?me a ka?dý z nás si vzpomeňme na ty, kte?í nám v ?ivotě něco dali, kte?í jsou jako ko?eny radosti.
(Chvíle ticha)
Na?li jste tvá?e, na?li jste p?íběhy? Tu radost, která z těchto ko?en? vze?la, musíme dávat dál, proto?e máme ko?eny této radosti. A my m??eme být také pro druhé ko?eny radosti. Nejde o to p?iná?et pomíjivou radost, chvilkovou radost. Jde o to p?iná?et radost, která vytvá?í ko?eny. Ptám se: jak se m??eme stát ko?eny radosti? Radost není zam?ená v knihovně, i kdy? je pot?ebné studovat, ale je někde jinde. Není zam?ená, radost je t?eba hledat, je t?eba ji objevovat, je t?eba ji objevovat v dialogu s druhými, do něho? máme vkládat ony ko?eny radosti, které jsme dostali. A to nás někdy unavuje.
Polo?ím vám otázku: unavilo vás to někdy? Ne... Ano? Nesly?ím vás, unavilo vás to někdy? P?emý?lejte o tom, co se stane, kdy? jste unavení: nemáte chu? nic dělat, jak ?íkáme ve ?paněl?tině, hodíte ru?ník do ringu, proto?e se vám nechce pokra?ovat, a pak to vzdáte, nejdete dál a upadnete. Myslíte si, ?e ?lověk, který v ?ivotě upadne, který nemá úspěch, který dokonce dělá tě?ké, záva?né chyby, je vy?ízený? Ne, nesly?ím... Ne. Co je správné udělat? Nesly?ím... Vstát. A je tu něco velmi krásného, co bych chtěl, abyste si dnes odnesli na památku: italská horská pěchota, alpini, kte?í rádi lezou po horách, mají velmi krásnou písni?ku, která zní takto: ?P?i výstupu na horu není d?le?ité neupadnout, ale nez?stat na zemi“. A to je to, na ?em zále?í. Pěkně ?e?eno!
Ti, kdo z?stávají na zemi, u? toti? ?ode?li“ ze ?ivota, uzav?eli se, uzav?eli svou naději, své sny a setrvávají v pádu. A kdy? vidíme některé z na?ich p?átel, kte?í upadli, co máme dělat? Pozvedněte je, silou. Pozvedněte je. Podívejte se na gesto, které děláme, kdy? máme někoho zvednout nebo mu pomoci nahoru: díváme se na něj shora dol?. Jediná p?íle?itost, jediný okam?ik, kdy je p?ípustné dívat se na ?lověka shora dol?, je pomoci mu vstát.
(Potlesk)
Kolikrát vidíme, ?e se na nás lidé dívají takto p?ezíravě, p?es rameno, shora dol?! Je to smutné. Jediný zp?sob, kdy je to p?ípustné, jediná situace, kdy je p?ípustné dívat se na ?lověka shora dol?, je... ?ekněte to. Silně! Kdy? mu pomáháme nahoru. Dob?e, tolik k cestě a vytrvalosti v ní.
Ale v ?ivotě, abyste ně?eho dosáhli, musíte na cestě trénovat. Někdy se nám nechce, nemáme chu? se sna?it, podvádíme p?i zkou?kách, proto?e se nám nechce u?it, a neda?í se nám. Nevím, jestli někte?í z vás mají rádi fotbal. Já ho mám rád. Co se skrývá za gólem? Hodně tréninku. Co je za úspěchem? Spousta tréninku. A v ?ivotě nem??ete v?dycky dělat to, co chcete, ale to, k ?emu nás vede povolání, které máme v sobě - ka?dý má své povolání. Tak?e krá?et; kdy? upadnu, vstát nebo mi někdo pom??e vstát; nez?stat na zemi; a trénovat se, cvi?it se na cestě. A to v?echno je mo?né nikoli proto, ?e bychom absolvovali kurzy o cestě ?ivotem - neexistuje ?ádný kurz, který by nás nau?il, jak krá?et ?ivotem, u?íme se to od rodi??, prarodi??, od p?átel, dr?íme se navzájem za ruce. V ?ivotě se u?íte, a to je trénink na cestě.
Zanechávám vám tuto my?lenku: jděte, a kdy? upadnete, vstaňte; jděte za cílem; trénujte ka?dý den v ?ivotě. V ?ivotě není nic zadarmo. Za v?echno se platí. Jen jedna věc je zdarma: Je?í?ova láska. A tak s touto bezplatnou Je?í?ovou láskou a s poutnickou touhou krá?ejme s nadějí, dívejme se na své ko?eny a jděme vp?ed, beze strachu, bez obav. Nebojte se, děkuji, na shledanou!
