Pape? p?i lisabonské Via Crucis: Je?í? umírá, aby se na?e du?e mohla usmívat
PAPE? FRANTI?EK
Drazí brat?i a sestry, dobrý ve?er!
Dnes p?jdete s Je?í?em. Je?í? je Cesta a my p?jdeme s Ním, proto?e On ?el. Kdy? byl mezi námi, Je?í? putoval. Chodil, uzdravoval nemocné, staral se o chudé, zjednával spravedlnost; putoval, kázal, u?il. Je?í? krá?í. Ale cesta, která se nám nejvíce vryla do srdce, je pou? na Kalvárii, cesta k?í?e. A dnes vy, my, i já, v modlitbě znovu projdeme k?í?ovou cestu. A pohlédneme na procházejícího Je?í?e a p?jdeme s ním.
Je?í? na své pouti je Bohem, který vychází sám ze sebe, aby krá?el mezi námi. ?iní to, co tolikrát sly?íme p?i m?i svaté: ?Slovo se stalo tělem a p?ebývalo mezi námi“. Vzpomínáte si? Slovo se stalo ?lověkem krá?ejícím mezi námi. A to dělá z lásky. ?iní tak z lásky. A k?í?, který provází ka?dé 厂惫ě迟ové dny mláde?e, je ikonou, je to symbol této pouti. K?í? dodává nejvy??í smysl největ?í lásce, lásce, kterou chce Je?í? obsáhnout ná? ?ivot. Ná? ?ivot? Ano, tv?j, tv?j a tv?j, ?ivot ka?dého z nás. Je?í? putuje za mne. Musíme to ?íci v?ichni. Je?í? podstupuje tuto cestu za mě, aby za mě polo?il sv?j ?ivot. A nikdo nemá vět?í lásku ne? ten, kdo vydává ?ivot za své p?átele, ne? ten, kdo dává sv?j ?ivot za druhé. Nezapomínejte na to: nikdo nemá vět?í lásku ne? ten, kdo dává sv?j ?ivot, a Je?í? tomu u?il. Proto kdy? hledíme na Uk?i?ovaného, který je tak bolestný, je to něco tak drsného, vidíme krásu lásky, která dává sv?j ?ivot za ka?dého z nás. Jeden velmi vě?ící ?lověk pronesl větu, která mě velmi zasáhla. ?ekl: ?Pane, díky tvé nevýslovné agónii mohu vě?it v lásku. Pane, díky tvé nevýslovné agónii mohu vě?it v lásku“.
Je?í? jde, ale v něco doufá, doufá, ?e p?jdeme spolu s ním, doufá, ?e se podíváme... Nevím, doufá, ?e otev?e okna mé du?e, tvé du?e, du?e ka?dého z nás. Jak o?klivé jsou uzav?ené du?e, které zasévají dovnit? a usmívají se uvnit?! Nemají ?ádný smysl. Je?í? putuje a doufá, ?e nám svou láskou, svou něhou poskytne útěchu, osu?í na?e slzy.
Te? vám polo?ím otázku, ale neodpovídejte nahlas, ka?dý si odpovězte sám v sobě. Plá?u někdy? Jsou v ?ivotě věci, které mě nutí plakat? V?ichni jsme v ?ivotě plakali a stále plá?eme. A tam je Je?í? s námi, plá?e s námi, proto?e nás doprovází v temnotě, která nás vede k plá?i.
Te? se chvíli zti?íme a ka?dý z nás a? ?ekne Je?í?i, kv?li ?emu v ?ivotě plá?e; ka?dý z nás mu to te? v tichu ?ekne.
[chvíle ticha]
Je?í? svou něhou osu?í na?e skryté slzy. Je?í? doufá, ?e svou blízkostí naplní na?i osamělost. Jak smutné jsou chvíle samoty! On je tu, chce tuto samotu uti?it. Je?í? chce p?eklenout ná? strach, tvé i mé obavy, ony temné obavy, chce je naplnit svou útěchou. A doufá, ?e nás podnítí k tomu, abychom na sebe vzali riziko lásky. Proto?e víte, víte to lépe ne? já, ?e milovat je riskantní. ?lověk musí podstoupit toto riziko plynoucí z lásky. Je to riziko, ale stojí za to ho podstoupit, a On nás v něm doprovází. V?dycky nás doprovází. V?dycky jde s námi. Stále, po celý ?ivot, je s námi.
Nechtěl bych ?íkat mnoho dal?ích věcí. Dnes s Ním p?jdeme po cestě Jeho utrpení, po cestě na?ich starostí, po cestě na?í samoty.
V následující chvíli ticha a? ka?dý z nás pomyslí na své vlastní utrpení, pomyslí na své vlastní starosti, pomyslí na své vlastní trápení. Nebojte se, p?emý?lejte o tom. A myslete na touhu du?e, která by se chtěla opět usmívat.
[chvíle ticha]
A Je?í? jde a? ke k?í?i, umírá na k?í?i, aby se na?e du?e mohla usmívat. Amen.
