杏MAP导航

Paolo Ondarza – Vatican News

Církevní cesta není imunní v??i únavě a sklí?enosti a ?asto nám hrozí, ?e se zapleteme do sítí rezignace a pesimismu. Je t?eba znovu probudit neklid evangelia, takto Franti?ek povzbudil biskupy, kněze, jáhny, zasvěcené mu?e a ?eny, seminaristy a pastora?ní pracovníky v Lisabonu během ne?por v královském klá?te?e Santa Maria de Belèm, známém jako Mosteiro dos Jeronimos.

Pape? varoval ty, kdo p?ijímají zasvěcený ?ivot, p?ed rizikem proselytismu a rizikem, ?e se stanou ú?edníky v církevní slu?bě. Jak prohlásil, církev neodděluje spravedlivé a h?í?níky: p?ijímá v?echny a neukazuje prstem.

Riziko únavy

Únava Petra a prvních u?edník?, kte?í se v noci vydali na ryby a vrátili se s prázdnýma rukama, je pocit, který sdílí i dne?ní církev:

Je to poměrně roz?í?ený pocit v zemích starobylé k?es?anské tradice, které procházejí mnoha spole?enskými a kulturními změnami a jsou stále více poznamenány sekularismem, lhostejností k Bohu a rostoucím odstupem od praktikování víry. A to je ?asto zd?razněno zklamáním a hněvem, který někte?í poci?ují v??i církvi, někdy kv?li na?emu ?patnému svědectví a skandál?m, které znetvo?ily její tvá? a které volají po pokorném a neustálém o?i??ování, po?ínaje výk?ikem bolesti obětí, který má být v?dy p?ijat a vysly?en.

Je?í? nadále pozvedá svou Nevěstu

Vnímání selhání vede k poku?ení chtít vystoupit z lodi, ?íká pape?:

Místo toho je t?eba p?iná?et námahu a slzy Pánu, a pak ?elit pastora?ním a duchovním situacím tak, ?e se jim postavíme s otev?eným srdcem a spole?ně pro?ijeme novou cestu vp?ed v d?vě?e, ?e nám Je?í? nadále podává ruku a pozvedá svou milovanou Nevěstu.

Povoláni k tomu, aby znovu rozhodili sítě

Stejně jako u?edníky i nás Je?í? hledá v na?í osamělosti a krizích, aby nám pomohl za?ít znovu. Vstupuje do ?lunu, aby změnil jejich ?ivot, zve je, aby vypluli na mo?e, a to právě ve chvíli, kdy rybá?i, kte?í vyprali své prázdné sítě, neměli jinou mo?nost ne? se vrátit dom? s prázdnýma rukama:

Brat?i a sestry, to, co pro?íváme, je jistě tě?ká doba, ale Pán se dnes této církve ptá: ?Chcete vystoupit z lodi a potopit se do zklamání, nebo mi chcete dovolit vstoupit a nechat znovu p?evzít kormidlo skrze novost mého Slova? Chce? se jen dr?et minulosti, kterou má? za sebou, nebo chce? znovu nad?eně nahodit sítě pro rybolov?“.

P?echod od pora?enectví k ví?e

?Jsme povoláni znovu nahodit sítě a obejmout svět nadějí evangelia. Není tedy ?as vzdávat se, kotvit na b?ehu, ohlí?et se zpět nebo utíkat p?ed touto dobou, proto?e nás děsí, a utíkat se k formám a styl?m minulosti“, upozorňuje Franti?ek: je to ?as, který nám Pán dává, abychom se odvá?ili na mo?e evangelizace a misie a p?e?li, ani? bychom ochabovali v adoraci p?ed Pánem, ?od pora?enectví k ví?e“:

Je t?eba opustit b?eh zklamání a nehybnosti, distancovat se od sladkobolného smutku a ironického cynismu, které nás napadají tvá?í v tvá? tě?kostem.

Neuchylovat se do minulosti. Evangelium je dnes ur?eno v?em

Odmítat tedy pastoraci nostalgie a lítosti, existuje jen jediné p?ání: aby se evangelium dostalo ke ka?dému. Pape? cituje mladého světce João de Brito, který p?ed staletími ode?el do Indie a který, aby mohl hlásat Je?í?e, mluvil a oblékal se stejně jako ti, které potkával:

I my jsme povoláni pono?it své sítě do doby, ve které ?ijeme, vést dialog s ka?dým, u?init evangelium srozumitelným, i kdy? kv?li tomu m??eme riskovat nějaké bou?e.

Bez dialogu církev stárne

Nikdy tedy nezapomínejte, ?e pastora?ní ?innost je t?eba vykonávat spole?ně. Bez dialogu, spoluodpovědnosti a ú?asti, varuje pape?, církev stárne: ?Petr ?ídí bárku, ale na lodi jsou v?ichni povoláni spustit sítě“, poznamenává pape?, upozorňuje na ?kodlivé p?edstírání soběsta?nosti a vyzývá v?echny k utvá?ení vztah? a synodality:

Církev je synodální, je to spole?enství, vzájemná pomoc, spole?ná cesta. To je cílem sou?asné synody, která bude mít sv?j první okam?ik v ?íjnovém shromá?dění. Na lodi církve musí být místo pro v?echny: v?ichni pok?tění jsou povoláni nastoupit na palubu a hodit své sítě a osobně se zavázat k hlásání evangelia. To je velká výzva, zejména v kontextech, kde jsou kně?í a zasvěcené osoby unaveni, proto?e zatímco pastora?ní pot?eby rostou, je jich stále méně. Na tuto situaci se v?ak m??eme dívat jako na p?íle?itost zapojit laiky s bratrským nad?ením a zdravou pastora?ní tvo?ivostí.

Bez světskosti, ale nikdy ne bez světa

?Nikdy bez druhých, ale nikdy bez světa. Bez světskosti, ale ne bez světa v atmosfé?e konstruktivního bratrství“, pokra?oval Svatý otec. Výzva, kterou Je?í? p?ed dvěma tisíci lety adresoval u?edník?m, je stejně aktuální jako kdykoli p?edtím: stát se rybá?i lidí znamená ?lovit lidi a vytahovat je z mo?e“, které je v Písmu ?asto spojováno s prostorem zla; ?pomáhat jim povstat z míst, kde se potopili, pozvedat je z ka?dé formy smrti“.

Mandát, který pape? v tento první den své 42. mezinárodní apo?tolské cesty zanechává portugalské církvi, zní: ?p?iná?et evangelium v multikulturní spole?nosti, blízkost Otce v situacích nejistoty a nouze, které nar?stají zejména mezi mladými lidmi; Kristovu lásku tam, kde je rodina k?ehká a vztahy zraněné; radost z Ducha tam, kde vládne demoralizace a fatalismus“.

V dne?ní spole?nosti je tolik temnoty, dokonce i zde v Portugalsku. Máme pocit, ?e chybí nad?ení, odvaha snít, síla ?elit výzvám, d?věra v budoucnost; a zatím se pohybujeme v nejistotě, v ekonomické nouzi, za absence sociálního p?átelství, v nedostatku naděje. Nám jako církvi je svě?en úkol pono?it se do vod tohoto mo?e tím, ?e spustíme sí? evangelia, ani? bychom ukazovali prstem, ale abychom lidem na?í doby p?inesli nabídku nového ?ivota, Je?í?ova ?ivota.